* fitra - knihovna *

Afroameričtí politici byli téma předešlého rozhovoru s amerikanistkou Ninou Bosničovou a u nás nepředstavují úplnou neznámou, protože zpráva o M.L.Kingovi, Angele Davis nebo Paul Robesonovi se tu a tam mihla i v tehdejších československých mediích. Oproti tomu svět kultury a umění této americké menšiny byl v pozadí, a patřil spíše až k těm druhotným tématům.

Šaháda (ar. vyznání víry) je text, kterým člověk veřejně deklaruje přijetí islámu. Text by nový muslim měl říci před dvěma svědky (muslimy). Překlad zní: "Dosvědčuji, že není boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží." Malcolm X se před cestou do Egypta tímto dopisem stal oficiálně sunnitským muslimem. fotografie je prohlášení z 8. dubna 1964 a proběhlo v Islámském centru v New Yorku. Ačkoli uplynulo několik desítek let od napsaní tohoto dopisu, je přesto zajímavé sledovat setkání  praxe tradičního sunnitského islámu s tehdejšími Malcolmovými znalostmi o náboženství, získaných během svého působení v organizaci Nation of Islam. Je nepochybně škoda, že o necelý rok později přišla Amerika o tuto osobnost, vzhledem k jeho energii a vytrvalosti obhajovat práva utlačovaných, by zcela jasně jeho úloha měla vliv na vývoj dějin v USA. Český překlad dopisu Malcolma X z Mekky zaslaný 25. dubna 1964   Nikdy jsem nebyl svědkem tak upřímné pohostinnosti a ohromného ducha opravdov...

Přátelům "Dříve než odejdu z tohoto světa a v nic se obrátím, již ani šerý stín ve věčných temnotách, jen bez paměti prach,  prach smytý z paměti, přátelé, chtěl bych vám před prahem zásvětí své vděčné díky vzdát. Měl jsem vás povždy rád, však říci vám to, žel, mně plachý ostych překážel, přímo od srdce vyslovit ten hřejivý a světlý cit, ten pocit milý tak a prostý přátelské důvěry a náklonnosti. Podivná bytost člověk je: váhá si přiznati, co miluje, a nepoznán pak odchází; odpusťte, mojí předrazí, rodní vy moji, ženo, dítě mé, jednání moje nesprávné, já tolik jsem vás miloval a neřekl to, nepřiznal, nepřičinil se, přátelé, vám lépe vyjeviti city své. ... Vám, přátelé vy hodní, rozmilí, vděčností přemnohou jsem zavázán: měl jsem vás rád, však neřekl to vám, než plaše schovával to v sobě sám, ta vděčnost ale v srdci nemluvném měla svůj ustavičný byt, ta tichá věrnost v srdci mém žehnula světlým plamenem, ten jenom smrt může uhasit!" Zdroj: Josef Čapek „Oheň a...

"Všechna hmota, příroda, vesmír sám jsou jen dějiny a podobenství duše lidské. Co zůstávilo v nich stopu, byla pouze tvorba: tj. skutky v pravém slova smyslu, něco nesobeckého a nadsobeckého; všecko ostatní jest pohlceno, a veliké jest mlčení po tom. Kdo nerozbíjí zděděnou formu a netvoří vším úsilím své bytosti formu novou, širší, vyšší, volnější - při stejné, aneb větší zákonnosti - jest ztracen; příživníka minulosti nezná ani přítomnost, ani budoucnost."                                                          F. X. Šalda  (*22.12.1867 - †04.04.1937) zdroj:  * Soubor díla F. X. Šaldy *

V tomto svazku pojednáváme o slovesnosti a literatuře v oblasti severní a severovýchodní Afriky až k jižním okrajům Sahary, Egypt s republikou Súdánem a krajiny na jih odtud, Etiopii a celé Somálsko.

První část knihy tvoří editorova studie pojednávající o historickém vývoji polemiky, kterou islám od svého vzniku vedl s „vlastníky Písma“, tj. křesťany a především Židy. V průběhu staletí se tato polemika, kterou započal už Korán, soustředila na tři protichůdné a vzájemně se překrývající teze: Židé i křesťané zfalšovali Bibli, islám abrogoval předchozí monoteistická zjevení a Bible obsahuje předpovědi příchodu Muhammada a islámu.

