Zvuk z paláce kmene Šabázz (červenec, 2014)

     foto: Okayplayer

Záměrem článku není až tak recenzovat poslední album "Lese Majesty" dvojice Shabazz Palaces (1), jako se spíš pokusit o analýzu jejich poselství a vlivech, které jej formují a dávají mu/jim i vizuální charakter. Označení zvuku Shabazz Palaces jako Afro-futurismus může být jen vnějškem, který klame a odpoutává pozornost od skutečného poselství, které je oproti té vesmírnosti ve stylu Sun-Ra méně viditelné. K rozkódování je potřeba nakouknout na celou tvorbu kapely, ve kterých je posluchač mnohdy odkázán více na svou intuici než na znalost jazyka, a teprve tehdy se odkryje méně nápadná vrstva, jež obsahuje mix poezie nasáklý afrocentrismem/černošstvím, jak jej známe od Digable Planets nebo The Last Poets nebo tématy společnosti v postmoderní době.

Blackness

Jestliže očekáváte od Shabazz Palaces ověřené postupy z minulosti ve stylu P. E., X-Clan nebo Brand Nubian, nedočkáte se jich, protože jejich způsob vyjadřování je pravým opakem, alespoň ve své formě. Svou lyriku nestaví na vnějšku a popisnosti, v jejich textech neuslyšíte jména Elijah Muhammada, Louis Farrakhana nebo Patrice Lumumby. Hlavní styl vyjadřování je založen na metaforách a mezi řádky je toho nepsáno vždy víc než na nich. Shabazz Palaces nechali svůj styl jakoby „starou školou“ jen nasáknout, aby měl její atmosféru, formu a výraz již ale utvářejí sami. Rozdíl je v dikci, která již nemá tu naléhavost 90. let v případě rapu nebo 60. a 70. let, je- li řeč o jazzu a poezii. Nyní už není třeba situaci hrotit, protože na zmíněných stylech vyrostlo několik generací na celém světě a "Černé téma" je v povědomí napříč společenským spektrem. Zvuk Paláce kmene Šabázz jej pouze tu a tam zmíní, ale čistě blackness věc je přítomna spíše jen latentně. Mohli bychom použít přirovnání k literární řeči spisovatele Jamese Baldwina (2), který píše jako Afroameričan, ale v jeho příbězích je černošství také jen vnějškem a jakousi záměrnou uniformitou, ve které se při bližším kontaktu černoch stává člověkem, nikoli etnikem a teprve pak člověkem, a tedy stejně jako futuristický vnějšek Shabazz Palaces, i u něj hlavní pointa a poselství je budována na čistě humanistickém základu a tím se tak výsledek stává společným pro oba světy, resp. každý svět, bez rozdílu barvy.

Jestliže byste přece jenom byli na pochybách, že deska není dost "černá", některé momenty vás rychle vyvedou z omylu. Stejně jako předešlé album je zakončené zrecyklovaným textem od The Last Poets "Black Is"(3), “Black is you/Black is me/Black is us/Black is free”, na nové desce rapper Ishmael Butler rýmuje "Huey beats and Malcolm flow" (4). Možná, že ale více vlivů pochází z afroamerické avantgardy a umění 60. let, než z politiky a časů boje za lidská práva. Jako příklad může být klip "Belhaven Meridian" (5), který má právě inspiraci v afroamerické kinematografii, konkrétně u režiséra Charles Burnetta a jeho filmu "Killer of Sheep" (6). Režisér Kahlil Joseph natočil tímto jednozáberovým videem poctu tomuto představiteli Black Cinema, který je společně s Melvin Van Peeblesem považován za jednoho z předních představitelů černošského filmu 20. století.


