Film Mladý Ahmed aneb my z vás už toho teroristu uděláme - úvaha nad filmem a recenzí vltavského pořadu Reflexe:Film! (3.6.2020)

"Jen s malou nadsázkou lze říci, že ve Spojených státech jsou muslimové a Arabové vnímáni buď jako dodavatelé ropy, nebo teroristé. Dokonce i lidé, kteří se profesionálně věnují zprostředkování informací o arabském světě, mají jen velmi chabou představu o detailech, intenzivní lidskosti a vroucnosti arabského a muslimského života. Místo toho nabízejí jen hrubé karikatury muslimského světa prezentované tak, aby ospravedlnily vojenskou agresi." 

"Islám západníma očima" Edward W. Said, 26.4.1980 (The Nation)


Festival francouzského filmu uvedl v říjnu 2019 další počin bratrů Dardennů z Belgie nazvaný Mladý Ahmed (fr. Le Jeune Ahmed, 2018)*, kde ústředním tématem je náboženský fundamentalismus v Evropě. Děj vypráví příběh belgického teenagera Ahmeda, který se nedokáže vymanit z vlivu imáma místní muslimské komunity a naslouchá spíše jemu, než svému rozumu. Vše dojde až tak daleko, že se 13tiletý Ahmed rozhodne zavraždit svou učitelku; to se mu nakonec (a naštěstí) nepovede. Stihne ho ale trest a Ahmed je poslán na místní statek, kde by se měl prací a hlavně změnou prostředí "převychovat". Tomuto filmu se rovněž věnoval vltavský pořad Reflexe:Film!**, který se dle recenze s tvůrci filmu ztotožnil a jejich vyprávění kvituje.

Následující text nehodnotí film uměleckými a výtvarnými kritérii, ale nahlíží na něj společensko-politickým prizmatem a snaží se ve filmu (i v recenzi) rozkódovat militantní rétoriku, kterou paradoxně představují tvůrci vyvěrající z neoliberální politiky současné Evropy a ne hlavní postava filmu. Obecně vidím v tomto filmu a v myšlení autorů recenze problém v přehlížení (záměrné ignorování?) skutečných příčin těchto problémů a z nich i někdy, bohužel, vyvěrajícího násilí. Evropa umí velmi dobře poukázat na „křičícího“ a „bojujícího“, už se ale neptá, proč tento člověk „křičící“ a „bojuje“. Prezentuje se tu arogance evropského myšlení, které ignoruje kolonialismus a jeho dopad na mysl kolonizovaného. Ignoruje politickou a vojenskou agresi vůči muslimským zemím, která je hlavní příčinou napětí a nenávisti.

Břímě bílého může a podání ruky

Ve filmu se jeví problematický, nebo přinejmenším podivný, již samotný důvod a spouštěč konfliktu. Mladý Ahmed odmítá podat ruku své učitelce, která ale podání vyžaduje. Zde bych hned Evropanovi připomněl, že (ne)podávání ruky ženě mužem, není pravidlo „zlé“ muslimské společnosti, ale i jeho. Dle etikety muž ženě nepodává ruku první, ale čeká až ona podá ruku jemu. Když bychom ale nelpěli na těchto pravidlech, na které si očividně už ani „bílý muž“ nevzpomene, není zápletka méně problematická a nedává smysl, že někdo tak vehementně vyžaduje podání ruky (ve filmu scéna, kdy učitelka za Ahmedem běží a mezi dveřmi se ho zeptá proč se s ní nerozloučil). V jiné scéně Ahmedovi projevuje náklonnost mladá dívka, která s ním pracuje na statku a dokonce se jej pokusí políbit. Polibek neproběhne a autoři recenze se opět na tuto situaci zaměří a vidí v ní opět "podivnost" muslimského chování. Cudnost se rázem nepovažuje za ctnost. V průběhu celého příběhu se vůči Ahmedovi na první pohled neděje žádné příkoří a netolerance, vychovatelé vycházejí vstříc jeho náboženským potřebám (např. umožňují modlit se v daném čase). Jenže ve filmu toto vyzní spíše jako alibi Evropana a rázem se samozřejmý respekt a tolerance k druhým považuje za ctnost.

Problém číslo dva je výuka arabštiny v místním islámském centru, kde se belgická komunita muslimů snaží vyřešit otázku přístupu ve výuce. Tvůrci filmu zde vytvořili, dle mého názoru, zcela nesmyslný a uměle vyhrocený problém, kdy učitelka arabštiny chce používat při výuce arabštiny i jiné texty než Korán, na kterém (ve filmu) lpí někteří muslimové z místní komunity. Z osobní zkušenosti si nevybavuji žádný případ, kdy se výuka arabštiny vyučuje skrze koránský text. Naopak, arabština se vždy učí podle standardních učebnic a náboženský text je použit jako doplňující text; a to v případě, že se jedná o výuku muslimů. Tohoto pseudoproblému se chytají i autoři recenze vltavského pořadu a píší, že se sami „Arabové neshodnou na správné podobě svého jazyka“ a ihned poukazují na paralelu s orwellovským newspeakem z románu 1984 (?). Obě zápletky zde odhalují strop západní myšlení a nezbylo mu než si svého teroristu vytvořit za každou cenu.

