"Cesta na sever" Saleh at-Tájjib (Odeon, 1986)

Tím, kdo ke konci období, kdy Súdán ještě patřil k britské říši, podniká onu cestu na sever, to jest do Anglie, aby tam studoval, vyučoval, sváděl anglické dívky a nakonec se octl ve vězení, je mladík ze súdánské vesnice Mustafa Sa´íd - jenže jeho cesta ani návrat netvoří osnovu vyprávění, ale jeho pozadí. Sa´ídovy osudy, hlavně jeho vnitřní život, jsou záhadou pro vypravěče tohoto příběhu, ani ne tak záhadou kriminální, záhadu faktu, jako záhadu existenciální, již se vypravěč snaží dobrat a nakonec se sám stane její součástí - pro sebe i pro čtenáře. U samého dna té záhady je zřejmě otázka: dají se hodnoty moderní civilizace, dravé a nezadržitelné, smířit se setrvačnými hodnotami súdánského života a prožitku světa?
Cesta na sever převyšuje ostatní dílo Sáleha at-Tájjiba v podstatě asi především tím, že v pozadí vyprávění intenzivně jiskří pro Súdán - ale i pro ostatní arabské země - základní otázka: Co pro zemi znamená moderní, v podstatě západní civilizace? Co zde znamenala kolonizace? A co pro ni znamenají vlastní tradiční kořeny?

Ta naléhavá složitost a nevyrovnanost súdánské situace na křižovatkách moderního světa, na křižovatkách současnosti a tradice je v tom poměrně útlém románu podána jako jakási dvojhra s tajemstvím. Vypravěč, románové "já", který po tomto tajemství, tajemství Mustafy Sa´ída, jenž ho pojmenoval opatrovníkem své rodiny, pátrá a nenajde je, zůstává však pro čtenáře v podstatě také zahaleným tajemstvím. Z příběhu se přitom dá vyčíst, že vypravěč v zemřelém Mustafovi vyciťuje svého dvojníka, stejně jako asi i Mustafa, přestože se spolu skoro neznali, zahlédl ve vypravěči rysy podoby vlastní. Je to však zvláštní dvojnictví, jakoby s orientací zrcadlově převrácenou. Mustafa je dítě vesnice a kolonizované země, je posílán skoro proti své vůli ze školy na školu jen díky mimořádné inteligenci a schopnostem, až skončí jako učitel na anglické univerzitě, jako "černý Angličan" - a přesto si uchoval africké instinkty.

Vypravěč dospívá už v dekolonizované zemi, ale moderní civilizace je pro něj přirozeným živlem a jeho tíhnutí k rodné vesnici, silné, ale váhavé, zůstává bezmocnou a neukojitelnou nostalgií.

SÁLEH AT-TAJJIB (1929 - 2009) se narodil v Chartúmu a vystudoval Chartúmskou univerzitu. Několik let učil v Súdánu na škole, pak odjel do Anglie, zde nejprve znovu studoval a pak mnoho let spolupracoval s různými arabskými a anglickými časopisy a vedl arabskou sekci vysílání BBC. V 80.letech působil na ministerstvu informací v Kuvajtu. První jeho knihou byla povídková sbírka "Vad Hamidova palma (Nahla Vad Hamíd, 1959)". Po "Cestě na sever (Mausim al-hidžra ila š-šimál, 1967)" vydal ještě dva kratší romány, "Zejnovu svatbu (Zawádž Zejn, 1969)" a Bandár-šáh (1971). Zbytek života prožil v Anglii.

(Text je převzat z obalu a doslovu knihy, autor Svetozár Pantůček)
Analýze překladu tohoto románu se věnuje arabistka Zuzana Kudláčková v knize "Z průpovědí arabských".
.................................
Název: Cesta na sever
Originální název: "Mausim al-hidžra ila š-šimál"
(vydaného v Káhiře, nakl. Al-Fikr, 1967)
Autor: Saleh at-Tájjib
Překlad a doslov: Svetozár Pantůček
Vydavatelství: Praha, Odeon
Rok vydání: 1986
Počet stran: 157 
.................................

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r...
celý text

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Obrázek
U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.
celý text

Jiří Trnka

Obrázek
    foto:  " Sen noci svatojánské " (1959) "Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."
celý text

"Komise" Sun’alláh Ibráhim (Dar Ibn Rushd, 2005)

Obrázek
Bezejmenný vypravěč se musí obhájit před podivnou Komisí, složenou z vojáků a civilistů, aniž by byl oficiálně z něčeho obviněn, a dobře ví, že na konečném rozhodnutí tohoto tajemného orgánu závisí jeho další osud. Pocit strachu a zmatenosti umocňuje i to, že členové komise nemluví arabsky, ale podivným jazykem, jemuž se hrdina musí v průběhu řízení naučit. Komise o životě hrdiny ví úplně všechno, klade mu nejrůznější otázky a zadává úkoly, mimo jiné od něho očekává i studii o nejvýznamnější arabské osobnosti. Navštěvuje ho nečekaně i v bytě a nechává tam jednoho ze svých členů jako dozor. Nesnesitelná přítomnost a neustálé sledování nakonec hrdinu vyprovokuje k jeho vraždě. Závěrečné zasedání Komise obviní vypravěče ze spiknutí a žádá pro něho ten nejpřísnější trest, aniž by ho definovala. Podivný tribunál odchází a zanechává hrdinu samotného, zmateného a vydaného napospas drtivé hrůze z neurčitého verdiktu. Novela je obrazem autorova kritického vnímání vývoje egyptské společnosti ...
celý text

Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Obrázek
V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: ...
celý text