Leroi Jones / Amiri Baraka (n.1934)
Afroamerická literatura nikdy nebyla jednolitý monolit, který by žil jednotvárným životem, bezezměn do dnešních dnů. Během svého vývoje prošla několika etapami, které vždy předurčovaly charakter nové doby. Na počátku 20. století to byla Harlemská renesance a jména Langston Hughes (1) nebo James Weldon Johnson. Podobná oslava černošství probíhala ve stejném období v Evropě, mezi africkými básníky a spisovately, v podobě hnutí „négritude“ (2).
L.Hughes nebo J.W.Johnson poprvé představili Americe „nového černocha“. Harlem bylo jejich centrem a symbolizuje zcela zásadní mezník v historii, protože tehdy Afroameričan definoval sám sebe jako člověka, ale i jako zcela rovnoprávnou součást americké kultury.
Na tuto harlemskou éru navázala jména Richard Wright (3) později v 60. letech James Baldwin (4) nebo Ralph Ellison (5). Dva poslední jmenovaní spíše představují dobu, kdy Afroamerická literatura začala být více sebevědomější a dynamičtější. Změna byla zapříčiněna společenským a politickým klimatem 60. let., které hlavně na svém konci byly velmi bouřlivé a ovlivnily mnoho spisovatelů a básníků.
Mezi ně patřil i Leroi Jones (dnes Amiri Baraka), který se po smrti MX, přestěhoval do Harlemu a zcela změnil svůj dosavadní styl psaní, jež do té doby měl spíše rysy „Beat generation“.
Baraka představuje kombinaci velmi výrazného umělce (básník/spisovatel/hudební kritik/aktivista) s politickým přesahem ve své tvorbě. Jeho rukopis lze označit za velmi subjektivní, ale vzhledem ke svým znalostem tématu a vzdělání, nelze je jednoduše přehlédnout nebo nebrat vážně.
Metafory jeho básní mohou být někdy těžko pochopitelné, ale jedná se o expresionistické vyjádření doby a Barakových postojů k tehdejším událostem. Baraka chtěl vznést kritiku sentimentálních básníků, v jejichž tvorbě neviděl žádný progres a jejich slova podle něj už nemohla přinést výsledky.
Baraka představuje kombinaci velmi výrazného umělce (básník/spisovatel/hudební kritik/aktivista) s politickým přesahem ve své tvorbě. Jeho rukopis lze označit za velmi subjektivní, ale vzhledem ke svým znalostem tématu a vzdělání, nelze je jednoduše přehlédnout nebo nebrat vážně.
Jako Leroi Jones se narodil 7.října 1934 v Newarku (New Jersey). Během svého mládí studoval psychologii a religionistiku na třech různých univerzitách (Rutgers, Columbia, Howard), nikdy je ale neukončil s diplomem.
Do roku 1965 byl sympatizant s komunistickým hnutím a literárně se pohyboval v hnutí „Beat Generation“ (Jack Kerouac nebo Allen Ginsberg). Zlom nastal, jak bylo již řečeno po atentátu na MX (r.1965), kdy se přestěhoval do Harlemu, a svou tvorbu zaměřil na černošství a jeho propagaci a podporu. V harlemské komunitě společně s Larry Nealem (6) založil "Divadlo /školu černošského repertoáru (Black Arts Repertory Theatre/School)" a kromě básní psal i divadelní hry nebo hudební kritiku jazzu, které se věnoval v knize "Blues People" (viz „Tvář moderního jazzu“ Lubomír Dorůžka (7), kde je mnoho psáží z této knihy přeloženo).
Politicky v tomto období sympatizoval s hnutími „Nation of Islam“, později s „Černou mocí" a jeho názory hraničily s extremismem.
Metafory jeho básní mohou být někdy těžko pochopitelné, ale jedná se o expresionistické vyjádření doby a Barakových postojů k tehdejším událostem. Baraka chtěl vznést kritiku sentimentálních básníků, v jejichž tvorbě neviděl žádný progres a jejich slova podle něj už nemohla přinést výsledky.
Báseň „Černé umění“, roku 1969, která je uvedena v ukázce, lze chápat i v širší rovině, nejen pro afroamerickou komunitu, ale i jako upozornění na naší lehkovážnost a lacinost, s jakou nakládáme se slovem „láska“ a city obecně.
Ačkoliv Baraka nikdy neměl popularitu mezi rapery jako G.S.Heron nebo Last Poets, objevil se na desce "Phrenology" filadelfských The Roots, kde ve skladbě "Something in the Way of Things (In Town)" přednesl své verše.
Překlady Barakovy tvorby se objevily v několika básnických sbornících nebo na konci 60. let v časopise "Světová literatura".
"Horoskop orloje: 14 amerických básníků" (Odeon, 1987)
"Masky a tváře černé Ameriky" Josef Jařab (Odeon, 1985)
"Obeznámeni s nocí : Noví američtí básníci" S. Mareš a J. Zábrana (Českoslov. spis., 1967)
"Jazzová inspirace" Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký (Odeon, 1966)
"Světová literatura" (str. 8, č. 1 - 1963)
"Mýtus o černošské literatuře" článek v PDF
("The Myth of a 'Negro Literature'), který vyšel v časopise Saturday Review v roce 1966.
Český překlad Jan Zábrana, Světová literatura (1965, č. 1, s. 234)
Odkazy / vysvětlivky:
(1) "Langston Hughes v české literatuře"
(2) „négritude“ viz "Černý Orfeus - Moderní poezie tropické Afriky"
(3) Richard Wright
(4) James Baldwin
(5) Ralph Ellison
(6) Larry Nealem
(7) „Tvář moderního jazzu“ Lubomír Dorůžka
