"Cesta na sever" Saleh at-Tájjib (Odeon, 1986)

Tím, kdo ke konci období, kdy Súdán ještě patřil k britské říši, podniká onu cestu na sever, to jest do Anglie, aby tam studoval, vyučoval, sváděl anglické dívky a nakonec se octl ve vězení, je mladík ze súdánské vesnice Mustafa Sa´íd - jenže jeho cesta ani návrat netvoří osnovu vyprávění, ale jeho pozadí. Sa´ídovy osudy, hlavně jeho vnitřní život, jsou záhadou pro vypravěče tohoto příběhu, ani ne tak záhadou kriminální, záhadu faktu, jako záhadu existenciální, již se vypravěč snaží dobrat a nakonec se sám stane její součástí - pro sebe i pro čtenáře. U samého dna té záhady je zřejmě otázka: dají se hodnoty moderní civilizace, dravé a nezadržitelné, smířit se setrvačnými hodnotami súdánského života a prožitku světa?
Cesta na sever převyšuje ostatní dílo Sáleha at-Tájjiba v podstatě asi především tím, že v pozadí vyprávění intenzivně jiskří pro Súdán - ale i pro ostatní arabské země - základní otázka: Co pro zemi znamená moderní, v podstatě západní civilizace? Co zde znamenala kolonizace? A co pro ni znamenají vlastní tradiční kořeny?

Ta naléhavá složitost a nevyrovnanost súdánské situace na křižovatkách moderního světa, na křižovatkách současnosti a tradice je v tom poměrně útlém románu podána jako jakási dvojhra s tajemstvím. Vypravěč, románové "já", který po tomto tajemství, tajemství Mustafy Sa´ída, jenž ho pojmenoval opatrovníkem své rodiny, pátrá a nenajde je, zůstává však pro čtenáře v podstatě také zahaleným tajemstvím. Z příběhu se přitom dá vyčíst, že vypravěč v zemřelém Mustafovi vyciťuje svého dvojníka, stejně jako asi i Mustafa, přestože se spolu skoro neznali, zahlédl ve vypravěči rysy podoby vlastní. Je to však zvláštní dvojnictví, jakoby s orientací zrcadlově převrácenou. Mustafa je dítě vesnice a kolonizované země, je posílán skoro proti své vůli ze školy na školu jen díky mimořádné inteligenci a schopnostem, až skončí jako učitel na anglické univerzitě, jako "černý Angličan" - a přesto si uchoval africké instinkty.

Vypravěč dospívá už v dekolonizované zemi, ale moderní civilizace je pro něj přirozeným živlem a jeho tíhnutí k rodné vesnici, silné, ale váhavé, zůstává bezmocnou a neukojitelnou nostalgií.

SÁLEH AT-TAJJIB (1929 - 2009) se narodil v Chartúmu a vystudoval Chartúmskou univerzitu. Několik let učil v Súdánu na škole, pak odjel do Anglie, zde nejprve znovu studoval a pak mnoho let spolupracoval s různými arabskými a anglickými časopisy a vedl arabskou sekci vysílání BBC. V 80.letech působil na ministerstvu informací v Kuvajtu. První jeho knihou byla povídková sbírka "Vad Hamidova palma (Nahla Vad Hamíd, 1959)". Po "Cestě na sever (Mausim al-hidžra ila š-šimál, 1967)" vydal ještě dva kratší romány, "Zejnovu svatbu (Zawádž Zejn, 1969)" a Bandár-šáh (1971). Zbytek života prožil v Anglii.

(Text je převzat z obalu a doslovu knihy, autor Svetozár Pantůček)
Analýze překladu tohoto románu se věnuje arabistka Zuzana Kudláčková v knize "Z průpovědí arabských".



.................................
Název: Cesta na sever
Originální název: "Mausim al-hidžra ila š-šimál"
(vydaného v Káhiře, nakl. Al-Fikr, 1967)
Autor: Saleh at-Tájjib
Překlad a doslov: Svetozár Pantůček
Vydavatelství: Praha, Odeon
Rok vydání: 1986
Počet stran: 157 

.................................




Populární příspěvky z tohoto blogu

Přednáška: "Muhammad ‘Ábid al-Džábirí - Kritika arabského rozumu" Filosofický ústav AV ČR, 20. září 2018

"A potom jsme uslyšeli hřmění" John Oliver Killens (Naše vojsko, 1975)

"The Autobiography of Malcolm X" Alex Haley (1965)

"Malcolm X: The Great Photographs" (Stewart Tabori & Chang, 1993)

"Korán", Ivan Hrbek (Odeon 1972)