„Ptám se, kam se všechno podělo? / Co se stalo mým lidem?“

Vizuální inspirace v africkém animismu a islámské kaligrafii je další vnější aspekt, který může vytvářet dojem jednobarevného poselství. Skutečný obsah a názor směřuje ale spíše k aktuálním tématům, jako je postmoderní doba a kontrast s tím, co člověk ztratil a v co doufá, že někde/někdy znovu nalezne. Klip "Black Up" (7), který je něco jako preview k minulé desce, potvrzuje svým stylem a symboly tuto teorii, podobné prvky se ale objevují i v dalších videích. Způsob, jakým jsou natočeny, jejich tempo a obrazy, je v kontrastu se současným hudebními postupy. Dlouhé záběry bez střihu, využití kontrastů příroda vs. město, špína vs. čistota a nevinnost (záběry porážky prasat vs. bílé klisny s hříbětem), to vše expresivně vyjadřuje obraz člověka ve společnosti 21. století.

I samotné pojetí člověka je naprosto jiné, obzvlášť je kladen důraz na ženu, která zde představuje opak společenského stereotypu a sexuálního objektu. Její obraz je postaven na ženskosti, bez jakýchkoliv náznaků na sexualitu nebo vulgaritu. Zajímavým znakem všech klipů, rovněž kontrastním, je reálnost, nebo řekněme určitý protipól idylických a nastrojených scén a příběhů hudebních klipů, a nemusí jít pouze o pop-r´n´b nebo rap. Obojí představuje asi nejvíce video "Ode to Octavia part 12: (Sparkles)..." a "Recollections of the Wraith" (8). Shabazz Palaces jakoby oživili královny z města Timbuktu a symbolicky tak oprašují jejich dávnou slávu.

Ačkoli je lyrika Shabazz Palaces, jak bylo již řečeno, převážně metaforická a k prokouknutí zaleží dost na intuici a empatii posluchače, nelze jejich "jazyk" jednoduše označit za nesrozumitelný a těžko čitelný. Skladby jsou vždy postaveny s určitým systémem, resp. tematickým rámcem a tím tak brání slití ve víceznačný a nesrozumitelný celek.

Člověk bez konkrétní etnické příslušnosti je dle mého názoru hlavním a výchozím Šabázzovým názorem, černošství zde není, aby se znovu probudilo, ale spíše aby černoch neusnul a nerozplynul se v postmoderní době. Fúze vlivů z Afriky, recyklace afroamerické poezie s moderním designem desek a klipů, je odvážný přístup, který ale působí jako živý organismus a není pózou nebo stylizací.


„Islám, Malcolm X a animismus"

Přes svou metaforičnost a expresivní vyjadřování, je u Shabazz Palaces do jisté míry komplikované „přečíst“ jejich náboženský směr a názor, kterým mají v plánu jít, nebo již jdou. Kromě afrocentrických vlivů zde hraje důležitou roli islám, který je ale zastoupen v pojetí Černých muslimů (hnutí Nation of Islam) (9). Shabazz Palaces mají velmi eklektický způsob, jak nakládat s ismy všeho druhu, ale zjednodušená vysvětlení mohou být zavádějící. Islámské prvky a symbolika jsou zde použity jako gesto vůči muslimskému světu, protože černoši, sami někdejší oběti rasismu, se umí vcítit do jejich pozice, ve které je nynější svět obviňuje z terorismu apod.

Islám v tomto případě nelze chápat jen jako jedno, ze světových monoteistických náboženství, ale hlavně jako „náboženství černého může“ (10). U Shabazz Palaces je tedy třeba nazírat na islám skrze afrocentrismus a černošský nacionalismus a udržet tak jeho význam v kulturním rámci, ze kterého vzešel a který jej formoval.
Proto nelze Shabazz Palaces označit za "muslimskou" kapelu nebo je spojovat s islámem více než nám fakta dovolí. Jestliže příliš pestrým výběrem kapela spíše komplikuje svou cestu k posluchači a jeho pochopení, nápomocen by mohl být komentář afrikanisty Vladimíra Klímy:

"černošská slovesnost vyvěrá z jakési metafyzické filosofie „životních sil“, k nimž prý patří i slovo, že množství alegorických a symbolických obrazů v básních lze zdůvodnit jakýmsi prelogickým, obrazným způsobem uvažování Afričanů, kteří se prý v tomto směru liší od našeho racionálního myšlení. Charakteristickým znakem afrického estetického nazírání je požadavek syntézy. Zatímco běloši mají sklon analyzovat a jednotlivé druhy umění od sebe oddělovat, afričtí černoši je vidí spíše jako dílčí složky komplexního jevu.“ (11)
Pozdravem "as-salaam-alaikum" na prvním albu, arabská písmena (využitá pouze vizuálně) nebo grafika nové desky "Lese Majesty" inspirovaná v islámské kaligrafii (12), na vše je nahlíženo prizmatem výše popsaného.

