Téma v literatuře VII. - Sexualita/pornografie
foto: René Magritte "Milenci" (1928)
"Porno to říká jasně. Konec s neurčitostí, konec s tajemstvím. Právě nastupuje radikalismus obscénnosti. Sex je formou zbavenou kouzla, jakým je svádění. Toto je hra, sex je funkce, Svádění je rituál, sex a touha jsou přirozené. Porno je násilí neutralizovaného sexu. Obscénnost má bezbřehou budoucnost. Ale pozor, tady se nejedná o prohloubení samotného pudu, běží o pouhou orgii realismu a následnou orgii produkce. Vše, co bylo utajováno, co se těšilo zákazu, bude exhumováno, bude podrobeno řeči a evidenci. Tato realita nabývá obřích rozměrů, taková realita se rozpíná a jednoho dne bude celý svět takto reálný, a až se tato realita stane univerzalitou, přijde smrt."
Jean Baudrillard "O svádění" (1979)
✻ ✻ ✻
"Když už jsme u nechutností, udělal jsem v New Yorku jednu divnou věc.“ „Spal s prostitutkou.“ „Téměř. Šel jsem na pornofilm.“ „To pro tebe musela být muka, miláčku.“ „Taky že jo. Ve středu ráno jsem se brzy probudil a do jedenácti jsem žádné jednání neměl, takže jsem se prošel až na Čtyřicátou druhou ulici, na všem tam leželo nevinné ranní světlo a ty malé špeluňky už měly otevřeno. Tak jsem — sneseš to?“ „Jistě. Celý týden poslouchám jenom dětské nářky.“ „Zacvakl jsem tři dolary a šel dovnitř. Byla tam šílená tma. Jako v těch strašidelných tunelech v lunaparku. Jenom na plátně zářila růžová dvojice. Slyšel jsem, jak lidi dýchají, ale na krok jsem neviděl. Když jsem chtěl zalézt do nějaké řady, vždycky jsem píchl někoho prstem do oka. Ale nikdo se nebránil, nikdo nenaříkal. Bylo to jako ta polozmrzlá těla, v nevímkterém kruhu pekla. Nakonec jsem si našel sedadlo a sedl si a po chvilce vidím, že jsou tam sami muži a že spí. Většinou tak aspoň vypadali. A posedali si tak, aby neseděli vedle sebe — ale i po ránu byl už sál do poloviny plný. Nehybných mužů.“ Cítil, že je zklamaná; nedokázal jí sdělit pohádkové kouzlo svého zážitku: tmu těžkou jako olovo, tlumené chrápání jakoby z dračí hlavy, spořádanost, s jakou se ti muži rozmístili — jako figurky při partii dámy. A jak potom našel prázdný čtvereček a takřka na něj skočil a připojil se k lidskému rodu vyjeveně sledujícímu proces, kterým se na světě udržuje."
John Updike "Milenci a manželé" (1984)
přel. Antonín Přidal
✻ ✻ ✻
"Eula neposlouchala projevy, ani neprostírala stoly, ani nezpívala. I tady, stejně jako na školních besídkách v minulém roce, v nich vyvolávala čarovné představy toho prvního kroku k slehnutí, ale přitom odmítala nechat se osahávat a přes tu auru nevázanosti a vyzývavosti, v níž jako by dýchala a chodila — nebo spíš seděla — , si zachovávala sveřepě cudnost, kterou neoblomil ani ten jemný, ošidný rozdíl mezi protestantským religiózním vzrušením a vzrušením sexuálním, které se tu takřka překrývaly. Působilo to dojmem, jako by už věděla, pro který okamžik, pro kterou chvíli se chce uchovat, i když ještě nezná jméno ani podobu toho dotyčného, a že čeká daleko spíš na ten okamžik."
William Faulkner "Vesnice" (1985)
přel. Luba a Rudolf Pellarovi
✻ ✻ ✻
"To je tak, slečno Holubová, v manželství nabudou někdy oba partneři vlastností popínavých rostlin, jsou vzájemně obmotáni nespočetnými duševními kořínky a úponky, takže nemohou od sebe bez nějakého vnějšího tragického zásahu a nedokáží už nikdy žít na svůj vrub. Takové popínavé úponky bují často mimo oblast sexu a vášní (při slově sex se rozpačitě odmlčela) a způsobují, že dva lidé se mučí a trýzní až do smrti, aniž se milují či opravdově nenávidí. Manželství víc než kterýkoli jiný svazek je mystérium."
Egon Hostovský "Dobročinný večírek" (1958)
✻ ✻ ✻
"Z podzemí, z domů a z vozů nejrozmanitějších forem a velikostí vycházely pestré směsice poklidných lidí. Muži s přilepenými cigaretami v koutcích úst, ženy v průsvitných šatech všech barev lehkomyslnosti, uličníci s prvním chmýřím a prvním cynickým rysem kolem rtů, děvčátka s přísliby ňader pod něžnými blůzkami a s rozesmátýma očima, jež už vydrží upřený pohled mladíků..."
