"Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci" (ukázka I.)
poznámka: následující ukázky byly převzaty z knihy CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, Volvox Globator, 2003
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
V lednu 1919 se setkali emír Fajsal, syn šarífa Husajna z Mekky, a Chaim Weizmann a podepsali dohodu, v níž se zavázali, že budou "plnit deklaraci britské vlády ze dne 2. listopadu 1917" (tj. Balfourovu deklaraci). Tento dokument ukazuje ochotu tehdejšího předního arabského vůdce dovolit Židům, aby se usadili v Palestině:
"Nechť jsou podniknuty všechny potřebné kroky, které by povzbudily a podpořily masivní migraci Židů do Palestiny a vedly k co nejrychlejšímu usazení migrantů na půdě, kterou hustě osídlí a budou intenzivně obdělávat. Při podnikání těchto kroků musí být ochráněna práva rolníků i nájemců statků. Těm také musí být pomoženo podporou jejich hospodářského rozvoje."
K podpisu dohody však Fajsal připsal arabsky a svou vlastní rukou podmínku, která blíže vymezovala jeho postoj:
„S výše uvedenými články budu souhlasit pouze za předpokladu, že Arabové získají svou nezávislost, tak jak se požaduje v mém memorandu ze dne 4. února 1919, určeném ministerstvu zahraničí Velké Británie. Pokud by došlo k sebemenší odchylce, nebudu vázán ani jediným slovem této dohody, která v tomto případě musí být pokládána za zcela bezvýznamnou a neplatnou.“
zdroj: CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, Volvox Globator, 2003, s. 61
Prezident Truman již dříve připustil, že byl pod silným tlakem židovských voličů žijících v USA. Ve svém projevu k americkým velvyslancům v arabských zemích v roce 1945 řekl"
"Lituji, pánové, ale musím vyhovět statisícům lidí, kteří si přejí zdar sionismu. Mezi svými voliči statisíce Arabů nemám."
Ve svých pamětech hovoří o silném nátlaku, který ne něj v roce 1947 vyvíjeli sionisté, kteří chtěli, aby USA podpořili rezoluci doporučující vytvoření státu Izrael:
"Pravdou je, že v Organizaci spojených národů docházelo k do té doby nevídaným nátlakovým akcím. Dokonce i Bílý dům byl neustále bombardován. Nedomnívám se, že bych kdy předtím zažil, aby Bílý dům byl vystaven většímu nátlaku a propagandě, jako tomu bylo v tomto případě. Znepokojovala mě a obtěžovala neodbytnost několika radikálních sionistických předáků, kteří byli puzeni motivy a využívali politických hrozeb. Někteří dokonce chtěli, abychom vyvíjeli nátlak na suverénní státy, čímž jsme je měli přinutit, aby při zasedání Valného shromáždění hlasovaly pro."
zdroj: CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, str. 70 - 71., Praha: Volvox Globator, 2003., citováno In. President Truman, "I am sorry...": William Eddy, FDR Meets Ibn Saud, American Friends of the Middle East, New York, 1954, s. 36; "The facts were..." Memoirs, sv. 2., Doubleday, Londýn 1958, 158nn
Gilbert Clayton, jeden z hlavních Weizmannových poradců z britské armády napsal v roce 1924 následující slova:
"Rok strávený v Palestině mě donutil pohlížet na celý podnik s obavami. Stali jsme se cizím a nenáviděným živlem v samém srdci islámu, a klidně může přijít den, kdy se budeme muset rozhodnout, zda budeme v tomto podniku pokračovat s mečem v ruce, nebo se jej vzdáme; Arabové jsou sice momentálně slabší, ale jejich čas teprve přijde."
zdroj: CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, Volvox Globator, 2003, s. 65, citováno In. "The evasive peace : a study of the Zionist Arab problem" John H. Davis, 1968, s. 28-29
"My jsme agresory a oni se bráni …Palestina je jejich, protože v ni bydlí, zatímco my tam chceme přijít a usadit se. Oni to vidí tak, že jim chceme vzít jejich domov.“
první izraelský premiér David Ben Gurion
zdroj: "Palestine and Israel: A Challenge to Justice Paperback" John Quigley, 1990, s. 25
"Nelze nevidět skutečnost, že v roce 1948 jeden národ vyhnal druhý, čímž spáchal těžké bezpráví"
Edward Saíd
zdroj: "The End of the Peace Process: Oslo and After" Edward Said, 2000, s. 319
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
"Můžeme si být jisti, že dříve či později si svět uvědomí, co se stalo"
John H. Davis
zdroj: "The evasive peace : a study of the Zionist Arab problem" John H. Davis, 1968
"Když říkáme, že Arabové jsou útočníci a my se jen bráníme, je to jen poloviční pravda. Pokud jde o naše bezpečí a o náš život, bráníme se... Ale boj je toliko jedním aspektem konfliktu, jenž je ve své podstatě politický. A z politického hlediska jsme agresory my; a oni se brání“
první izraelský premiér David Ben Gurion v roce 1938
zdroj: "Zionism and the Palestinians" Simcha Flapan, Croom Helm, 1979, s. 141
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
"Arabové [křesťané i muslimové] mohou poukazovat na historické dokumenty, které dokazují nade vší pochybnost, že během první světové války dávala britská vláda protichůdné sliby Židům i Arabům. Zatímco ujišťovala Židy, že souhlasí s myšlenkou židovské domoviny v Palestině (Balfourova deklarace), současně tajně slibovala Arabům, že jim po pádu turecké říše pomůže se založením jejich vlastních států (McMahonova-Hussejnova dohoda)... žádný ze slibů daných Arabům nebyl později dodržen."
zdroj: CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, Volvox Globator, 2003, s. 41
"V současné době hovoříme pouze o osidlování. To je náš krátkodobý cíl. je však jasné, že tak jako Anglie patří Angličanům a Egypt Egypťanům, Judsko patří Židům. V naší zemi je místo jen pro Židy. Arabům řekneme, aby odešli. Jestliže s tím nebudou souhlasit a budou nám odporovat, pak je vyženeme násilím."
první izraelský premiér David Ben Gurion, citát z knihy: "The history of the Haganah" David Ben Gurion, 1954
zdroj: CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená?: Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, Volvox Globator, 2003, s. 61
