Diverzita v islámu - fitna, nebo obohacení? (kritika akce Diverzita v islámu, prezentace překladu Šahrastáního knihy od Bronislava Ostřanského), 7.11.2021
K příležitosti vydání "Knihy náboženských a filosofických sekt a škol" od Muhammada aš-Šahrastáního (více o knize zde) v překladu islamologa Bronislava Ostřanského uspořádalo Místo vzdělání a kultury při klášteře sv. Jiljí v Praze (Dominikánská 8) akci s názvem "Diverzita v islámu" *, kde překladatel Šahrastáního díla spoludebatoval s dvěma českými konvertity, Kateřinou Gamal Richterovou a Kristiánem Dembickým. Během debaty zaznělo několik komentářů k muslimskému světu a islámu samotnému, ke kterým bych se rád vyjádřil, protože nejen je, ale i význam akce samotné, která je názorově/ideově rámovala, vidím jako problematické.
Diverzita v islámu - fitna, nebo obohacení?
Nejprve k názvu akce a jak byl pojem "diverzita" pojat. V anotaci* je použito slovo "pluralita" a tedy i pojem "diverzita" zde mají kladný význam, jako žádaný prvek, který společenství obohacuje. Toto je ale pojetí vyvěrající z moderní západní společnosti a neoliberalismu, kde se podobně přistupuje k etnicitě a kultuře obecně; pracuje se zde s jednoduchou logikou: více barev, více kultur, lepší výběr a lepší vědění. Zde ale právě leží jádro problému. Neoliberální pojetí člověka ve vztahu ke kultuře a společnosti vyzdvihuje kvantitu nad kvalitou a klade důraz na formu, nikoli na obsah. Zcela opačný přístup představuje islámské myšlení, jehož základem je Korán a tradice proroka Muhammada, jež je universalistický myšlenkový systém, ve kterém to, co neoliberalismu považuje za ctnost, v islámu je neřest.
Islám jako universalistický systém klade důraz na celek, celek funkční, reflektující realitu člověka a člověka žijícího v této realitě. Islámský imperativ je postaven na prvcích, jež konsolidují celek, nikoli naopak. Proto "diverzita" může v islámském myšlení fungovat rovněž jako rozkol (ar. fitna) nebo rozkladný prvek, jež hodnoty člověka relativizuje, mate a nekonsoliduje; odvádí jej od středu, tj. střední cesty a naopak jej může zavést do extrému.
Salafíja jako nový nepřítel Západu
Nebyla by to debata o islámu, když by nepadlo několik slov na adresu wahhábismu nebo salafismu. K tomuto tématu jsem se již vyjádřil v kritice seriálu Chalífát (20.6.2020), v článku "Film Mladý Ahmed" (3.6.2020), ale hlavně v kritice přednášky islamologa Lukáše Noska - Ambivalentní vztah muslimů k násilí (6.2.2021) proto jen krátce představím muslimský postoj. V obecné rovině je problematická snaha schematizovat islám, jež orientalistika těmito pojmy vytváří a představuje vícero islámů, ale hlavně hodnotí tyto "islámy" na dobrý a špatný. Pro Evropana neznalého teologických základů islámu pak vyvstane obraz, kde salafista je špatný a muslim, kterého si Evropa pustí domu je mystik, súfista. Nikoho ale už nenapadne, že salafíja nepřináší vůbec nic nového, čerpá ze základů islámu samotného a je v podstatě ekvivalentem katolicismu v Evropě, který se (zatím) brání evropskému liberalismu, neomarxismu a všem kulturním revolucím započatých v 60. letech ve Spojených státech. Podobně to je se slovem "džihádista", které je mimochodem hojně použito v úvodu Bronislava Ostřanského k Šahrastáního knize. Jestliže byl Edward W. Said** a jeho teze orientalismu záležitostí přelomu 19. a 20. století, muslimové 21. století čelí daleko sofistikovanějšímu konstruktu, protože tento orientalismus se snaží islám dekonstruovat, jednotlivé části ideologicky "definovat" a následně tento schematický obraz spojit zpět do jednoho celku; tudíž Saidovo dílo je stále aktuální in dnes a potvrzuje rčení: ďábel je v detailu. Podobně problematický výrok od Bronislava Ostřanského zazněl v rozhovoru z října 2020, kde říká: "Můj osobní názor je, že salafismus (...) je hnutí".*** Muslimský postoj k tomuto tématu nejlépe popsal v textu "Salaf, salafíja, salafizmus: vnitřní a vnější perspektivy" Mgr. Lukáš Větrovec (21.7.2017).