Spisem Židovský stát z roku 1896 se vídeňský novinář Theodor Herzl (1860 - 1904) pokusil nalézt jasnou odpověď na tzv. židovskou otázku, která byla jednou z mnoha palčivých "otázek" konce 19. století. Přímým popudem pro hledání "moderního řešení" mu byla Dreyfusova aféra i neúnosná situace Židů v tehdejším světě a obzvlášť v Rusku. 

Polská socioložka se v této knize zabývá každodenním životem ve světle tzv. kritické sociologie (zejména P. Bourdieua). Ústředními tematickými motivy práce, jež jsou sevřeny ústředním pojmem (a proměnami pojetí) individualismu, jsou zejména transformace vkusu, tzv. kulturní narcismus, vztah životního stylu a tržní ekonomiky, ale také „medikalizace“ našich životů (zdraví jako předmět osobní péče a současně objekt „tržní kultury“) apod. Autorka kriticky promýšlí fenomén kultu úspěchu, který vede nejen k nebezpečné „workholizaci“, ale také k radikální individualizaci jedinců – dochází k nebývalému vzájemnému odpoutání, ztrátě komunikačních vazeb atd. M. Jacyno nehledá laciná východiska (typu „vším jsou viny nové technologie“), ale důkladně probírá jednotlivé aspekty „postmoderního životního stylu“ ve světle každodenní zkušenosti, literární reflexe a soudobé světové sociologie.  Zajímavé je také kriticko-analytické využití tzv. poradenské literatury (jak „firemní“, tak „intimní“), ...

Cílem této publikace je rozptýlit nejasnosti panující ohledně islámského práva šaría a naplnit základní potřeby muslimů v této době. S odkazy na Knihu Boží (Korán) a sunnu jeho posledního Posla (mír s ním) se zde objasňuje, co je v islámu povolené (halál) a co a proč je zakázané (harám).   

Nejobecnějším tématem této knihy je vztah většin k menšinám. Titul odkazuje na specificky moderní figuru odlišnosti, kterou představují neevropští cizinci, s nimiž musíme žít dohromady na jedné planetě, a stále více i na evropském kontinentě. 

Monumentální dílo filosofa, orientalisty a religionisty Henryho Corbina (1903-1978) zásadním způsobem ovlivnilo naše poznání filosofie islámu. Díky svému vzdělání dokázal otevřít pole svých znalostí i filosofické interpretaci. Svými vydáními arabských a perských textů zpřístupnil i samotným Íráncům hlavní autory jejich mystické poezie a filosofie. 

Výběr z kronik sedmnácti arabských historiků (např. Ibn al-Athír, Bahá'-ad-Dín, Abú Šámá, Abú 'l-Fidá', Usáma ibn Munkiz, Ibn al-Qalánisí, Kamal-ad-Dín, Ibn Wásil či Maqrízí) líčí události spjaté s křížovými výpravami a dobýváním Svaté země. Mezi popisovanými událostmi nechybí dobytí Jeruzaléma, pád Tripolisu, bitva u Hattínu či dobývání Akkonu, přičemž největší prostor je věnován osobnosti sultána Saladina a třetí křížové výpravě - tyto pasáže se vyznačují zvláštní obrazností a živostí. 

Kniha se zabývá rituálními performancemi na svátek ášúrá v Íránu, které se každoročně konají v desátý den prvního islámského lunárního kalendáře. Ašúra je zde podrobena zkoumaní z mnoha zorných uhlů, ať už z hlediska svých funkci pro společnost (náboženských, sociálních, psychologických, etno-nacionálních, sociálně-ekonomických, kulturních, ideologických), tak z hlediska forem politických strategií spějícím ke svržení dosavadního řádu revolucemi, protesty či reformami. 

Stereotypní představy o Turku - pohanovi rezonovali ještě na počátku 20. století. Kde je původ tohoto nazírání na představitele jiného kulturního prostředí. Váže se jistě na první bližší kontakt s kulturou evropskou v 15. století, kdy se Osmanská říše začíná rozpínat směrem na západ. Od té doby se stal Turek zosobněním obecné hrozby, trestu božího, spřažencem pekla. Naše země neležely sice na území bezprostředního styku, ale v rámci geopolitických vazeb byli do této problematiky vtaženy.