Rozhovor s arabistkou Zuzanou Kudláčkovou (Ostřanskou) (5. září 2011)
V mini-projektu, který se snaží představit české arabisty a odborníky na islám, jak muslimské komunitě v ČR, tak i české společnosti, byla oslovena mladá arabistka Zuzana Kudláčková, která letos dala o sobě vědět svým knižním počinem „Z průpovědí arabských", mapující překlady z arabského jazyka od roku 1945 do současnosti.
Na Filozofické fakultě UK vystudovala obor arabistika a překladatelství-tlumočnictví (se specializací angličtina). Arabský jazyk dále studovala na stipendijních pobytech v Tunisu a Káhiře, a v současnosti jej vyučuje na Jazykové škole Březinka.
Monografie o překladech z arabštiny není ale její jediná publikace, rovněž se podílela na projektu 17 překladatelů z FF UK, kteří uspořádali „Antologii moderních arabských povídek“, a letos pro mezinárodní knižní veletrh přeložila knihu pro děti „Amúna a její příběhy“ od saúdské autorky
W. b. Ibr. as-Sabíl.
Následující rozhovor se snaží částečně přiblížit tuto mladou arabistku a dát Vám tip na arabštinu, a to ať už vás k ní, slovy Zuzany Kudláčkové, "... přivábily cikády v Cairu, nebo ropné vrty".
:: Knihy ::
"Amúna a její příběhy" (The Story of Amuna), Wafá bint Ibráhím as-Sabíl, 2011
překl. Zuzana Kudláčková
spoluautor, Set Out, 2011
Zuzana Kudláčková, Litera Proxima, 2011
Kurzy arabštiny Zuzany Kudláčkové
1. Co Vás přivedlo ke studiu arabštiny?
Z počátku asi moje celoživotní fascinace cizími jazyky. Po angličtině, němčině a španělštině jsem se chtěla seznámit s něčím „jiným.“ Také se mi líbily arabské styly v architektuře, s jakou se můžeme potkat třeba v Andalusii, a umění islámského světa jako celek. Navíc mi připadalo zajímavé, že lidé od nás se lidí z téhle esteticky vytříbené a rafinované kultury často bezdůvodně bojí a vnímají je všechny a priori jako násilníky nebo náboženské pomatence.
Tenhle pocit jsem alespoň měla v nějakých šestnácti letech, kdy jsem se taky definitivně rozhodla, že chci studovat arabistiku.
2. Arabštinu jste studovala v Egyptě a Tunisku,
jak si Evropanka zvyká na zemi s jinou kulturou?
V mém případě docela snadno. Před studiem v severní Africe už jsem za sebou měla cestovatelské zkušenosti z arabského Východu, ale ani tehdy jsem neprožila žádný kulturní šok. Třeba sever Tuniska a přímořská letoviska v Egyptě se z pohledu krátkodobého návštěvníka, myslím, moc neliší od jižní Evropy. Záleží asi na tom, co člověk očekává a co o té jiné kultuře ví. Vě
ci, na které jsem si těžko zvykala, pramenily spíš z propastných materiálních rozdílů. Mám-li mluvit o Egyptě, byl to například strašlivý stav káhirského ovzduší nebo neutěšená dopravní situace. Vůbec se mi ale v tomhle nechce zobecňovat, protože arabský svět je velký a je jasné, že život v nilské deltě a v Dubaji není totéž.
3. Letos Vám vyšla kniha "Z průpovědí arabských", byl Váš záměr uspořádat
aktuálnější verzi Karla Petráčka z roku 1984, nebo to bylo jinak?
Bylo to trochu jinak. Bibliografie překladů byla s píš vedlejším produktem mojí práce. Snažila jsem se především zjistit, jakým způsobem se arabská literatura do češtiny překládala, jaká je naše překladatelská tradice a z čeho tedy může práce arabsko-českých překladatelů v budoucnu vycházet.
Sou středila jsem se na oblast překladu moderní literatury, protože ta je podle mého názoru jednou z důležitých cest, jak české veřejnosti přiblížit myšlenkové i estetické hodnoty současného arabského světa, s jeho radostmi i strastmi. Aby nám v České republice arabskou literární kulturu nezastupovala jen staletími prověřená klasika, ale také aktuální hlasy dneška. Abychom neměli k dispozici pouze texty o „nich“ (viz v českých knihkupectvích přemnožené harémové příběhy), ale také od „nich.“
Publikace Karla Petráčka není takto vymezená, nesleduje překladatelské metody a navíc se i na tak malé ploše věnuje rovněž překladům z perštiny a turečtiny. Při sestavování bibliografie pro mne však měla klíčový význam. Nebýt Petráčkovy systematické práce, daly by se některé fragmenty z pestré mozaiky arabsko-české překladové tvorby dnes jen stěží dohledat. Mezi ně patří např. překlady od českého Lawrence z Arábie, Aloise Musila, které vyšly za druhé světové války v časopise avantgardní divadelní scény D Emila Františka Buriana.
4. Díky Vaší knize máte teď asi "nejucelenější" přehled o překladech z arabštiny od roku 1945 až do současnosti, jsou ale přece jenom nějaká jména autorů nebo děl, která jsou zásadní a měla být přeložena?
