Rozhovor s PhDr. Marcelou Kottnauer Trávníčkovou na téma "Bilingvní výchova dětí" (8. 2. 2013)


Multikulturní společnost, ať se nám to libí nebo ne, se pomalu stává i záležitostí České republiky a stále více Čechů se volí za svého partnera cizince, a stojí tak každou nohou v jiné kultuře. 
Touto volbou se většina rodin stává vícejazyčnými a pro výchovu dětí je třeba nastavit určitá pravidla, aby dítě zvládlo náročnější, pro něj ale obohacující způsob komunikace. 


Následující rozhovor s klinickou logopedkou, PhDr. Marcelou Kottnauer Trávníčkovou, je tematicky zaměřen na praktické rady rodičům, jak tyto pravidla nastavit a jak a kdy zapojit druhý jazyk. Rovněž je částečně zmíněna psychologická stránka dítěte a jak tento proces chápe a prožívá. Rozhovor by mohl posloužit jako ideální úvod do této problematiky a zodpovědět dotazy, nad kterými si lámou hlavu rodiny, které se již bilingvní staly.

 

Literatura na téma Bilingvní výchova a související témata

"Bilingvismus a interkulturní komunikace" M. Morgensternová, L. Šulová, L. Schöll (Portál, 2011) 


"Bilingvní rodina" Harding-Esch Edith, Riley Philip (Portál, 2008) 


"Výchova k toleranci a proti rasismu" ed. Tatjana Šišková (Portál, 2008)

"Interkulturní psychologie" Jan Průcha (Portál, 2010) 


"Dětská řeč a komunikace" J. Průcha (Grada 2011)


"Bilingvizmus na pozadí dvoch morfologicky odlišných typov jazykov. Intenčný bilingvizmus u detí" J. Štefánik (Bratislava, Vydavateľstvo UK, 2000)
 

"Jeden človek, dva jazyky: Dvojjazyčnosť u detí – predsudky a skutočnosti" J. Štefánik 
(Bratislava: Academic Electronic Press, 2000) 



1. Je pravdivé tvrzení, že bilingvální výchovu můžeme začít pouštěním cizojazyčných nahrávek (pohádky, hudba) už prenatálním období?

Některé zdroje toto tvrzení uvádějí, avšak o efektu lze pochybovat, osobně s ním nesouhlasím. Obecně lze vycházet z toho, že nejlepší předpoklady pro úspěšné zvládnutí cizího jazyka mají právě malé děti, pravidlo „čím dříve, tím lépe“ v tomto případě platí bezezbytku. Důležité je již období předřečového vývoje, tedy od narození do asi 15 měsíců. Nejdůležitější pro řečový vývoj je to, co kolem sebe dítě slyší. Řečový vývoj nezačíná prvními slůvky, ale od narození. Dítě vnímá zvuky, hlasy, intonaci a melodii jazyka, proto bychom mu měli umožnit kontakt se zvukovou stránkou řeči od jeho prvních dnů. Kolem dvou let se v mozku vytvářejí jazyková centra. K nejvýraznějším pokrokům ve vývoji řeči pak dochází do věku tří let. Okolo čtvrtého roku již děti vnímají, že někteří lidé hovoří jednou a jiní druhou řečí. Do šesti let dítě rychle rozvíjí svou slovní zásobu.
 

2. Můžeme nabýt dojmu, že vícejazyčnost má spíše pozitivní vliv, má ale také nějaké negativum, které může způsobit psychické problémy, horší prospěch ve škole nebo vůbec pohled dítěte na sebe samotného ve vztahu k ostatním, kteří mluví jen jedním jazykem? Mám na mysli hlavně tlak, kterým je dítě zatěžováno nestálou komunikací a myšlením dvěma jazyky.
 
Bilingvní výchova má přes veškerá pozitiva i své stinné stránky. Podle některých průzkumů dochází k opoždění řečového vývoje mnohdy až o dva roky, lze vysledovat i horší výslovnost, šišlání, agramatismy. Nejčastější příčinou horších výsledků ve škole u bilingvních dětí je nedostatečně osvojený jeden z jazyků. Pokud dítě musí zvládat školní osnovy v jeho slabším jazyce, je zde riziko, že se to negativně projeví na jeho školní úspěšnosti. Z psychologického hlediska výzkumy dokazují, že tyto děti jsou častěji neurotičtější, než jejich vrstevníci vychovávaní v prostředí jednojazyčném. Dítě je vystaveno úzkostným požadavkům a předčasným nárokům ze strany rodičů.
 

3. Jakou výhodu mají děti z bilingvních rodin? Může to ovlivnit jejich IQ, emocionální inteligenci nebo symbolické a abstraktní myšlení?

