Muhammad Iqbal: Rekonstrukce náboženského myšlení v islámu (1930)



Z opravdu nových filosofických interpretací měl od třicátých let velký kladný ohlas optimistický, současně racionální a vitalistický pokus Muhammada Iqbála o sladění filosofie a náboženství. Filosofie smí pronášet soud o hodnotách náboženství, ale musí uznat jeho ústřední postavení, poněvadž náboženství není jen afektivní cit, čistá myšlenka nebo pouhá činnost, ale je výrazem celého člověka. Iqbál patřil také k předním iniciátorům dnes již zcela, alespoň verbálně běžného pojímání islámu jako dynamického, nikoli statického přístupu ke světu.

„Konečný základ všeho života, jak jej pojímá islám, je věčný a projevuje se v rozmanitosti a změně. Společnost založená na takovémto přístupu ke skutečnosti musí ve svém životě smířit kategorie trvalosti a změny.“

Muhammad Iqbal: Rekonstrukce náboženského myšlení v islámu (1930)


Zdroj: "Duchovní cesty islámu" Luboš Kropáček
(Vyšehrad, 1998), s. 268

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Věk nejistoty" John Kenneth Galbraith (1977) - Nemarxistická kritika kapitalismu

Neil Postman "Konec vzdělávání, konec velkých příběhů a uctívání nových božstev" (1996), 55 min.

"Společnost spotřeby a její mýty" Jean Baudrillard (1970, česky 2025)

Charles Mingus "Don't Let It Happen Here" (1966)

"Individualism reconsidered, and other essays" David Riesman (Free Press, 1954)