Kmen Šabázz

Kde se posluchač ztrácí ve víceznačnosti v islámské symbolice, relativně konsistentní názorovou platformu tvoří samotný název kapely, který není jen názvem, ale skutečným symbolem, mající vliv na mnoho, co Shabazz Palaces dělají. Výše pospané hypotézy o islámu a afrocentrismu vycházejí převážně z tohoto jména.

Ačkoli se jedná o velmi ahistorický výklad dějin již zmíněné sekty NOI, jméno, resp. příjmení Šabázz, patří údajně černošskému kmeni, který před 6600 lety žil v Mekce (Saudská Arábie) a američtí otroci a jejich potomci z něj odvozují svůj původ. Členové NOI si tímto příjmením nahrazovali ta svá americká, resp. příjmení otrokářů, kteří je dávali otrokům ze svých plantáží. Více je ale znám způsob vyjádření svého ztraceného afrického jména pomocí X. Samotný název kapely odkazuje spíše na Malcolma X než samotnou sektu NOI, která byla a je stále podezřelá z jeho zavraždění v roce 1965, protože on byl znám rovněž pod jménem el Hažž Malik el Šabázz.

Malikova postava je neviditelným, ale všudypřítomným symbolem Shabazz Palaces, nepředstavuje ale jednoduchou rovnici o americkém černochovi, co má rád svého hrdinu. Malcolm X nezastává pouze úlohu politické postavy, ale sehrál významnou roli jako společenský archetyp ve znovunabytí sebevědomí a důstojnosti amerického černocha (13). Ačkoli zřejmě nikdy nepřestane být tím „zlým“ a „radikálním“, on byl jeden z mála, kdo se nespokojil s tím, že běloch začal být na černocha hodný a zpíval s ním „we shall over come“. Malcolm udělal v historii „černou práci“ za jiné a běloch musel hlavně díky němu mnohokrát zpytovat své svědomí a uvědomil si, že několikasetleté pokoření černocha neodčiní „drobnou omluvou“. Tento typ Malcolmova sebevědomí, nezaprodání a udržení si své ceny absorbují Shabazz Palaces a ventilují je skrze svůj zvuk ven již jako ryzí univerzální lidskou hodnotu. Jestliže rap a jazz-poezie minulých dvou dekád oscilovaly mezi vypjatým extremismem a nacionalismem, nebo zaváněly až moc pro-černým postojem, nyní se zdá, že se vývoj ustálil a jeho důkazem a produktem jsou Shabazz Palaces.



PS: 
"Kdo si myslíš, že jsi? / Komu děkuješ, že jsi?"
"who do you think who you are? / who do you thank who you are"











Poznámky:
(1) fr. Lèse-majesté = urážka hlavy státu nebo jejího majestátu (lat. laesio maiestatis)

(2) Knihy Jamese Baldwina
http://meccaaudio.blogspot.cz/search/label/%3A%20Knihy%20%3A%20James%20Baldwin

(3) The Last Poets "Black Is", album "This Is Madness" (Douglas, 1971). Inspirace odkazující na černošský nacionalismus nebo černošskou radikální poezii není novinkou, už v 90. letech se Ishmael Butler jako člen kapely Digable Planets inspiroval albem The Watts Prophets "Rappin' Black In A White World" (1970) a text byl podobným způsobem použit ve skladbě "Dog It" (Blowout Comb, 1994)

(4) Text "Ishmael" odkazuje na postavy černošské historie; Huey P. Newton (zakladatel Černých panterů) a Malcolma X (Nejprve mluvčího hnutí Nation of Islam, později obhájce Afromaeričanů v boji za rovnoprávnost)

