Seriál Chalífát a racionalizace nenávisti vůči muslimům v Evropě (20.6.2020)

„Civilizace, jež zjevně nedokáže řešit problémy vyvolané vlastním fungováním, je civilizací úpadkovou.
Civilizace, jež raději přivírá oči před svými nejklíčovějšími problémy, je civilizací zasaženou.
Civilizace, jež se snaží oklamat vlastní zásady, je civilizací na smrt nemocnou. (...)
Evropa je neobhajitelná. (...) To není samo o sobě nijak závažné. Závažné je, že „Evropa“ je mravně, duchovně neobhajitelná.“

„Rozprava o kolonialismu“ Aimé Césaire (1950)*


Začátkem roku 2020 odvysílala švédská televize (Sveriges Television) a v březnu Netflix osmidílný seriál Chalífát, popisující příběh muslimů, kteří se buď do tzv. Islámského státu (IS) dostat chtějí a nebo v něm již naopak jsou, a rádi by se vrátili zpět do Evropy. V zásadě se příběh odehrává ve dvou rovinách; v té první je hlavní hrdinka Pervin, švédská muslimka, která se svým manželem odjede do syrského města Rakka (arab. aR-Raqqa) a naivně očekává v Dáiš ovládaném městě idylickou islámskou společnost. Po tomto zklamání se Pervis rozhodne kontaktovat Fatimu, pracující pro švédskou bezpečnostní službu, a začne s ní spolupracovat. Na oplátku chce Pervin od Fatimy zařídit cestu z Rakky zpět do Švédska. Druhá rovina děje se odehrává přímo ve Švédsku, kde na první pohled integrovaní a bezproblémoví muslimové plánují útok na místní letiště. Seriál se stal velmi populárním (hodnocení: ČSFD 92%, IMDB 8,2/10) a v českých mediích o něm řekl kritik Kamil Fila, že „odhaluje naivitu Švédů při vzniku extremismu a  působí svěže“. Rovněž jej doporučuje novinářka Markéta Kutilová, která společně s Lenkou Klicperovou zprostředkovává zprávy ze současné Sýrie.
Slova feministy Fily mě sice udivila, jelikož ale vím, že řekl v rozhovoru pro Reflex, že “Češi jsou jako islám, znásilnění vidí stejně, spousta si ani nemyslí, že i ženy jsou lidi", úplné překvapení to není. Stejně není překvapující doporučení novinářky Kutilové, která když mluví o svých cestách do Sýrie, hemží se to jen „radikálními“ muslimy a strašně „hodnými“ Jezídy a Kurdy. Na tento seriál by šla aplikovat téměř stejná kritika, jaká byla vznesena k filmu Mladý Ahmed (celý text zde), ale v něčem  se zdá být o trochu dál, bohužel.

„Vyprávění“ o chalífátu, zlých muslimech a hodném Západu

Ačkoli je celý seriál postaven na výkladu, jaký islám a muslimové jsou, obsahuje poněkud mnoho chyb a nesmyslů. Seriál Chalífát poukazuje na Západ a jeho myšlení, nikoli na islám a muslimy.

