"Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur" Miroslav Bárta, Martin Kovář a kolektiv (Academia, 2011)



Publikace představuje pohled třiatřiceti autorů – akademiků, humanitních vědců, přírodovědců a ekonomů – na aktuálně velmi živý pojem „kolaps“, a to z jak z hlediska současného (dotýká se např. bankovní krize), tak historického. Nesporným přínosem je ve všech případech aktualizovaný přístup autorů ke krizovým momentům v dějinách velkých civilizací (staroegyptské, čínské, římské ap.) nebo říší (např. britského impéria ap.). Nemenší podíl tvoří kapitoly z dějin českých zemí (zejména husitství, pobělohorské společenské klima a kromě dalších i popis rozpadu Československa), ale také pojednání týkající se přírodních katastrof (dávná zemětřesení, nedávné záplavy) či stručný, zato však originální popis nezvratných změn životního prostředí na Mostecku. Publikace je bohatě ilustrována, vybavena mapami a přehlednými grafy s aktualizovanými daty.


(text vydavatel)


.................................................
Název: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur: minulost, současnost a budoucnost komplexních společností
Autoři: Miroslav Bárta, Martin Kovář a kolektiv
Vydavatelství: Academia
Edice: Mimo - humanitní vědy
Rok vydání: 2011
Počet stran: 814
.................................................


.. obsah ..

Miroslav Bárta, Martin Kovář
Slovo úvodem

1. Miroslav Bárta
Kolaps a regenerace: pokračující cesty minulých civilizaci

Autor se zabývá fenoménem kolapsu tak, jak se jeví na základě studia
různých disciplín humanitního bádání, zejména historických, archeologických
a ekonomických oborů. Po rozboru základních rysů společných
krizím v různých společnostech se zabývá možnostmi obecnějšího pohledu
na vývoj lidských kultur a civilizací. Stranou neponechává ani
otázku relevance tohoto směru studia pro analýzu současné situace naší
civilizace jako takové a vývoje do budoucna.



PRAVĚK


 
2. Jiří Svoboda
Komplexnost lovců-sběračů a kolaps moravského gravettienu

Příspěvek se zaměřuje na zhruba 30-22 tisíc let starý příběh: dopad
posledního glaciálního maxima (MIS2) na přírodu předchozího interpleniglaciálu
(MIS3) a na společnost moravského gravettienu. Pro lovce-
sběrače zřejmě platí, že čím je jejich ekonomika specializovanější
a společenská struktura komplexnější, tím bude dopad klimatické změny
tvrdší. Z několika variant možných reakcí došlo v tomto případě
(soudě podle environmentálního a archeologického záznamu) k migraci
velké stádní zvěře a části loveckých populací do příznivějších
klimatických refugií.

3. Jan Turek
Poháry místo monumentů
Tradice a změny ve společnosti a v kosmologii evropských zemědělců ve 3. tisíciletí před Kristem
 


Příspěvek je věnován fenoménu konstrukce pravěkých monumentů
jako symbolů sdílené společenské identity a dále pak jejich vymizení
z lidské kultury a nahrazení individualizovaným pohřbíváním, přírodními
svatyněmi a pohárovou ideologií související s prohlubující se
společenskou diferenciací a snad i novým kultem. Kolaps tradice kolektivních
hodnot probíhal postupně od poloviny 5. tisíciletí př. Kr.
Výrazná změna, nebo dokonce kolaps tradičních hodnot se však odehrál
až na počátku 3. tisíciletí př. Kr. Změny, které tak nastaly, měly
kořeny především ve vývoji společenských vztahů a v proměnách kosmologie
zemědělských komunit pozdní doby kamenné.

4. Alžběta Danielisová
,,A pak se potichu vytratili... "
Zánik keltské civilizace v Čechách z pohledu archeologie
 


Keltské osídlení na našem území trvalo přibližně pět posledních století
starého letopočtu. Během té doby zažilo několik fází stability střídaných
velkými změnami, které transformovaly celou společnost.
Tu poslední po polovině 1. století př. Kr. už nepřekonalo a uprázdněný
prostor rychle zaplňují Germáni. Pátrání po příčinách zániku
keltské civilizace u nás se pokouší přibližovat čtenářum dostupné
prameny v různých úhlech pohledu: historickém, archeologickém,
paleoekonomickém a z hlediska vztahu lidské společnosti k přírodnímu
prostředí. Diskuze nad nimi napovídá, že jeden pohled často
nestačí.