(5) Shabazz Palaces "Belhaven Meridian" (režie Kahlil Joseph)
http://vimeo.com/10369494

(6) "Killer of Sheep" Charles Burnett (1977)
http://meccaaudio.blogspot.cz/2010/02/film-by-charles-burnett-killer-of-sheep.html

(7) video: Shabazz Palaces "Black Up" (režie Kahlil Joseph)
http://vimeo.com/31927472

(8) Shabazz Palaces "Ode to Octavia part 12: (Sparkles)..." + "Recollections of the Wraith" (režie Maikoiyo Alley-Barnes)
http://vimeo.com/63987075

Shabazz Palaces "Are You Can You Were You Felt"
http://vimeo.com/36549844

(9) Hnutí Nation of Islam je heretická náboženská sekta, která převážně čerpá z černošského nacionalismu (Marcus Garvey, hnutí UNIA) a částečně z islámu. Hnutí bylo založeno v 30. letech 20. století v Detroitu W.Fard Muhammadem, po kterém převzal vedení ve 40. letech Elijah Muhammad. NOI tvrdí, že američtí černoši jsou potomci černošského kmene Shabazz (původem z Mekky), který „bloudí“ v „divočině“ Severní Ameriky. Běloch je ve své podstatě ďábel, často bylo v rétorice členů hnutí slyšet označení „modrooký ďábel“ a nemá naději se napravit. S tradičním islámem nemělo hnutí téměř nic společného. Kromě Koránu hlavně čerpalo z Bible. Půst v měsíci Ramadánu nebyl dle lunárního kalendáře, který platí pro celý muslimský svět, ale současně s Vánočními svátky. Nejzásadnější rozpor spočíval ve zbožštění zakladatele W.F.Muhammada a jeho následovníka Elijaha Muhammada. V textech a projevech se často objevuje muslimské vyznání víry „šaháda“, není ale jasné, jestli se mluví o skutečném Proroku Muhammadovi ibn Abdalláhovi (PBUH), nebo vůdci sekty. První změna nastala po odchodu Malcolma X (1963-4), kdy se část členů zapojila se do Malcolmovy nové organizace MM Inc. a dalších islámských organizací (sunnitských a v USA rovněž velmi rozšířené sekty Ahmadíja). Druhá a nejradikálnější změna v hnutí nastala po úmrtí vůdce Elijah Muhammada v roce 1975. Vedení převzal jeho syn Warith Deen Muhammad, který strávil několik let v Egyptě na univerzitě Al-Azhar a hnutí se rozdělilo na tradiční sunnitskou organizaci nazvanou American Society of Muslims a na skupinu vedenou Louise Farrakhanem a stále nazývanou Nation of Islam. Farrakhan udržoval relativně donedávna tradiční doktrínu o bílých ďáblech, kmeni Shabazz, atd. V současnosti je ale znát silný vliv tradičního islámu i na Farrakhana, přesto se ale NOI staví do role obhájců amerických černochů. NOI má silnou podporu v hip hopové komunitě, mezi její nejvýznamnější obhájce patřil Ice Cube, Public Enemy, MC Ren (NWA) nebo Paris.

(10) Rappeři Ice Cube nebo Busta Rhymes, kteří sami islám nepraktikuji, sami sebe v rozhovorech označili za muslimy. Chápání islámu je ale v jejich případě myšleno jako "přirozené náboženství amerického černocha", nikoli jako náboženství v univerzálním významu a dle Abrahámovské tradice.


(11) "Černý Orfeus - Moderní poezie tropické Afriky" (Praha, 1977)
http://meccaaudio.blogspot.cz/2011/02/cerny-orfeus-moderni-poezie-tropicke.html

(12) obálka alba "Lese Majesty" Shabazz Palaces
https://megamart.subpop.com/releases/shabazz_palaces/lese_majesty

(13) MALCOLM X speaking to young students in Selma, Alabama February 4, 1965
http://vimeo.com/58923092

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Malcolm X: The Great Photographs" (Stewart Tabori & Chang, 1993)

„Black Manhattan“ James Weldon Johnson (Da Capo Press, 1991)