Egon Hostovský "Sedmkrát v hlavní úloze" (1946)
✻ ✻ ✻
"Poznával to mladičké, sotva dorostlé děvče, jež kráčelo se skloněnou hlavou, jako by se vyhýbalo pohledům. Zmocňoval se ho nevysvětlitelný cit. Její blížení se ho znepokojovalo. Podivno u něho, tak zřídka vzrušeného. Sledoval ji očima. Nešla sama. Děvče šlo stísněno patrně svým průvodem. Sotva že mohl ji poznat v sklíčenosti. Nebyla totiž krásná; její jemné, ne zcela pravidelné tahy potřebovaly vzrušení, aby mohly vyniknouti. Nesmírná její živost byla půvabná; měla nervovou krásu, které nesluší klid, které třeba pohybu a vzruchu k vítězství."
Viktor Dyk "Deštivý den" (vyšlo ve sbírce "Krysař a jiné prózy", 1957)
✻ ✻ ✻
"Jako absurdní umění je zoufalství ze ztráty smyslu,
je pornografie zoufalství z nedostupnosti lásky."
Jindřich Chalupecký "Cestou necestou" (2000)
✻ ✻ ✻
"Hnus porna netkví v jeho nahotinkách a černých komínech lízaných psem, a v okatě bokaté ubohosti, očividné sprostotě, která se už vůbec nenamáhá předstírat, že nekšeftuje, nekořistí, že si z tebe nedělá srandu a nešpiní všechno, co je v tobě lepšího. Nikdo totiž porno nechce, porno bylo vnuceno společnosti, která zesamotněla ztrátou sebe samé, opuštěním sebe samé, volně, vědomě, zrádně. Porno je zrada sexu. K erótu nikdy nedosahuje. Porno je zrada i záchoda, protože ten je vysoce kulturním zařízením. Porno je záchod, kde se věšejí opuštění, kde se onanuje z úzkosti..."
Ivan Diviš "Teorie spolehlivosti" (Torst, 1994)
✻ ✻ ✻
Minisukně" Richard Ntiru
Vizualizovat co je očím skryto:
je paradoxní rozkoší rozumu.
Na nemocničním lůžku spatřeného:
umírá imaginace.
Lelkovat na pokraji reality:
je být v pelíšku životní iluze.
Po pokoření vrcholu:
přichází paradoxní zklamání.
Z legendárního neznáma:
se stalo klišé jednotlivin.
Či může syntetický silon
pykat za krásu Venušiných čar?
Ed. Vladimír Klíma "Černý Orfeus: moderní poezie tropické Afriky" (1977)
✻ ✻ ✻
"Odpoledne strávil s papírovými ženami. Probíral se zvolna stránkami nějakých zažloutlých módních magazínů a prohlížel si všechny ty krásné pózující modelky v půvabných šatech. Ženy na papíře byly štíhlé a okouzlující, dívaly se chladnýma svůdnýma očima a pootevíraly ústa v dokonalých úsměvech, krása sama, něha, lesk a vířící látka. Něžně se dotýkal prsty jejich postav, hladil jejich žlutohnědé papírové vlasy, jako by jim mohl nějakým čarovným zaklínadlem vdechnout život. A přesto bylo docela snadné představovat si, že tyto ženy nikdy opravdu nežily - že byly pouze namalovány, do nejpodrobnějších detailů, nějakými lstivými umělci, kteří chtěli, aby vyvolaly zdání fotografií."
William Francis Nolan "Malý svět Louise Stillmana" (1957)
vyšlo ve výboru "Lupiči mrtvol - světové horrory"
ed. Jan Zábrana (1970)
✻ ✻ ✻
"Přišel číšník a postavil před ně drinky. Cass se rozhlédla. Hudebníci právě pauzovali, pódium bylo prázdné, ale na parketu tančilo několik párů při hudbě z hrací skříně. Všimla si velkého, světle hnědého chlapce, tančícího s vysokou, mnohem tmavší dívkou. Tančili s přirozeným a zároveň úporným soustředěním, chvílemi těsně u sebe, chvílemi kus od sebe, ale stále se drželi, jedno tělo ustupovalo druhému, reagovalo na ně a komentovalo je. Jejich tváře byly lhostejnost sama. Jenom oči chvílemi zasignalizovaly nebo zaznamenaly nějakou nečekanou nuanci. Všechno se to zdálo tak samozřejmé, tak prosté; řídili se hudbou, která se jakoby na oplátku řídila podle nich, a přesto Cass věděla, že takhle by nikdy tančit nedokázala, nikdy. Opravdu nikdy?