5. Jiří Militký
Nejstarší středoevropské mince - vzestup a pád keltské civilizace
ve střední Evropě z pohledu numismatiky 



Vrchol a pád středoevropských Bójů je zajímavě dokumentovatelný
prostřednictvím jejich mincí. Keltové byli první, kteří ražbu mincí de
facto po řeckém zpusobu v prostoru na sever od Dunaje zavedli, a to
někdy okolo roku 250 před Kr. Prvý náznak kolapsu laténské společnosti
představuje zánik obchodně-výrobních center. Nešlo však o společenskou
destrukci bez kontinuity - následně vznikají fortifikovaná
oppida, s jejichž existencí je úzce svázán další mohutný rozkvět mincovní
výroby. Další otřes systému představuje bójsko-dácká válka v letech
44/40 před Kr. To, co následovalo po ní, však již vedlo jen ke konci
keltského světa.

6. Evžen Neustupný
Pulzováni archeologických kultur

Příspěvek se netradičním způsobem zabývá periodicitou ve vývoji lidské
kultury, která spočívá ve střídání období rozkvětu a úpadku arbitrárních
systémů. To lze chápat jako pulz ování arbitrárních aspektů
artefaktové kultury. K tomuto procesu dochází ve víceméně pravidelných
intervalech. Tento symbolický koncept cyklického střídání lidských
kultur může mít významné konsekvence s ohledem na revizi
klasické klasifikace pravěkých kultur jako takových.

STAROVĚK

7. Petr Charvát
Každý konec je nový začátek: transformace sumerské společnosti
na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n.l.
 


Analýza vývoje urské společnosti detailně popisuje postupný proces,
který vedl k jejímu úpadku. Hlavní roli přitom hrály zejména tyto faktory:
optimalizace, zjednodušení a zprůhlednění v oblasti hospodářské,
decentralizace a utvoření (kon?)federace samostatných městských
obcí a vzrůst moci regionálních elit, doprovázený úpravou ideologie
vládní moci v oblasti politické. Paralelně s tím docházelo k návratu
k tradičním zvyklostem a adopci kulturních a duchovních vymožeností
dávného ústředí novými ohnisky politické moci v regionech.
Tato velká transformace však neznamenala pouze zánik urské společnosti,
ale stala se důležitým předstupněm pozdějšího vývoje.

8. Jiří Janák
Achnaton - filozof na trůně, nebo tyran?

Příspěvek se zaměřuje na tři důležité, přesto opomíjené aspekty
Atonova kultu a královské ideologie amamské doby. Jedná se o rozdíl
mezi tradičním pojetím několikaúrovňového panteonu a univerzální
mocí jediného boha Atona, dále o rozbor změny v popisování a zobrazování
boha během amamské náboženské reformy a nakonec o analýzu
zásadní proměny způsobu posmrtného ospravedlnění. Bližší rozbor
aspektů Achnatonovy teologie ukazuje, že v pozadí této náboženské reformy
mohla stát touha po zvýšení autority panovníka a po naprosté
centralizaci administrativní, politické a náboženské moci v rukou krále.

9. Jakub Maršálek
Jednota a rozpady starověké Číny

Příspěvek se zabývá formativním obdobím ve vývoji čínské civiliza-
ce, a to od vzniku prvního státu s centrem v Er-li-tchou kolem roku
2000 př. n. 1. po vládu prvních dvou císařských dynastií Čchin
(221-207 př. n. 1.) a Chan (206 př. n. 1.-220 n. 1.). Poukazuje na příčiny
rozpadu raných říší, které byly založeny na expanzi nezbytné pro zajišťování
loajality podřízené aristokracie půdou a luxusními výrobky,
přičemž po zastavení této expanze došlo k rozvolňování vazeb mezi
centrem a subjekty. Pozornost je dále věnována formování vzájemně
soupeřících centralizovaných států, na jejichž model navazovala správa
prvních císařských dynastií, které Čínu sjednotily.

