3 x výklad Verše světla (Muhammad ibn Džarír at-Tabárí, Abú Hámid al-Ghazálí, Abú Alí Ibn Sína)
Verše světla (súra 24., verš 35.) patří, podobně jako Verš trůnu, k velmi populárním a v islámské teologie velmi vyzdvihovaným. Následující ukázka jeho výkladu od šejcha Tabárího představuje typickou koránskou exegezi a dále dvě ukázky ryze filosofické, překračující islámskou teologii od učenců al-Ghazálího a Ibn Síny.
Celý text Verše světla v překladu Ivana Hrbka je z roku 1972.
24:35
A Bůh je světlem nebes i země. Světlo Jeho podobá se výklenku, v němž hoří lampa, a lampa je v nádobě skleněné. A nádoba skleněná se podobá hvězdě zářící; a je zapalována ze stromu požehnaného, stromu olivového, jenž není ani východní, ani západní, a olej jeho lehko vzplane, i když se ho nedotkne oheň žádný.
A Bůh je světlem nebes i země. Světlo Jeho podobá se výklenku, v němž hoří lampa, a lampa je v nádobě skleněné. A nádoba skleněná se podobá hvězdě zářící; a je zapalována ze stromu požehnaného, stromu olivového, jenž není ani východní, ani západní, a olej jeho lehko vzplane, i když se ho nedotkne oheň žádný.
A je to světlo na světle!
A Bůh vede k světlu Svému, koho chce, a Bůh uvádí lidem podobenství různá.
Bůh vševědoucí je o věci každé.
(audio arabského originálu + text)
Verš světla: výklad Muhammada ibn Džarír at-Tabárího (839-923)
"Bůh jako světlo vede obyvatele země a nebes, vládne světu, který za dne osvětluje, a podobně osvěcuje i srdce věřících; výklenek ve zdi je hruď člověka; požehnaný strom stojí ve středu světa, v Jeruzalémě, podobá se spravedlivému věřícímu, olej je Muhammadovo proroctví a "světlo na světě" je proroctví Muhammadovo, následující proroctví Abrahámovo. Jiná tradice považuje Boží světlo za vědění, které osvětluje a vede pravého vyznavače Boží jedinosti skrze temnoty bezvěrectví a modlářství. Výklenek je zde také hruď člověka či hruď Proroka. V hrudi se nachází srdce člověka považované v předgalenovské fyziologii za orgán poznání."
zdroj: Gerhard Böwewring (2001), s. 130-131; překlad: Zora Hesová "Ghazálího Výklenek světel (Miškát al-anwár) a význam osvícenství v islámské filosofii", s. 22-23
Verš světla: výklad Abú Hámida al-Ghazálího (napsáno kolem r. 1106)
Na textu [Ghazálího] je nápadné to, že pojednání o psychologii předchází pojednání o určení a funkci obrazů Verše světla. Potom klasifikuje psychologické duševní schopnosti a teprve pak k nim přiřazuje obrazy a předkládá argumenty o tom, proč jsou koránské analogie vhodnými analogiemi duševních schopností, které před představují. Výklad samotný uvádí takto: "Věz, že rozmluva o přirovnání těchto pěti duchovních schopností k výklenku, skleněné nádobě, lampě, dřevu a oleji může být velmi dlouhá. Já však budu stručný a omezím se na několik poznámek o symbolické metodě." Samotná symbolika Verše světla se tedy jeví jako téma z koránského verše odvozené a jako přesněji popsatelné filosofickou metodu. Tuto odvozenost podtrhuje skutečnost, že Ghazálí upravuje pořadí koránské symboliky podle pořadí v psychologickém výkladu. V následujícím shrnutí pasáže z Výklenku najdeme strukturu duševních schopností, jakož i Ghazálího vysvětlení toho, jak se koránský symbolismus vztahuje k psychologickým strukturám mysli:
(1) Výklenek odpovídá nejnižším a nejjednodušší z nich, externím smyslům (ar-rúh al-hassás):
"Nejlepším přirovnáním světa smyslového vnímání je výklenek."
(2) Skleněná nádoba odpovídá první vnitřní schopnosti, představivosti (ar-rúh al-chajálí):
"... vlastnosti představivosti najdeme ve světě smyslů a ve vztahu k neviditelnému světu pouze ve skleněné nádobě. Tato je z husté látky, ale byla vyčištěna a zjemněna natolik, že již nezastírá světlo lampy, ale naopak ho vede takové, jaké je, a ochraňuje ho proti uhašení silným větrem a prudkými pohyby. Skleněná nádoba je tedy hlavním symbolem představivosti."
(3) Lampa odpovídá samotnému rozumu, nástroji myšlení (ar-rúh al-´aqlí):
"Třetí schopnost je rozumová schopnost, kterou vnímáme vznešené božské vědění. Jeho přirovnání k lampě ti není neznámé. Poznal jsi je v dřívějším výkladu o tom, že proroci jsou jako zářící lampy."
(4) Dřevo odpovídá schopnosti užívat tento nástroj – myšlení samotnému (ar-rúh al-fikrí):
“Čtvrtou schopností je schopnost přemýšlení. Její zvláštností je to, že začíná s jedním kořenem a rozdvojuje se do dvou větví, potom se každá větev dale rozvětvuje, až znásobí pojmová rozdělení a z nich potom vyplyne výsledek, který je jejich plodem. Tyto plody se později stanou semeny pro podobné plody, protože se mezi sebou oplodňují a nesou dále plody skrze další plody, jak jsme zmínili v knize Správná váha. Nejvhodnějším obrazem ze světa smyslů pro přemýšlení je tedy strom.”
