Socialismus 21. století - glosa k prezentaci knihy Michaela Hausera "Manifest socialistického hnutí" (Neklid, 2023)

 

V rámci Anarchistického festivalu knihy (27.5.2023) a Dnů antikapitalismu (19.5.2023) v klubu Cross proběhla prezentace a debata k nové publikaci Michaela Hausera "Manifest socialistického hnutí" s podtitulem: Cíle a strategie socialistů v jednadvacátém století. Autor předeslal, že cílem knihy je otevřít debatu a být jakýmsi "iniciačním textem", který sice teoretizuje, nicméně přináší konkrétní politické návrhy a příklady z praxe. Ačkoli je autorsky podepsán Michael Hauser, text byl konzultován v rámci spolku SOK (Socialistický kruh) a díky dvěma názorovým proudům (liberální a konzervativní) představuje kniha jakýsi ideový konsenzus současného socialistického myšlení. Dle obsahu knihy (kapitoly "Vztah socialistů k národní a etnické kultuře" nebo "Postoj socialistů k liberálům a konzervativcům") je lehce připomenuta polemika Michaela Hauser a Petra Druláka z léta 2022 (1). Socialismus a jeho budoucnost v 21. století bylo svým způsobem vidět už díky akci samotné na anarchistickém festivalu, ale hlavně díky panelistům: Martin, Muddy (Tři ocásci) a Vítek.

O jakém socialismu sní pracující většina?

Obě akce měly jedno společné - hledaly způsob propojení s většinou (demos/proletariát/prekariát/pracující většina). Problém této většiny není jen s osvojením si světonázoru současné levice, ale spíš vůbec hledání důvod, zda tak učinit. Stejně jako Marxův Manifest z roku 1848 je i tento nový psán se snahou oslovit pracující většinu. Právě tady ale leží celý problém dialektiky socialismu 21. století: stejně jako byl proletariát vyměněn za kulturu a menšiny Frankfurtskou školou, podobné schéma se děje i dnes, kdy demos/proletariát/prekariát je upozaděn díky tématům genderu, menšin a klimatické krize. Novým socialistům zkrátka "dezolát" nevoní, nevyhovuje jejich estetice. Rozdíl mezi Marxovým stoletím a tím dnešním pochopitelně je; nicméně pracující většina je po "karnevalových" 90sátkách indoktrinována kulturou kapitalismu (Daniel Bell) a dušena konzumem. Nastává tedy paradoxní situace a historie se opakuje: Stejně jako Herbert Marcuse psal, že "kapitalistický vývoj změnil strukturu a funkci obou těchto tříd [střední třída a proletariát] tak, že již nejsou nositeli historické přeměny." (2), podobně promýšlí někteří současní socialisté/marxisté svou vizi pro 21.stol. Michael Hauser hovoří v polemice s Petrem Drulákem o ukončení "kulturních válek", Drulák ale poukazuje, že by se mělo spíš ujasnit, "kdo útočí a kdo se brání" (3). Dalším problémem je, že při vyslovení jména Petra Druláka se na Anarchistickém festivalu hipster/anarchista/levičák škodolibě pousměje. Pracující většina je karikována a tudíž jde vstříc SPD nebo ANO, protože oni jsou jediné strany, které je hájí. Pracující většina zkrátka nemá důvod řešit pseudo problém genderu nebo uhlíkovou stopu, když green deal se zatím tváří jako "green alibi" pro ještě větší kapitál a konzum. Pro pracující většinu toto socialismus není, je to, jak říká Slavoj Žižek, hodný, nekonfliktní kapitalismus, který umí uhlíkovou stopu elegantně zamést pod koberec. 

Proč nás proletariát neposlouchá - kritika panelistů nad knihou "Manifest socialistického hnutí"?