Pozorovala dívku, potom i chlapce. Jejich nenucenost vyplývala částečně z toho, že chlapec při tanci jasně vedl a dívka se mu podřizovala, ale také — jaksi hlouběji — z toho, že dívka se chlapce ani v nejmenším nebála a neváhala odpovídat na jeho nejotevřenější erotické impulsy vlastními. Všechno se to zdálo tak nenucené, tak prosté, a přesto, když člověk uvažoval, odkud se to v nich bere, začalo mu být jasné, že to tak jednoduché není; naopak, bylo to nesnadné a křehké, nebezpečné a hluboké. A pozorovala je s takovou závistí (nejdřív dívku, potom chlapce), že z toho zneklidněla; zato oni, ačkoli se pohybovali na lesklém parketu, byli kupodivu klidní. Proč vlastně bylo tak vyloučeno, aby tančila jako oni?"
James Baldwin "Jiná země" (1962, česky 1988)
přel. Jan Zábrana
✻ ✻ ✻
„Ten chlápek prostě má sex appeal ve hlase.
Má ve hlase víc sex appealu než nějakých jiných sto mužských dohromady.
Patří k těm chlápkům, co zavolají na ženskou ahoj a stačí to, aby na ní začaly doutnat kalhotky."
Horace McCoy "Měl jsem zůstat doma" (1983)
přel. Jan Zábrana
✻ ✻ ✻
"Ženy Hladového Joea ničily. Jeho vztah k nim jako k nositelkám sexuality byl vztahem zbožňovatele, ba přímo modloslužebníka. Byly to pro něj nádherné, útěšné, vzrušující důkazy toho, že na světě existují zázraky, nezměřitelné hluboké nádoby rozkoše, bytosti k nevydržení náruživé, příliš výjimečné, aby jich nízký, nehodný muž mohl zneužít. Pokud se mu někdy octly nahé v náručí, vykládal si to pouze jako kosmický omyl, který bude vzápětí napraven, a tak se horečně snažil využít co možná nejchlípněji těch několika prchavých okamžiků, které mu byly dopřány, než se Osud probudí a odežene je od něho. Nikdy se nedovedl rozhodnout, jestli se má vrhnout na holku, nebo к fotoaparátu, protože udělat obojí současně bylo vyloučené. Zjišťoval dokonce, že nedokáže ani jedno, ani druhé, protože podvědomé nutkání spěchat, které se ho pokaždé zmocnilo, podvazovalo všechny jeho schopnosti. Snímky se Hladovému Joeovi nikdy nepovedly, a to druhé jakbysmet. Nejpodivnější na celé věci bylo ovšem to, že občanským povoláním byl Hladový Joe skutečně fotografem časopisu Life."
Joseph Heller "Hlava 22" (1961)
přel. Miroslav Jindra
✻ ✻ ✻
О tempora! О mores!
dostávám poštou erotické časopisy, protože
už do nich zase píšu povídky
na jejich stránkách vám
ženy dávají nahlédnout do kuchyně -
vypadá to spíš jako odborný gynekologický žurnál -
všechno je odvážně a klinicky
odhalené
pod nijakými a znuděnými tvary,
přechází mě nepopsatelně
chuť:
tajemství spočívá v představivosti -
vezměte je a
zůstane vám mrtvé
maso.
před stoletím
mohl muže pobláznit
vhodně natočený
kotník, a
proč ne?
mohli jste si
představovat že
zbytek bude
vskutku
kouzelný!
Teď nám to servírují
jako hamburger
u McDonalda.
Charles Bukowski "Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl" (2004)
přel. Milan Žáček
✻ ✻ ✻
"Slovo jazz, tak jak získávalo na úctyhodnosti, znamenalo nejprve sex, potom tancování a pak hudbu. Je spojováno se stavem nervní stimulace ne nepodobným atmosféře velkých měst. [...] V roce 1926 začala být všeobjímající posedlost sexem protivná. Jednu chvíli dostávalo všechno díky pokoutně vyráběným černošským deskám s jejich falickými eufemismy dvojsmyslný význam, a ve stejnou dobu se zvedla vlna erotických divadelních her. Mladé dívky z penzionátů se tlačily na galeriích ve snaze vyslechnout romantický příběh o lesbičankách."
Francis Scott Fitzgerald "Prasklina / Crack-up" (1995)
✻ ✻ ✻
"Paní Sitek, silná padesátnice v bílé zástěře, za nějž bylo vidět lem podprsenky a důlek mezi prsy, měla světlé nazlátlé vlasy vyčesané do drdolu. Hleděla na mne modrýma očima a usmívala se. A já, v té době dvacetiletý student, jsem nedokázal její úsměv opětovat. Bázlivě jsem mlčel. Když mi někdy vracela drobné, cítil jsem, jak se jí chvěje ruka. "To je ženská, co?" řekl Vilhélm Stopčik, když jednou přišla Gertruda Sitek přišla navštívit svou švagrovou a zamnul si ruce.
Kazimierz Orłoś "Dřevěné mosty"
(ze stejnojmenné sbírky vydané v Krakově roku 2001)
přel. Jiří Červenka