Jak film, tak i autoři pořadu Reflexe užíváním termínů „džihád“ nebo „islamista“ vytváří konstrukt, který již splňuje jejich toužebné očekávání a terorista se zde vyloupne ze skořápky v celé své nahotě. Tato rétorika neřeší muslimskou komunitu belgického města nebo teenagera a jeho problémy, vše se zredukuje na svět, kde se děj odehrává maximálně ve třech rovinách; Evropa vs. Vetřelci a pak šedá zóna, kde je ten zbytek, co se "umí" schovat, nezapojují se, a tudíž o nich Evropa moc neví; domestikovaný muslim, dobrý muslim.

„Upgrade“ nenávisti vůči muslimům v Evropě

Jestliže není pro muslimy problematický film jak je výše popsáno, zcela určitě vidím zvláštní (a do určité míry znepokojující) výroky v recenzi autorů již zmíněného vltavského pořadu, kde se objeví např. tato věta: "...jsme proti náboženskému extremismu v Evropě bezbranní, nemůžeme-li ho zvrátit pokojnou cestou?" O žádné pokojné cestě, kterou by Evropan chladil horkou půdu soužití nevidím. Naopak, film i tato recenze je jen důkaz toho, že „hater“ z časů migrační krize, kterému se middle-class vystylovaný hipster smál a společně s PSH křičel „F**k Off“ náhle zmizel, protože způsobe, jak islám a muslimy nenávidět se upgraduje a je mnohem sofistikovanější; do popředí se nyní dostala agitka liberálů, co na cyklostezce usrkávají fair-trade coffee. Rafinovanost spočívá v tom, že původní nenávistník byl vlastně neškodný a většina se mu smála, protože jen hystericky pokřikoval primitivní hesla. Liberál se ale umí ohánět humanismem a zaštiťuje se lidskými právy, genderem apod. Nyní je muslim a jeho náboženství v rozporu s tímto politickým trendem, který přesahuje do roviny společenské a kulturní, protože jeho „vyznávání“ je rovněž společenským statusem. Liberál se vždy profiloval „politikou kýče“, tak jak ji popsal Petr Rezek ve stejnojmenné knize, kde kritizuje Václava Havla***. Hned za vrstvou kýčovitosti je promyšlená taktika udělat ze sebe ochránce obyvatel rozvojových zemí a pasovat se do role nositele světla do temného srdce orientálce. Skoro bych doporučil autorům vltavského pořadu přečíst si Orientalismus Edwarda Saida a hned potom prolistovat knihu Černá kůže, bílé masky Frantze Fanona, protože psát o „hodné“ a „tolerantní“ Evropě tímto stylem je naprosto absurdní. Povrchnost a lacinost liberála spočívá v tom, že chudého, neschopného, nesoběstačného muslima/Afričana potřebuje, aby si s ním mohl udělat selfie a prezentovat tím na sociální síti svůj morální kredit. Tady začíná a končí západní humanismus, který je jen dekorativnost bez obsahu.

Skutečným problémem není jen to, že si Evropa nevytváří s muslimy a islámem vztah, ale že buduje obtížně překročitelnou bariéru mezi oběma světy. Brzy bychom mohli poznat, jak fatální chyba tímto přístupem vzniká, jenže ta se projeví až v dlouhodobém horizontu a její náprava bude trvat dlouho. Evropa by naopak se sunnitskými muslimy vytvářet vztah měla, protože právě oni by mohli být klíčoví spojenci a oni by mohli mít mnohem větší šanci zvrátit fundamentalismus a militantnost v myšlení některých evropských muslimů, kteří se stávají snadnou cílovou skupinou extremistů, pro něž za těchto podmínek není naprosto žádný problém je přesvědčit a proto jim běží do náruče, aby tak unikli "nové" Evropě. 


3.6.2020

 odkazy:
*film Mladý Ahmed (fr. Le Jeune Ahmed, 2018)

**Recenze "Sympatie pro pana džihádistu. Nový film bratrů Dardennových Mladý Ahmed"
7. listopad 2019 Reflexe: Film! (Český rozhlas Vltava)

*** "Filosofie a politika kýče" Petr Rezek (Ztichlá klika, 2007)