"jazz", část druhá

Cannonball Adderley vzpomíná na Johna Coltrane:

"Miles se někdy vyptával na jeho dlouhá sóla. A John mu pokaždé odpověděl: "Prostě mi to tak dlouho trvalo, než jsem tam všechno dostal." A Milesovi to stačilo. Nikdy nikoho moc nesekýroval, co má hrát, nebo jak to má hrát." Na začátku se většina jazzového světa smála. Převládal názor: "Ten člověk to přece nemůže myslet vážně," ačkoliv snad neměl žádný jazzman lepší pověst, pokud jde o střídmost práce. Coltrane se jakživ neodchýlil od své nové cesty. Bral všechno vážně. Miles si někdy při hře dovolil trošku legrace - nebo jsem to občas třeba já vzal trochu na lehčí váhu - John vězel v hraní vždycky až po uši, šlo mu o to, aby pořád hrál vážně a muzikantsky."

"John Coltrane patří k nejbrilantnějším jazzovým hudebníkům všech dob, protože má vzácnou schopnost jak původnosti, tak závažných hudebních rozhodnutích. Mluvím-li o závažných rozhodnutích, znamená to, že než začne hrát, dovede si představit spoustu věcí v ohromně širokém výběru; a hned se rozhodne pro tu nejlepší. Je to skvělý sólista, ale je také dobrý, původní, všestranný muzikant. Jeho pojetí je naprosto svébytné."

Stan Gatz o drogách:

"Když jsem zkusil omamné jedy, připadalo mi, že to všechny lidi kolem eliminuje, a mohl jsem se lépe soustředit na hudbu."

Miles Davis

"Někdy jsem hrál úmyslně falešně, a lidé přesto tleskali. V Evropě si člověk může dělat, co chce."

Dizzy Gilespie odpověděl na otázku, jak má laik poslouchat bebop:

"Tahle otázka mě otravuje. Já hraju pro muzikanty."

Thelonious Monk o bebopu:

"Uděláme něco, co nám nebudou moct ukrást, protože to nedokážou zahrát."

Louis Armstrong o hudebnících bebopu:

"Nejradši by každýho odrovnali, protože jimi cloumá zloba, a v jednom kuse maj chuť někoho blamovat. Každá pitomost je jim k tomu dost dobrá, jen když je to něco jinýho, než co se dělá obyčejně."

Frank Schifano vypráví o setkání Dizzy Gilespieho s Jefferson Airplaine:

"Stalo se to ve středu večer. Airplane skončili svou první sadu a my šli zrovna na pódium, a Dizzy povídá: "Počkejte, nechoďte pryč". Potom to Dizzy odklepnul a dali jsme se do toho všichni. Bylo to blues. A tak jsme hráli celou noc a každou sadu, až nám ten kšeft skončil. Oni jsou hrozně nadaní. Moc by mě zajímalo, co si o tom mysleli."

John Handy

"Momentálně nevím jistě, co se s naší muzikou děje. Jednodušší by bylo psát slova. To si přečtete, a dá vám to smysl. Ale pokud jde o muziku, já nevím. Bylo by to hrozně těžké srovnávat, co Archie Shepp říká slovy a co říká hudbou. Myslím, že nikdo nemůže tvrdit, jestli mám vztek nebo ne, když hraju, protože já dokážu hrát krásně, i když mám vztek. Často mi vůbec není do smíchu a přesto tak vypadám."

Albert Ayler

"Lester Young, jeho spojování frází. Volnost, s jakou mu to všechno rozkvétalo pod rukama. A jeho teplý tón. Když se sešli s Billie Holidayo, to bylo krásné. Takový lidé vytvářejí duchovní pravdu, která přesahuje hranice civilizace. A pak ovšem Bird. Seznámil jsem se s ním roku 1955 v Clevelandu, kde mně říkali "Malý Bird". Poznal jsem v něm duchovní kvalitu. Podíval se na mě, usmál se a podal mi ruku. Měl jsem hřejivý pocit. Zapůsobilo na mě, jak on - a později Trane - vycházeli z akordů."

Albert Ayler

"Podle jednoho anglického časopisu jsem nová hvězda a já ani nemám na cestu do Anglie. Vyúčtování desek? Nikde žádné nevidím. No, letos možná dostanu 50 dolarů. Jedna moje deska, Ghosts, získala v Evropě cenu. A společnost mi o tom ani neřekla. Musel jsem na to přijít jinak."

Citáty převzaty z publikace: 

"Tvář moderního jazzu" Lubomír Dorůžka (Supraphon, 1970)

foto: "Tvář jazzu" Grafická úprava: Miroslav Houska (Praha, 1964)

Související: "jazz" část I.