10. Jiří Musil
Krize a úpadek římské říše

Vývoj, krize a následný úpadek římské říše jsou témata, kterým se badatelé
věnují již od samého sklonku starověku. Tento příspěvek
hodnotí výše zmíněnou problematiku z odlišného pohledu: pozornost
zaměřuje na obecnější vnímání krize a úpadku v římském období
i na jejich kořeny. Několik příkladů krizových situací z okrajových
oblastí římského světa (rýnské a dunajské provincie) a Egypta
(Západní poušť) a jejich analýza z pohledu archeologie je východiskem
pro hodnocení přelomového období konce starověku a počátku
středověku.

STŘEDOVĚK A RANÝ NOVOVĚK

11. Michal Lutovský
Vzestup a pád "říše českých Boleslavů"
O krizi dynastie a počátku státu

Krizí na počátku druhého milénia skončila významná epocha raně
středověkých českých dějin. II mapy Evropy zmizela "říše českých
Boleslavů", obrovské nekompaktní teritorium sahající z Čech až daleko
za Krakov, útvar vybudovaný po polovině 10. století Boleslavem 1.
a postupně zanikající za vlády jeho syna a vnuka. Díky počínajícímu
systému státní správy, byť omezenému pouze na českou kotlinu, přemyslovská
monarchie krizi překonala.

12. Petr Čornej
Husitství: katartrofa, nebo východisko z pozdně středověké krize?

Komparativní studium ukazuje, že husitství tvořilo nedílnou součást
pozdně středověké krize (resp. dysfunkce), která v různé intenzitě zasáhla
západokřesťanskou Evropu přibližně v polovině 14. a odeznívala
až do konce 15. století. Krize se projevovala v rovině demografické,
náboženské, hospodářské, sociální i politické (otřásla autoritou císař-
ství i papežství) a destabilizovala tehdejší společnost. V českých zemích,
v nichž krize nastoupila na sklonku 14. století, vyústila snaha
nalézt východisko z obtížné situace v husitství. Toto hnutí se pokusilo
vyřešit současně náboženskou a církevní otázku spolu s prosazením
modelu stavovského státu.

13. Markéta Křížová
Kolaps indiánských říší?

Text je věnován problematice údajného zhroucení domorodých civilizací
Ameriky (aztécké a incké říše a mayských městských států)
v 16. století, tedy poté co Španělé zahájili kolonizaci amerického kontinentu.
Navzdory všeobecně přijímaným představám vnímá tyto procesy
nikoli jako "kolaps", ale spíše jako součást širších procesů postupné
integrace regionů do větších celků na počátku moderní doby.

14. Josef Opatrný
Dlouhá cesta ke kolapsu
Konec říše, nad níž nezapadalo slunce
 


Ještě v šedesátých letech osmnáctého století představovalo španělské
koloniální impérium jednu z největších světových říší všech dob, přinejmenším
co se rozlohy týče. Ekonomická slabost metropole, její neschopnost
využít hospodářských možností kolonií a politický vývoj
v atlantickém prostoru na konci osmnáctého století pak podnítily ve
španělských zámořských územích hnutí za nezávislost, které přivedlo
do roku 1826 impérium ke kolapsu.

15. Jaroslav Pánek
Bílá hora a černý pád stavovského státu

V průběhu téměř čtyř staletí vyrostla bitva na Bílé hoře (8. listopadu
1620) v symbolický mezník českých dějin, který je hodnocen jako národní
katastrofa či jako návrat českých zemí do lůna katolické církve.
Z tohoto hlediska jsou v národní tradici a často i v odborné historiografii
hodnoceny jak předehra bitvy (české stavovské povstání proti
Habsburkům v letech 1618-1620), tak i dlouhodobé předpoklady drtivé
porážky českých stavů. Tato studie se pokouší vystihnout bělohorský
zvrat z hlediska drastičnosti změny, dlouhodobé kumulace vnitřního
(politického, sociálního, ideologického a náboženského) napětí
v českých zemích, stupňování vnějšího (mezinárodněpolitického, finančního
a vojenského) tlaku a také z hlediska nemožnosti návratu
k dřívějším poměrům po roce 1620. Kolaps symbolizovaný Bílou horou
přinesl tak dalekosáhlé a komplexní změny české společnosti, že
později už nebyla schopna klasický stavovský stát obnovit.

