"Západ vs. islámský svět" prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.
Úvaha prof. Kropáčka o knize S.Huntingtona "Střet civilizací", a obecně o vztahu Západu a islámského světa a jejich možném dialogu. Text je výňatek z poslední kapitoly "Střet civilizací a jeho alternativy", která je z publikace "Islámský fundamentalismus" vydané ve vydavatelství Vyšehrad, v roce 1996.
"Neuvážený, předpojatý diskurs tu bezmyšlenkovitě oplácí někdejší zkratkové úsudky muslimů, když své koloniální porobení přičítali - arci v souladu s částí tehdejší evropské publicistiky - rivalskému křesťanství. Zdá se, že je třeba stále znovu opakovat: islám není totožný s fundamentalismem, vůbec nemusí být fanatický, a jeho hlavní proud se nestaví nepřátelsky proti Západu. Neváhá ovšem odsuzovat mnohé, co si odsouzení zaslouží. Samo rozhraničení mezi civilizacemi nelze absolutizovat a případně tak sklouzávat do fundamentalistické pasti černobílého vidění světa. Západ křesťanské tradice a svět islámu sdílejí mnoho hodnot společně. A navíc: velké etické a sociálně filosofické spory dnešního světa jdou napříč civilizacemi."
"Islámská hrozba je na Západě vnímána jako demografická (přistěhovalectví!), politická a nábožensko-sociální. Ve všech případech platí, že islám lze chápat, prosazovat a prožívat různě: altruisticky, nebo agrasivně, na podporu demokracie, nebo diktatury, tolerantně, nebo fundamentalisticky. Který způsob si kdo volí, ukáže reálná skutečnost.
Esposito* zdůrazňuje, že dnešní islám představuje spíše výzvu než hrozbu. Vyzývá nás uznat muslimy za své bližní a rozlišovat mezi islámem a jeho zneužíváním extremisty."
"Dialog mezi křesťany a muslimy se sice stále potýká s obtížemi, které kromě starých předsudků, nedorozumění a někdy koncepční neujasněnosti nesou i mateřská znaménka vyznačených krajnostích proudů, má však nezastupitelský význam. Vyzrálo poznání, tentokrát kladným působením postmoderny, že hovořit a spolupracovat je třeba s reálnými sousedy, uznat jejich právo na odlišnost, respektovat jejich názor a interpretaci sebe samých, odprostit se od stereotypů a vnímat nesamozřejmost vlastných výchozích postojů. Takto se v duchu dialogu staví vůči islámu současná křesťanská ekumenická teologie obrácena ad extra (navenek).
Huntingtonova nedořečená teze nedoceňuje mírový potenciál civilizací a náboženství: islám je skutečně výzvou, nemusí však být hrozbou.**
Dialog jistě neruší rozdíly, o nekterých vůbec není užitečné diskutovat, a přetrvávají i různá hlediska na které stránky dějin. Jednotlivá náboženství, vydávající svá svědectví pravdě, neztrácejí v dialogu vlastní identitu, ale vzájemně se obohacují a vztahově sbližují. Hovoří spolu, ne proti sobě. Neusilují o asimilaci druhého, naopak vstřícně překračují hranice tolerance úctou a oceněním partnera. Transkulturní dialog, doprovázený pozitivními činy, prohlubuje poznání světa a lidského dramatu zahrnutím rozsáhlejších prostor a dalších paprsků pravdy, které výchozí užší hranice nestačily pojmout."
prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.
*John L.Esposito "The islamic Threat. Myth or Reality? Oxford, 1992
**Tak společně soudí významní současní teologové, katolík Hans Küng a protestant Jürgen moltmann, Concilium (1992) str.191-2