Podle nejnovějších výzkumů mají tzv. dvojjazyční lidé v jazykové oblasti mozku více šedé hmoty, na jejímž objemu závisí paměť a inteligence. To potvrzuje fakt, že čím dříve se s učením druhého jazyka začne (platí především u raných bilingválů), tím je tato oblast v levé spodní temenní kůře větší. Jako další plus lze uvést lepší vyhlídky při osvojování dalšího jazyka. Obecně bilingvismus pozitivně ovlivňuje rozvoj mozkové činnosti a rozvoj kognitivních schopností, toleranci vůči jiným kulturám a celkovou přizpůsobivost.
 

4. Zeptám se trochu z opačné strany, kolik jazyků je "mnoho" a kolik jich lidský mozek zvládne. Obyvatelé severní Afriky (Maghrib) často komunikují francouzsky ve škole, arabsky ve společnosti a ještě třeba berbersky se členy rodiny.

Udává se, že běžný člověk zvládne ve svém životě dva, tři cizí jazyky – zcela perfektně. Není ale vyloučeno, že zvládne jazyků pět a více, ovšem některé z nich už pouze v omezené míře, resp. na konverzační úrovni bez perfektní znalosti gramatiky či psané formy jazyka.
 

5. Ve spojitosti s předešlou otázkou mě ještě zajímá, jakým způsobem lze uspořádat všechny jazyky doma? Matka je Češka, otec Tunisan, spolu mluví anglicky, s dětmi každý svým jazykem. Jakým způsobem bychom měli nastavit komunikaci a jazyky, aby někteří členové rodiny neměli pocit, že jsou vyčleněni?
 
Rodiče bilingvních dětí si musí předem ujasnit svůj postup a potom jej důsledně dodržovat. Zároveň by měl být maximálně ohleduplný k vývojovým potřebám dítěte. Dodržení pravidla „jedna osoba, jeden jazyk“ je hlavní podmínkou správné dvojjazyčné výchovy. Každý z rodičů důsledně hovoří s dítětem jen jednou řečí, a sice svou mateřskou. Dítě by mělo oba jazyky slyšet a používat zhruba ve stejné míře. Pokud rodiče ovládají obě řeči, měli by se dohodnout, jak budou mluvit v situacích, kdy by měli rozumět všichni zúčastnění a nikdo by neměl zůstat vyloučen. Kvůli časové vyváženosti je lepší zvolit jazyk, kterým nehovoří okolí. Děti tak budou jednou řečí mluvit doma a druhou se svými vrstevníky.


6. Poraďte několik základních rad ohledně bilingvní výchovy. Jak jazyky procvičovat? Jak jazyk dětem vštěpovat a zároveň jim jej nezošklivit? Je dobré nastavit systém a pro jednotlivé jazyky určit konkrétní den/čas na procvičování?

 
Mezi pilíře bilingvní výchovy patří: 1. princip „jedna osoba – jeden jazyk“ – oba jazyky v rodině jasně oddělovat a zachovávat důslednost nejen při oslovování dítěte, ale i při komunikaci mezi sebou. 2. tzv. „rodinný jazyk“ (viz. otázka č. 5) 3. časová vyváženost Bilingvní výchova je náročná a vyžaduje pevnou ruku, spoustu trpělivosti a ohleduplnosti. Pokud dítě povedete správně, vícejazyčné prostředí přijme lehce a jako něco naprosto běžného.
 

7. Znám příběh Česky a Američana, jejichž děti asi do 3-4 let oba jazyky pletly dohromady, větu začaly v češtině a konec byl v angličtině (a naopak). Pak ale nastal zlom a jejich mozek jako by oba jazyky oddělil a oni je začaly používat správně. Umíme dnes už popsat tento proces v dětském mozku, a jak dítě jazyky chápe, nebo jen víme přibližně, co se odehrává?
 
Malé děti skutečně procházejí fází, kdy oba jazyky míchají. Dokonalému rozlišování obou jazyků předchází proces procházející různými stadii a různě rychle na různých úrovních jazyka – v rovině zvuku, slovní zásoby, gramatiky, významu. Smíšenou promluvu je třeba chápat jako součást tohoto procesu postupné separace. Většina smíšených promluv jsou jednoduše slova vsunutá do věty v druhém jazyce. Často je to tak, že dítě slyšelo slovo v druhém jazyce teprve nedávno, nebo mluví o tom, co prožilo v jednom jazyce a pro co prostě nemá výraz v tom druhém. Smíšené promluvy se často vyskytují také tehdy, když se dítě v jazyce vyvíjí a zkoumá věty, které dřív pouze bezmyšlenkovitě opakovalo. S postupným obohacováním slovní zásoby vymizí i směšování řeči. Dítě vstřebává dvojnásobné množství informací. Důležitá je zlatá střední cesta: netlačit na pilu, ani nenechávat chyby bez povšimnutí. Dítěti je třeba se věnovat, hodně mu číst a taktně opravovat chyby.