-         Hned v prvním dílu působí velmi směšně, jak se mladí muslimové z Evropy radují a hystericky křičí „takbír“, když vidí v televizi zprávy o teroristickém útoku. Herci v seriálu vypadají spíš jako fanoušci Slávie, co chtějí dokázat loajalitu klubu.
-         Muslim v tomto seriálu vypadá jako ten, kdo paušálně a bezdůvodně obviňuje svět. V podstatě se jedná o člověka, který žije v bublině konspirací a odmítá myslet racionálně.
-         Celkové vyznění seriálu je, že hází vinu na oběť (muslimský svět) a z viníka (Západ) se rázem stane zachránce světa. Zde kladu Západu za vinu rozdmychání konfliktu v Iráku (2003) a Sýrii (2011) a vytvoření ideálních podmínek pro vznik IS.
-         Ve schématickém světě „Chalífátu“ je svět polarizován na zlo (islám), která musí být poraženo dobrem (Západem).
-         V celém seriálu není jediná pozitivní postava muslima. Jakmile se začne muslim zajímat o své náboženství, je to ihned problém a hned jej pochopí v té podobě, jak muslima vidí Evropan, resp. jak jej vidět chce a touží, protože to je ten moment, kdy na něj může Evropan ukázat prstem.  Obraz muslima, který je přátelský a má usměvavou tvář, ten je právě to největší zlo. Seriál se zde pasuje do role „objevitele“ pravého islámu a muslima, a demaskuje jeho skutečné úmysly.
-         Seriál touží po krvi tak moc, že tvůrcům nedochází, jak směšně jeho "teroristi" působí. Skoro to vypadá, že autory ta krev tak rozdráždila, že se extrémisty (na osm dílů) sami stali.
-         SERIÁL PROBLÉM NEŘEŠÍ, ALE VYTVÁŘÍ A ZNEMOŽŇUJE DIALOG/DEBATU.

Faktické chyby a chyby, které se objevují ve všech osmi dílech:

-         Chyby při modlitbě (scéna v 2. díle, kdy Ibbe učí jednotlivé fáze modlitby mladou muslimku)
-         Nošení hidžábu doma. Podle tradice se muslimka zahaluje pouze na veřejnosti, doma v přítomnosti rodiny hidžáb nenosí.
-         Ve scénách z města Rakky je vidět, jak všechny ženy na ulici nosí niqáb. V dokumentech o Dáiš je vidět, že tomu tak nebylo.
-         V jednom dialogu řekne mladý muslim výraz "džihád al-asba" místo „džihád al-akbar", to je tzv. „největší džihád“, kdy muslim bojuje se svými chybami v sobě, a tedy ten, který mladí džihádisté z Evropy rozhodně nepraktikovali.
-         Několikrát se mladé muslimky pozdraví "what´s up bitch".
-         Švédští konvertité líbají Korán, toto je tzv. novota (arab. bida´) a mezi fundamentalisty se rozhodně nepraktikuje.
-         Ostentativní, teatrální, povrchní zbožnost
-         Muslimové v seriálu neodpovídají na pozdrav as-salam alaikum. Odpověď je povinnost pro každého muslima zmíněná jak v sunně, tak v Koránu.
-         V jedné scéně zazní výrok, že mučedník se po sebevražedném atentátu stane "bohem".

Tyto chyby mají ale zřejmě svůj účel a mají ukázat muslimy, jak své náboženství neznají. Taky to ale může být taktika jak se tvůrci zbaví výše uvedené kritiky.

Racionalizace nenávisti vůči islámu

V čem je tady seriál dál, než zmíněný film Mladý Ahmed? To, co film Mladý Ahmed začal, nebo jen vyřkl, seriál Chalífát dokončuje a vybrušuje tak svou definici islámu a vztahu Evropy k němu. V zásadě oba pracují se stejným poselstvím a touhou podmanit si muslima, hlavní rozdíl ale tví v obsahu a obrazech jejich argumentace. Mladý Ahmed je další z mnoha „trouble-makerů“ a ještě mu je pouhých 13let; tudíž představuje fiktivní obraz, kde vše ještě umocňuje jeho teenagerská naivita a Evropan si u Ahmeda nepředstavuje, že někomu skutečně ublíží. Seriál Chalífát ale rafinovaně používá skutečné události ze Sýrie ovládané IS a divákovi je sugestivně předložena „jasná“ rovnice, kde mu nezbývá jiná volba na jakou stranu se přidat. Vznik IS (arab. Dáiš) je skutečně bezprecedentní moment od vzniku tohoto novodobého konfliktu v září 2001, protože tato organizace skutečně „upgradovala“ konflikt o další stupeň. Již to nebyly videa ve špatné kvalitě, kde v jeskyni hovořil někdo s kalašnikovem, nyní tu byla skupina, která byla mediálně zkušená jak technicky, tak ideologicky. A ať se nám to líbí nebo ne, IS skutečně ovládal území, které bylo třeba získat zpět pomocí několika mocností a jejich armád. V nesením těchto reálií do seriálu se nenávist vůči islámu a muslimům racionalizuje a Evropan vytěsňuje výčitky, že je sám „hater“, kterého paradoxně sám tak často používá v argumentaci pro zesměšnění oponentů. Pomocí této metody se nastaví logika, kdy ja „jasné“, že muslimy musí Evropa držet na uzdě, jinak zakládají „chalífát“.