NOVOVĚK A NEJNOVĚJŠÍ DOBA

16. Eduard Gombár
Zánik osmanského impéria

Osmanské impérium bylo založeno na tradicích islámského univerzalismu,
tureckého vojensko-Ienního systému a íránské byrokracii.
První fáze krize osmanské říše v 16. až 18. století se vyznačovala úpadkem
klasického modelu, v jehož důsledku došlo k vojenským porážkám
osmanského sultána ze strany evropských velmocí. Osmanská říše
v 19. století vstoupila do druhé fáze krize, kterou se snažila
překonat modernizací podle evropského vzoru. Tlak evropských velmocí
v rámci "Východní otázky" však modernizačním procesům bránil
a angažovanost Turků na straně císařského Německa za první světové
války vedla k definitivnímu zániku osmanského impéria.

17. Robert Kvaček
Pád Rakousko-Uherska a vznik Československa

Pád Rakousko-Uherska sice přišel až s válečným dobrodružstvím zahájeným
v létě 1914, ale vážné existenční krize mnohonárodnostní
monarchii oslabovaly již celá desetiletí předtím. Vznik suverénního
Československa na podzim 1918 byl přitom "malým zázrakem".
Fakticky se jednalo o důsledek toho, že státoprávní program Čechů
nedošel v Rakousko-Uhersku ani po desetiletích naplnění; světová
válka s ním pak skoncovala úplně: u vědomí toho, co se s Rakouskem
po zahájení bojů dělo, nemohli Češi, Slováci, ani příslušníci dalších
národů čekat, že by jeho válečné vítězství umožnilo naplnění jejich
národních aspirací. Výsledkem byl vznik již zmíněného samostatného
Československa a dalších tzv. "nástupnických států" ve střední
Evropě.

18. Ondřej Houska
Uspořádání odsouzené k zániku? Mýty a skutečnosti o kolapsu versailleského mírového systému
 


Mírové uspořádání po první světové válce je tradičně odsuzováno jako
krátkozraký diktát, který poražené Německo srazil na kolena.
V údajné přehnané tvrdosti tzv. versailleského mírového systému je
spatřován jeden z hlavních důvodů nástupu nacismu k moci a vzniku
druhé světové války. Tato studie poukazuje na to, že historiografie taková
tvrzení po zpřístupnění archivů již vyvrátila. Versailleský systém
ve skutečnosti mohl být fungujícím základem mírového uspořádání
mezinárodních vztahů. Jeho hlavním problémem nebyla přehnaná
tvrdost, ale neschopnost Německa uznat válečnou porážku.

19. Martin Kovář
Smutný kolaps v pravý čas
Pád, který zachránil Británii

Kolaps říše, jejž si britská veřejnost naplno uvědomila v souvislosti
s udělením nezávislosti Indii a Pákistánu v roce 1947 a hlavně během
tzv. suezské krize v roce 1956, přišel de facto již v důsledku první světové
války a většina krizových příznaků byla patrná už na přelomu 19.
a 20. století. Rozhodující faktory byly ekonomické. Velká Británie vedla
v letech 1914-1918 válku nad své možnosti, což platí v ještě větší
míře o světovém konfliktu z let 1939-1945. Ostrovní stát sice na jeho
konci patřil mezi vítěze, cena, kterou za tento triumf zaplatil, však byla
strašlivá: totální ekonomické vyčerpání, hospodářská, vojenská
i politická závislost na USA a - následně - pád impéria.

20. Jan Rychlík
Rozdělení Československa (1989-1992)

Zamýšlíme-li se nad příčinami zániku Československa, je třeba vidět
je v tom, že mezi obyvatelstvem se nikdy nevyvinulo silné československé
vědomí. Československo nebylo pro většinu občanů conditio sine qua
non. Existence dvou plně vyvinutých politických národů činila soužití
v jednom státě problematické. To ale v žádném případě ještě neznamená,
že stát zaniknout musel, a především to neznamená, že musel zaniknout
tak, jak zanikl. V konkrétní situaci bylo rozdělení státu způsobeno
vítězstvím HZDS ve volbách na Slovensku 5.-6. června 1992,
protože slovenský požadavek mezinárodněprávní subjektivity pro
Slovensko nebyl s další existencí ČSFR slučitelný. Voliči, kteří odevzdali
své hlasy pro HZDS, hlasovali objektivně pro samostatné Slovensko,
a to bez ohledu na to, zda si to subjektivně přáli a uvědomovali.