(5) Olej odpovídá tomu, co zažehuje božská světla, prorockému duchu (ar-rúh al-qudsí an-nabawí):
“Pátý je svatý prorocký duch připisovaný svatým “přátelům” Božím ve stavu nejvyšší čistoty a vznešenosti” a “Oheň je zdrojem zjevení.”
zdroj: Zora Hesová "Ghazálího Výklenek světel (Miškát al-anwár) a význam osvícenství v islámské filosofii": Úvodní text a překlad, s. 74-76
Verš světla: výklad Ibn Síny (980-1037)
Porovnáme-li Výklenek s Avicennovým výkladem Verše světla, vyjde najevo, že Výklenek se Avicennovu textu značně podobá. V druhé Knize vodítek a upozornění Avicenna vysvětluje myšlení a poznání svou funkční psychologií. V poměrně krátké pasáži potom poukazuje na Verš světla jako na příklad své teorie intelektu. Hlavní body tohoto nelineárního textu předkládám k porovnání s Výklenkem:
1. Výklenek odpovídá „schopnosti přijímání“ (základních, fyzických podnětů či inteligibilií, předmětů poznání), tzv. materiálnímu intelektu (´aql al-hajulání). Znamená čistou potencialitu lidského intelektu.
2. Sklo odpovídá habituálnímu intelektu (´aql bi-l-malak), tj. schopnosti přijímat primární, tedy nejjednodušší inteligibilia, abstraktní formy myšlení a pravděpodobné smysly. Ibn Sína zde hovoří o představivosti, která zachycuje tvary věcí, přijaté ze smyslů, a uchovává je pro další zpracování. V obou případech jde o stadium před získáváním poznání, protože oba zdůrazňují průhlednost, propustnost skla pro světlo. Výklenek ani sklo nejsou ještě nositeli světla, tedy ani poznání.
3. Lampa představuje intelekt, který získal tzv. sekundární inteligibilia na základě těch primárních. Dokonalost a moc tohoto intelektu je schopnost vybavovat si a získávat inteligibilia nezávisle na tom, co do něj přichází z vnějšku. Avicenna naráží na tzv. aktualizovaný intelekt, mysl v činu (´aql bil fi´l).
4. Dřevo odpovídá schopnosti, kterou lidská mysl dosahuje vlastních myšlenkových obsahů přemýšlením (quwwa al-fikríja).
5. Oleji odpovídá mnohem rychlejší typ myšlení, efekt činného intelektu, vlastního zdroje myšlenkových forem (inteligibilií). Avicenna zde má s největší pravděpodobností na mysli svůj pojem intuice (hads), kterým intelekt intuitivně přijímá pojmy a části sylogismů. Tomuto připisuje božský původ, „jako by se zapaloval sám, bez doteku ohně“.
6. Oheň, který zapaluje světlo intelektu, je činný intelekt (´aql al-fa´´ál), kosmologický princip, který pozvedává lidskou mysl z fáze pasivního, materiálního intelektu do zmíněné fáze intelektu schopného poznávat, tzv. habituálního intelektu, a do fáze skutečného poznání, tzv. aktualizovaného intelektu.
Přes jiné výrazivo je podobnost obou schémat nasnadě. Ghazálí se vyhýbá filosofickým termínům, místo pojmu schopnost (quwwa) a rozum (´aql) používá systematicky výraz duch (rúh) a světlo (núr). Cíl obou textů je stejný: schéma jakési fyziologické epistemologie. Ghazálí ve Výklenku vysvětluje, podobně jako Avicenna ve svém filosofickém textu, jak dochází k procesu poznání. Lidský duch disponuje celou řadou schopností, vrozeným aparátem vnějšího vnímání a vnitřního zpracování vjemů. Tyto dispozice jsou však pouze materiálem, hmotou, neaktualizovanou schopností poznání, která se projeví jako poznání teprve přijetím, uchopením pojmů a obecných myšlenek (ma´aqúlát). Habituální intelekt je v sobě obsahuje, ale sám je aktivně nemyslí aktualizovaný intelekt je formuje skrze spojení s tzv. činným intelektem, který je zároveň i kosmologickým principem.
Metaforu rozumu lze shrnout takto: Lampa je tedy lidské myšlenkové ústrojí, ve kterém se zapaluje v duchu obsažené palivo, a to světlem, jež je zapaluje z vnějšku. Metafora vrcholí v překvapivém a působivém výrazu „světlo na světle“. Podle obou autorů to zřejmě znamená, že lidský obsahuje vlastní, do určité míry autonomní světlo, tedy možnost poznání, ale i toto světlo nakonec potřebuje hlavní zdroj poznání přijímat z vnějšku. Obě tato světla či intelekty však vedou k poznání. První je podle Avicenny ono pomalejší, pracné deduktivní myšlení skrze argumenty a druhé je rychlejší, okamžitý náhled skrze intuici. Avicenna ji nazývá svým slavným a kontroverzním výrazem hads. Světlo vnitřní (psýché) a světlo vnější (kosmologické) jsou tedy dva pojmy, kterými falsafa vysvětluje to, že lidský duch je schopen poznávat svět v jeho obecných rysech.
zdroj: Zora Hesová "Ghazálího Výklenek světel (Miškát al-anwár) a význam osvícenství v islámské filosofii": Úvodní text a překlad, s. 76-78