Snaha uvázat si muslimy na vodítko je v něčem podobná způsobu, jakým liberálové a některé NGO přistupují k islámu. Jejich obraz světa a multikulturní společnosti je postavený na povrchní estetice, ve které má místo i muslim. Z islámu jsou ale využity pouze vnější znaky, jež se redukují na povrchní a romantický symbol orientu, který nemá v jejich ponětí nic společného s abrahámovskou tradicí. Multikulturní společnost podle liberála je neuskutečnitelná proto, že pracuje výhradně s idejemi a nahlíží na člověka bezobsažně, resp. jako na jedince, který musí konvenovat s celou společností. Muslimové se nesmí vymykat pevně daným konvencím a ubírat se cestou vyjetých kolejí.
Snaha některých NGO je muslimy integrovat, ve skutečnosti jde ale o indoktrinaci a reinterpretaci jejich náboženství, ze kterého se nakonec stane 10x vylouhovaný pytlík Pigi čaje. Domnívám se, že NGO chtějí oslabit příliš sebevědomého muslima, který své náboženství nechce skrývat; jednoduše řečeno NGO ochraňují Evropu před muslimy, já bych ale rád muslimy ochránil před NGO a hlavně falešným pozlátkem současné Evropy. Znepokojující může být i sebevědomý tón s jakým se tento postoj prezentuje a hlavně je považován za normu;  seriál tedy předkládá to, co za islám považuje a z jeho recepce jej nelze pojmenovat  jinak než “zlo”.

Dle mého názoru realitu tento seriál nejen že neukazuje, ale hlavně přetváří. Mnohem blíž realitě je dokument "Pro Samu"*, kde je vidět dvojí metr Západu a jak selektivně řeší jen některé diktátory a jiné přehlíží, nebo s nimi dokonce obchoduje. Do současné debaty o muslimech a islámu v Evropě přináší seriál Chalífát toto.


20.6.2020

---------------
Poznámky:
"Rozprava o kolonialismu" Aimé Césaire (1950)
fr. originál "Discours sur le colonialisme" Aimé Césaire (1950), česky vyšlo v publikaci "Postkoloniální myšlení II", kap. "Rozpravy o kolonialismu" (s.86-98, Tranzit, 2011), překlad Irena Kozelská


Kamil Fila (recenze @aktualne)
Chalífát odhaluje naivitu Švédů při vzniku extremismu. Seriál působí svěže


Kamil Fila @Reflex
Feminista Fila: "Češi jsou jako islám, znásilnění vidí stejně, spousta si ani nemyslí, že i ženy jsou lidi"

Pro Samu (2019)
Syrské město Aleppo se po letech obléhání proměnilo v město duchů. Odehrává se v něm dramatický příběh filmařky, která zachycuje průběh nekončícího konfliktu jako svědectví pro svou čerstvě narozenou dceru Samu. Pět let, během nichž za každodenního bombardování obyvatelé Aleppa snili o svobodném životě, natáčela místní novinářka a filmařka Waad al-Khateab vývoj situace od protestů v roce 2011 až po vypuknutí jedné z nejhorších občanských válek současnosti.