John Galsworthy o západním kolonialismu (z knihy "Ostrov pokrytců", 1904)
"Zatím co tak stál a díval se, došel k němu rychlím krokem jakýsi muž, zastavil se vedle něho [...] Jeho kulatý obličej, podlouhlé hnědé oči připadaly Sheltonovi povědomé.
"Vy se jmenujete Crocker, že ano?"
"Neviděl jsem tě, co jsme oba vyšli z koleje." Shelton mu také stiskl ruku.
"Odkud se tu bereš?"
"Z Indie. Dostal jsem konečně delší dovolenou. Poslyš, jdeš také tudy? Půjdeme tedy společně."
Šli, a to velmi rychle; a každou minutu rychleji a rychleji. [...]
"Nuže, jak jste se měli v Indii?"
"Ach," řekl civilní úředník z Indie nepřítomně, "dostal jsem tam mor. Dostal jsem to ve službě při potírání hladu."
"Tak", řekl Shelton, "mor a hlad! Zdá se mi, že vy chlapíci si skutečně myslíte, že tam děláte něco dobrého?"
Společník se na něho překvapeně podíval a pak skromně odpověděl:
"Máme tam velmi dobrý plat."
"To je hlavní," odpověděl Shelton.
Po chvilce ticha se Crocker zeptal, pohlížeje před sebe:
"Ty nemyslíš, že tam děláme něco dobrého?"
"Já nejsem autorita; ale opravdu myslím, že ne."
Crocker, jak se zdálo, přišel do rozpaků. "Proč?" zeptal se úsečně.
Sheltonovi se nechtělo vykládat své názory a neodpověděl.
Přítel opakoval:
"proč myslíš, že neděláme v Indii nic dobrého?"
"Nuže," řekl Shelton mrzutě, "jak může být národům vnucován pokrok z vnějšku?"
Civilní úředník z Indie se podíval přátelsky a trochu pochybovačně na Sheltona a odpověděl:
"ty ses ani trochu nezměnil, hochu!"
"Ne, ne" řekl Shelton, "takhle se z toho nedostaneš. Dej mi jeden jediný příklad, kdy národ nebo jednotlivec vykonal něco dobrého a nedospěl k tomu z vnitřku?"
Crocker nevrle zamručel: "Hlouposti!"
"To je to," řekl Shelton, "my si podrobíme lidi, kteří jsou docela jiní než my, a zastavíme jejich přirozený vývoj, vnucujíce jim civilizaci, která vyrostla jen z toho, co potřebujeme my. Dejme tomu, že by ses díval na tropickou kapradinu ve skleníku a řekl bys: ´To vedro je pro mne nezdravé, proto musí škodit i té kapradině. Vyndám ji a zasadím někde venku na zdravém vzduchu.´ "
"Víš, že to znamená vzdát se Indie?" ostře odpověděl indický civilní úředník. "To neříkám; ale hovořit o tom, že se Indii prokazuje dobro, to je...!"
Crocker svraštil obočí, snaže se pochopit důvody, které mu přítel uváděl.
"Podívej se! Vládli bychom v Indii, kdyby to byla naprostá ztráta? Ne. Nuže, říkat, že vládneme v té zemi proto, abychom dostali peníze do kapsy, je cynické, ale v cynismu býva obyčejně trochu pravdy; ale říkat, že vládneme v té zemi, ze které těžíme, proto, že je to velká a dobrá věc, to je pokrytectví. Kdybych ti dal pro nějaký svůj vlastní prospěch ránu pěstí do žaludku, až by ti došel dech - nu, dobrá, takový je už zákon přírody, ale abych ještě tvrdil, že ti to dělá dobře, to je víc než moc." [...]
"Ty jsi nepřítel impéria?" zeptal se opravdu znepokojený Crocker. [...]
"Kdybych smýšlel tak, jako ty," povzdechl si šťastný Crocker, "byl bych jako na vodě."
"Zajisté. Vždycky si myslíme, že naše normy jsou nejlepší pro celý svět. To je hlavní článek naší víry. Čti řeči našich politiků. Nepřipadá ti podivuhodné, jak jsou si jisti, že mají pravdu? Je to tak okouzlující, prospět sám sobě a zároveň i jiným, ačkoliv když se nad tím zamyslíš, shledáš, že strava, která jednomu svědčí, může být pro druhého jed. [...] My pokrytci tučníme a zároveň se sami nadouváme jako balony. Musím do toho občas vrazit špendlík, jen abych slyšel, jak plyn uniká." Shelton byl sám překvapen svým vlastním zápalem...[...]
"Naplnit si kapsy" řekl Crocker, "to není hlavní věc." Člověk vlastně musí něco dělat a neuvažuje, proč co dělá."
"Vidíš někdy i druhou stránku nějaké otázky?" zeptal se Shelton. "Myslím, že ne. Ty vždycky začneš jednat, když přestaneš myslit, ne?" [...]
Slunce zašlo za kamenitý vršek kopce, ale teplo stále ještě stoupalo z půdy a popínavé růže z vesnického domku je obklopovaly svou kořennou vůní.
Shelton se na [Crockera] zadíval: byl určitě z nějakého panského domku v nějaké podobné vesnici; do jednoho z tisíce podobných domovů si nakonec zase najde cestu, nedotčen zápasem s hladem ani s morem, nenakažen ve své krvi, v předsudcích, ani zásadách, nezměněn stykem s cizími národy, s novými životními podmínkami, s podivnými city a zvláštními názory!"
zdroj: "Ostrov pokrytců" John Galsworthy (1904), s. 155 - 162
Vydáno: 1953, SNKLHU
Originální název: The Island Pharisees, 1904
Překlad: Anna Kučerová
Edice: Světová četba (Svoboda, SNKLHU, Odeon) (67.)
Ostrov pokrytců byl prvním v řadě satirických románů Johna Galsworthyho. Autor v něm podal zevšeobecněný kritický obraz anglické "ctihodné" společnosti, kterou v románě představuje buržoazie. Námět Ostrova pokrytců není složitý. Jeho hrdina Richard Shelton, typický představitel anglické privilegované společnosti, je zasnouben s dívkou ze zámožné aristokratické rodiny a celý děj románu se rozvíjí v průběhu několika měsíců jejich zásnub. Shelton náhodou pozná svět vyděděných a utlačených, kteří bydlí v bídných chudinských čtvrtích Londýna a to ho donutí, aby se zamyslil na nespravedlností světa.