Takových je spousta. Pokud zůstaneme u moderní literatury, je dobré si uvědomit, že v letech 1945-2005 bylo z arabštiny do češtiny přeloženo jen šest delších próz (novel a románů). Vůči arabské moderní literatuře máme velký dluh. Je dost obtížné získat pro ni nakladatele. Myslím, že překlad a následnou pozornost českých čtenářů by si zasloužily třeba romány Alá´ al-Aswáního nebo Hanán aš-Šajch. Vybírám jen namátkou, za úvahu by jistě stálo i mnoho, mnoho dalších.
Situace překladů ze staré literatury je příznivější. Je totiž dostatečně etablovaná, jde o osvědčenou „značku,“ která o přízeň nakladatelů nemusí škemrat. Nakladatelství Academia v relativně nedávné době dokonce připravilo velký projekt překladů z klasických děl arabské literatury, které nyní postupně vycházejí. Už vyšla reedice Knihy zkušeností arabského bojovníka s křižáky od Usámy ibn Munkiz, nový překlad Ibn Tufajlova filozofického podobenství Živý, syn Bdícího, chystají se překlady z děl Taqíjuddína al-Maqrízího nebo Buzurga ibn Šahrijár.
5. Je možné se setkat s Vašimi překlady nebo přímo plánujete překlad nějaké knihy?
Loni se skupince arabistů z FF UK podařilo připravit vydání Antologie moderních arabských povídek. Byla jsem jedním z jejích 17 překladatelů. V knize jsou zastoupeni převážně současní arabští autoři mladé a střední generace. Přispěla jsem překlady několika povídek od Egypťanky Mansúry ´Izz ad-Dín. Kniha byla představena na letošním veletrhu Svět knihy. Pro účely této akce jsem přeložila také knížku pro děti Amúna a její příběhy od saúdské autorky Wafá bint Ibráhím as-Sabíl. Při práci na Antologii jsme se přesvědčili, že jednou z nejobtížnějších etap překládání z moderní arabské literatury je shánění finanční podpory pro publikaci. Přáli bychom si, aby Antologie měla pokračování, ale nechci to zakřiknout.
6. Podle seznamu překladů, mám dojem, že arabistům
spíše vyhovuje beletrie a poezie, než knihy, které souvisejí s islámem. Platí to i pro Vás?
Ráda bych to uvedla na pravou míru. Moje kniha se věnuje pouze uměleckému překladu, a to zejména v oblasti moderní literatury, nikoli překladům odborných textů, i když u klasických děl starých arabských učenců tyto kategorie často splývají. Samozřejmě nebylo možné opomenout třeba české převody textu Koránu, nicméně mám za to, že podobné texty by měli překládat a následně také hodnotit především religionisté a islamologové. Několik předmětů zaměřených na různé aspekty islámu jsem na univerzitě sice absolvovala i nad rámec povinného studia, ale moje hlavní zaměření je filologické a k tomuto se necítím kompetentní. V češtině máme to štěstí, že odborné práce významných českých islamologů (jako jsou Luboš Kropáček nebo Bronislav Ostřanský) vycházejí mj. z výborné znalosti arabštiny, takže je právě překlad často doplňuje, nebo je dokonce jejich hlavní složkou jako v Ostřanského Hledání skrytého pokladu.
7. Překlady z arabštiny byly v české literatuře zastoupeny převážně třemi jmény; Ivan Hrbek, Karel Petráček, Svetozár Pantůček, je v současnosti nějaké jméno, které by aspoň částečně mohlo navázat na dobu 60. a 70. let, kdy vycházely překlady Ibn Síny, Ibn Battuty...?
Myslím, že schopných překladatelů, kteří si dokáží poradit i s akademickým překladem klasických titulů, máme dost. Napadají mě jména Ondřej Beránek, Bronislav Ostřanský, Daniel Boušek, Viktor Bielický, Pavel Ťupek. Neměli bychom ale zapomínat, že překladové tvorby se i dnes aktivně účastní také arabisté generačně blízcí třem, které zmiňujete, a to především Jaroslav Oliverius, Rudolf Veselý a Luboš Kropáček. Jejich překlady stále vycházejí a jsou měřítkem kvality pro mladší generace.
8. Měla jste možnost poznat arabskou mentalitu v Egyptě a Tunisku, jak sledujete události, které začaly koncem roku 2010?
Ve srovnání s Libyí a především Sýrií, kde dochází k násilnostem v alarmujícím rozsahu, je průběh revoluce v Tunisku a Egyptě poměrně poklidný. Přesto však tamní události sleduji nejen s nadějí, ale také s obavami. Většina Egypťanů, se kterými jsem se během svého studia seznámila blíž, patřila k mladším vysokoškolsky vzdělaným obyvatelům měst, kteří sledují celosvětové dění. Jinými slovy byli to příslušníci právě té skupiny lidí, která o změnu poměrů stála nejvíce. Po letech bezmocné odevzdanosti mají dnes pocit, že se věci můžou změnit k lepšímu. Chtějí se na změnách podílet, chtějí být při tom.
Je to ale jen část společnosti. Nedokážu odhadnout, jak tento proces vnímá například obyvatelstvo zemědělského venkova. Vůbec si neumím představit, jak lze v praxi změnit třeba egyptský přebujelý byrokratický aparát, vymýtit všudypřítomnou korupci a klientelismus a přitom zajistit, aby zemi neovládl chaos. Každopádně jim upřímně přeju, aby byl jejich život po revoluci lepší než před ní.
Děkuji za rozhovor
*Fotografie: Zuzana Kudláčková