21. Michal Pullmann
Úpadek a pád komunistických režimů ve střední
a (jiho)východní Evropě

Příspěvek sleduje zhroucení komunistických režimů ze tří perspektiv
- hospodářsko-politické, sociálněhistorické a kulturní. Podle ústředního
argumentu se v pozdní fázi komunismu oslabovaly a postupně
rozpadaly hlavní integrativní vazby státně-socialistického uspořádání:
komunistický ideologický jazyk, společenská homogenita i schopnost
dosáhnout ekonomické efektivity a politické jednoty. Neřešené problémy
kulminovaly v polovině osmdesátých let: Gorbačov sice v projektu
přestavby a glasnosti rozehrál pokus o systémovou změnu, ten
však nakonec vedl nikoliv k oživení a nápravě, nýbrž ke zhroucení celého
systému.

22. Jiří Ellinger
Spojené státy americké po 11. září 2001
Počátek úpadku amerického "impéria"?

Autor se ve své studii zaměřuje na Spojené státy po ll. září 2001.
Diskutabilní úspěšnost americké odpovědi na tyto bezprecedentní
útoky spolu s finanční a ekonomickou krizí z roku 2008 vyvolaly dojem,
že Spojené státy se nacházejí v hluboké krizi a jejich globální vliv
upadá na úkor nově rostoucích mocností. Ellinger na základě aktuálních
debat předních amerických autorů ve své úvaze zkoumá, zda
jsou Spojené státy (mnohými označované za současné "impérium")
skutečně v kritické fázi úpadku, zda existují užitečné analogie k jejich
dnešní situaci z dřívějších dob či jak by po válkách v Afghánistánu
a Iráku mohl vypadat nový globální řád 21. století.

23. Mojmír Hampl
Současná světová finanční krize
Normální cyklus nebo náznak kolapsu?

Ekonomie se fenoménu dlouhodobého úpadku společností sice příliš
nevěnuje, přinejmenším jeden pozoruhodný pohled na toto téma
však přinesla: koncept zájmových skupin neboli distribučních koalic
amerického ekonoma Mancura Olsona. Olsonův přístup naznačuje,
že kolaps civilizací přichází zevnitř, i bez vnějších šoků. Není vyloučeno,
že právě působení distribučních koalic je také v pozadí aktuální
fáze vývoje západní civilizace, která začíná vykazovat některé rysy postupného
ústupu z někdejší slávy.

24. Miroslav Ševčík, Michaela Ševčíková
Hrozba pro současnost i pro budoucnost:
kolapsy veřejných rozpočtů na, pokraji nového tisíciletí

Kolapsy veřejných rozpočtů na pokraji 3. tisíciletí mohou způsobit
přímé ohrožení podstaty kapitalismu. Je to hrozba nejen pro současnou
dekádu, ale i pro dekády budoucí. Kapitalismus se ocitá v ohrožení
nadměrnými zásahy státu do ekonomiky dlouhodobým vytvářením
deficitů veřejných rozpočtů i v obdobích ekonomického růstu,
neschopností státních autorit a politických elit zabránit nesmyslnému
utrácení na nesmyslné projekty z veřejných rozpočtů. V naprosté většině
vyspělých demokratických společností se objevují populističtí
politici, kteří se snaží zalíbit voličům nesplnitelnými sliby. Místo aby
spravovali věci veřejné, dávají politici přednost používání sociální demagogie,
prosazují úzce skupinové zájmy, a tyto prohlašují za zájmy
veřejné. Odstranění dluhové pasti, do které se dostává naprostá většina
vyspělých kapitalistických států, není otázkou krátkodobou.
Pokud si její nebezpečí pro existenci kapitalismu politici konečně
uvědomí, budou její následky stejně likvidovat několik destiletí.