Současná levice tedy hledá řešení pro svůj ideový spor, debata nad knihou Michaela Hausera ale ukázala zcela otevřeně a bez příkras její "brainstrust" - a tím, bohužel, i její budoucnost. Panelisté v debatě byli Martin, Muddy (Tři ocásci) a Vítek. Úvodní slovo měl nakladatel Neklidu, knihu následně představil autor Michael Hauser. Co ale následovalo, bylo dle mého názoru jednak naprosté amatérství pořadatelů, ale hlavně buranství salónních levičáků Muddy a Martina. Anarchista Vítek spíš jen potvrdil, proč je anarchismus mimo celou debatu. Nejprve pár slov k Vítkovi, prezentovaného jako anarchista: jeho příspěvek byl po formální stránce skutečná kritika, protože knihu četl. Vyčítal ale Michaelovi Hauserovi snahu dostat se na "nástěnku" společně s Marxem, dále že text s sebou vláčí sociálně-demokratickou kouli nebo že málo brojí proti patriarchátu (4) a kritizuje úzkostlivé feministky (5). Anarchista Vítek si ale neuvědomuje snahu Michaela Hausera "přiznat si, v jaké situaci žijeme a odhodit růžové brýle" (6) a být v teoretizování blíže praxi a pokusit se přijít s tezí, na které by socialismus mohl začít politicky realizovat své myšlenky. Nejsem si jistý, zda toto někdo za víc jak 30let liberální demokracie udělal. I kdyby tato snaha nevyšla, má Michael Hauser toto prvenství a socialistická vize je blíže uskutečnění než anarchismus, který se nikdy nedostal dál než za dveře squatu. Výjimkou byl Jakub Polák (1952-2012).

Záměrně nechávám na závěr komentář ke zbylým panelistům Martinovi a Muddy, protože oni, bohužel, představují budoucnost nové levice; a ta nemá na růžích ustláno. O amaterství a buranství tu už byla řeč, důvod zvát tyhle lidi do debaty s člověkem, který se levici věnuje několik desetiletí jako profesně, tak v osobní rovině, to tedy nechápu. Zajímavý názor na knihu by mohl mít politolog Pavel Barša, Václav Bělohradský nebo filosof Antonín Dolák. Zvát ale do debaty adolescenty, co mají intelektuální schopnost přečíst facebook příspěvek a v lepším případě zkouknout video recenzi Kamila Fily, to je skutečně záhada. Řeči typu: "ta kniha byla škoda papíru", je jednak velký disrespekt vůči Michaelu Hauserovi a spolku SOK, ale hlavně ukazuje, co jsou socialisté 21. století zač. Dnes by Herbert Marcuse musel svoji tezi radikálně přeformulovat, když by hledal "revoluční potenciál" v afektovaném, narcistickém, sobeckém, do sebe zahleděném hipsterovi popírající biologická fakta, jenž se "osvobozuje" od reality. Vytýkat Manifestu elitářství a textovou komplikovanost znemožňující nalézt si cestu k pracující většině zní poněkud zvláštně od mladých levičáků, kteří dělají vše pro to, aby pracující většinu neoslovili a jsou pro ni zcela elitářští a tematicky  nesrozumitelní. Kniha Michaela Hausera skýtá, řečeno zase Marcusem, "příslib" možné změny v hnutí, které má v Evropě dlouhodobou tradici a tedy i potenciál stát se znovu relevantním pro nové tisíciletí. Již zmíněná polemika Drulák/Hauser o liberalismu/konzervatismu ukázala, že tato "nová" budoucnost nepřijde, pokud se právě socialismus nerozhodne mezi těmito dvěma neslučitelnými směry.

___________

poznámky:

(1) polemika Michaela Hausera s Petrem Drulákem

Petr Drulák Proč by se měl konzervativec bavit s levicí?
(2.7.2022, @radiouniversum)

Michael Hauser "Konzervativní revize socialismu - Polemika s Petrem Drulákem"
(18.7.2022, @časopis Argument)

Petr Drulák "Marxismus a liberalismus bez nostalgie: Odpověď Michaelu Hauserovi"
(25.7.2022, @časopis Argument)

Michael Hauser "Nejde o liberalismus, nýbrž o ideologii zombie kapitalismu."
(3.8.2022, @časopis Argument)

(2) "Jednorozměrný člověk" Herberta Marcuse (1964), citováno v publikaci "Revoluce na pořadu dne : kritická teorie Frankfurtské školy a její recepce v německém protestním levicovém hnutí šedesátých let dvacátého století, Frakci Rudé armády a německé strany Zelených: diskursivní analýza"
Martin Valenta (Matfyzpress; Ústav pro studium totalitních režimů, 2011)

(3) Petr Drulák "Marxismus a liberalismus bez nostalgie: Odpověď Michaelu Hauserovi"
(25.7.2022, @časopis Argument)

(4) Michael Hauser "Manifest socialistického hnutí" (Neklid, 2023), s. 82-83

(5) Michael Hauser "Manifest socialistického hnutí" (Neklid, 2023), s. 81

(6) Michael Hauser v 57:00 min. v debatě "Postmoderna a její konce?" (Michael Hauser, Václav Bělohradský & Petr Fischer)
(Víkendová příloha, @ČRo Vltava, 28.5.2016)