Čeští muslimští konvertité a jejich islám
Několik poznámek k panelistům Kateřině Gamal Richterové a Kristiánu Dembickému, kteří zde byli pozváni, aby prezentovali diverzitu islámu v praxi. Kristián Dembický umí dobře zapůsobit na publikum a vytvořit dojem éterického spiritualisty, očividně je velmi mediálně gramotný, ale problém je, že debata byla o teologii a jejím výkladu, a k tomu jsou potřeba znalosti získané mnohaletým studiem. V jeho případě, jak on sám potvrdil, čerpá znalosti teologie a tedy výklad "co je islám" z youtube přednášek. Přesto se v debatě velmi silně názorově vymezil vůči salafistům a wahhábistům, jak nepochopili islám a jak je jejich metodologie údajně chybná. Jednu konkrétní poznámku bych ale k němu měl: pro "diverzitu" jako společenský stav kladný argumentačně použil koránský verš 49:13 "Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali..." a analogicky aplikuje význam "diverzity" jako kladný prvek ve společnosti muslimské. Omyl, Bůh v tomto verši hovoří o lidstvu v obecné rovině bez náboženské, etnické, národnostní příslušnosti. Diverzita v islámu je tady v tomto konkrétním případě problematický prvek, jak jsem popsal výše. Tento verš je moralistní imperativ všem lidem, v každé době, nikoliv důkaz, že muslimská obec (umma) by měla směřovat a programově pěstovat "pestrost", jež je v praxi spíše destabilizační prvek rozkládající společnost zevnitř.
Jestliže Kristián Dembický působí neuchopitelně a díky své mystičnosti často argumentačně relativizuje, ale názorově se vůči konzervativcům přesto vymezuje, mnohem jasněji působí postoje Kateřiny Gamal Richterové, která je mediálně mnohem zkušenější a proto i její názory více reflektují realitu. Byla to ona, kdo v debatě poukázal na směšování pojmů wahhábismus a salafíja, dále poukázala na skutečnost, že být salafistou nemusí nutně znamenat být teroristou. Vzhledem k jejím aktivitám v Hate Free skupině a otevřené podpoře Prague Pride, je ale její osobnost zajímavá ve vztahu současné postmoderní společnosti a jak se s ní muslim vyrovnává v každodenním životě; řekl bych, že právě díky snahám skloubit islám s podporou práv menšin typu LGBT představuje příklad kognitivní disonance.
Závěr
Výsledný dojem této akce potvrzuje neveselý obraz společnosti, kde se kulturní nůžky nesmyslně rozevírají a proto se konzervativcům, a tedy i muslimům, co se nechtějí asimilovat, existenciální nůžky nemilosrdně svírají. Hodnotový rámec současné společnosti vyráží na bizarní cestu, jejíž konec si nikdo z nás neumí představit; stejně jako Dostojevskij, který má teď 200. výročí: „Nastupuje čtvrtý stav, už buší na dveře, dobývá se dovnitř, a když mu nikdo neotevře, vylomí je. Odmítá všechny dřívější ideály a zavrhuje každý dosud platný zákon. Nepřistoupí na kompromisy a ústupky, žádné podpěry už nemohou vaši stavbu zachránit. Malé ústupky ho jen podnítí, a on chce všecko. Dojde k něčemu takovému, co si nikdo ani nedokáže představit.“****
Richard (7.11.2021)
----------------------------------
odkazy/poznámky:
* upoutávka na akci
"Diverzita v islámu: nad Knihou náboženských a filosofických sekt a škol" (4.11.2021)
@Dominikánská 8: Místo vzdělání a kultury při klášteře sv. Jiljí v Praze
hosté: Bronislav Ostřanský, Kateřina Gamal Richterová, Kristián Dembický
Jak dnešní muslimové vnímají myšlenkovou pluralitu a interpretační diverzitu v islámu? Kteří nejvýznamnější „hráči“ soupeří o srdce věřících v současném „světě islámu“? Co toto soupeření různých výkladů a směrů v islámu přináší na globální úrovni a jaké jsou jeho projevy v kontextu české muslimské menšiny? (text Dominikánská 8 - Místo vzdělání a kultury
** Edward W. Said "ORIENTALISMUS: Západní koncepce Orientu" (ukázka z úvodu knihy)
****
F. M. Dostojevskij "Deník spisovatele II." Praha: Odeon, 1977. s. 518.