ČLOVĚK A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ

25. Jan Kozák
Kolapsy vs. přírodní katastrofy

V první části jsou uvedeny, diskutovány a srovnávány dvě základní kategorie
kolapsů, a to původu přírodního a původu antropogenního.
Ve druhé části je čtenář prováděn galerií komentovaných obrazů-rytin
největších světových přírodních (seismických a vulkanických) katastrof
od 13. do konce 19. století, které dokumentují a ilustrují nejen
postupný rozvoj věd o Zemi, ale i vývoj současné světové civilizace.
Stručný závěr popisuje současný stav.

26. Petr Pokorný
Česká krajina a kolapsy

Tato studie si klade za cíl analýzu dlouhodobého vývoje české kulturní
krajiny v časovém rozpětí od neolitu (5600 před n. l.) po současnost.
S pomocí pylové analýzy souvislých sedimentárních záznamů
a s využitím prostorově lokalizovaných archeologických dat se pokusíme
vystopovat, je-li na tomto vývoji něco, co by sneslo označení "kolapsová
dynamika".

27. Pavla Státníková
Praha, Pražané a vltavské povodně

Základní charakteristika největších povodní na pražském území v období
cca posledního tisíciletí, zejména těch, které dosáhly kulminační
hranice stoleté vody. Popis ochrany obyvatel před velkou vodou a jejími
důsledky, s akcentem na období 19. století, kdy se velkých povodní
různého druhu v Praze odehrálo větší množství a pro něž je zároveň
i poměrně bohatá archivní dokumentace. Největší podíl na
protipovodňových opatřeních měly městské instituce.

28. Lenka Lisá
O kolapsech skrytých pod povrchem krajiny

Text formou dvou časově odlišných příběhů z různých částí světa
ukazuje čtenáři způsob, jak vnímat krajinu kolem nás a její výpovědní
hodnotu o možných příčinách a důsledcích kolapsů lidských společností.
Čtenáři je nabídnuta exkurze do doby bronzové na severozápadní
okraj Prahy, kde v důsledku řádění tehdejších zemědělců
došlo ke spuštění ekologické katastrofy. Historie se opakuje i v druhém
příběhu, kdy je čtenář virtuálně přenesen na východní pobřeží
Skotska, do romantické krajiny Culbinského lesa.

29. Václav Cílek
Suroviny a konec světa - od kolapsu k regeneraci

V současné době se následkem růstu populace a zvyšujících se nároků
lidí ocitáme v dalším přechodovém období evropské civilizace. Je
pro ně charakteristické dosažení mezí tradičního růstu a relativní či
absolutní nedostatek některých surovin a zdrojů. Surovin, které již
brzy nenávratně dojdou, není mnoho, ale relativní nedostatek se týká
prakticky všeho s výjimkou hliníku, železa, zemního plynu a několika
dalších surovin. Většina tradičních ložisek zlata, stříbra, cínu, ale
také ropy se nalézá v poslední třetině svého života. V příštích zhruba
třech desetiletích očekávám souběh klimatických, ekonomických, potravinových
a energetických krizí, které díky historické zkušenosti
a schopnosti regenerace pravděpodobně, byť s citelnými ztrátami, úspěšně
překonáme.

30. Vladimír Brůna, Kateřina Křováková, Peter Chrastina
Paměť mostecké krajiny - ddete a restart

Autoři se zamýšlejí nad krajinou jako prostorem, ve kterém se člověk
odnepaměti pohybuje, pracuje, žije a také svou životní pouť končí.
Konkrétně se jedná o Mosteckou pánev, která je dnes známa zejména
pro své uhelné sloje o mocnostech až 45 metrů. A právě exploatace
hnědého uhlí způsobila nevratné změny mostecké krajiny - ztrátu její
paměti. Příspěvek nabízí pohled na mosteckou krajinu z mnoha perspektiv:
zabývá se její strukturou, funkcemi krajinných složek či poznáváním
časoprostorových změn, a to s využitím mnoha oborů
vědeckého bádání.

Redakční poznámka

SEZNAM AUTORŮ

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Byly jsme tam taky" Dagmar Šimková

"Islamofobie, antiislamismus a negativní stereotypy" Zora Hesová (AMO, 2016)

"Islám - umění a architektura" Markus Hattstein a Peter Delius (Slovart, 2006)