8. Můžeme říci, že bilingvní děti "myslí" jinak, jsou v pubertě a později v dospělosti více empatičtí a mohou více inklinovat k uměleckým oborům?

 
Otázka spíše pro psychologa, z osobní zkušenosti si to nemyslím. 



9. V jakém věku můžeme začít dítěti vysvětlovat gramatiku a teorii určitého jazyka? 

V jazykovém vývoji bilingvního dítěte je možné rozlišit několik etap, které popsal Saunders (1982): 1. stadium – od objevení řečových aktivit do dvou let: Až do 18ti měsíců dítě vyslovuje hlavně izolovaná slova, do dvou let potom trvá období dvouslovích asociací. Během tohoto stadia vlastní dítě jediný lexikální soubor, který obsahuje slova vypůjčená z obou jazyků. Jeho aktivní slovník je avšak omezený. Když vysloví nějaké slovo v jednom jazyce, obecně je neschopno podat jeho náhradu v jazyce druhém. Dítě v tomto věku považuje tyto dva jazyky za jediný systém, ve kterém má k dispozici množství „synonym“, ale ze své omezené slovní zásoby používá pouze jedno ze dvou synonym. 2. stadium – začíná přibližně od dvou let života dítěte. Dítě si postupně rozšiřuje aktivní slovní zásobu ve dvou jazycích a postupně se začíná učit používat jazyk podle toho, s kým hovoří. Některé děti procházejí také obdobím, ve kterém označují stejný předmět najednou v obou jazycích = dítě si začíná uvědomovat, že existují dva rozdílné jazyky, a tedy i lidé, kteří hovoří jednou nebo druhou řečí. 


Dítě si však není jistě, jakou má lingvistickou identitu, a pro jistotu raději vyslovuje obě slova. Během druhého stadia se dítě rychle zdokonaluje ve schopnosti rozlišovat slovník obou jazyků, avšak neprojevuje ještě stejnou pružnost v gramatických pravidlech. 3. stadium – v tomto stadiu dítě jasně rozlišuje dané dva jazyky, a to jak jejich slovník, tak gramatiku. Jeho řeč nese jen známky minimální interference. Přechod do třetího stadia se děje postupně a vyžaduje dostatek času. Délka tohoto času, stejně jako stupeň diferenciace jazyků, závisí na mnoha faktorech jako: osobnost dítěte a jeho schopnosti, postoj rodičů, doba působení každého jazyka. Diferenciace jazyka podle partnera rozhovoru se objevuje až kolem čtvrtého roku. Z hlediska logopedie nastává období tzv. gramatizace (období, kdy si dítě osvojuje správnou výslovnost a gramatiku jazyka) cca mezi 3. – 4. rokem života. 


10. Bavíme se tady spíše o dětech v předškolním věku, tudíž období, kdy nemají ponětí o skutečných hodnotách (politických, společenských) mezi lidmi, umějí ale už přesto v tomto věku rozpoznat např. určité předsudky vůči jazyku nebo etniku ve společnosti? Může tento „hendikep“ způsobit určitý blok a dítě se jazyk odmítne učit? Tato otázka se spíše týká muslimských přistěhovalců v Německu nebo Francii, kde jsou velké muslimské komunity.

 
K jistým předsudkům jistě docházet může a dítě předškolního věku je schopno si to již uvědomit. Zde je každá rada drahá. Rodiče by měli své dítě pro oba jazyky motivovat. Bilingvismus totiž neznamená jen proniknutí do dvou jazyků, ale i do dvou kultur. Aby dítě mohlo plně akceptovat určitý jazyk, musí také splynout s danou zemí. Je nutné seznámit potomka se vším, co považujete za důležité a co máte rádi. Vyprávějte mu o svém dětství, rodinných zvycích, čtěte knížky a vařte tradiční národní jídla, která už vařívala např. Vaše babička. Jinými slovy jde o to, předat dítěti všechno, co formovalo a formuje také Vás. Dalším důležitým faktorem je pozitivní postoj k bilingvismu v nejbližším okolí, dostatek kontaktů s oběma jazyky, vzbuzení potřeby oba jazyky používat, dostatek jazykových materiálů. U některých bilingvistů se však mohou vyskytnout problémy s uvědomováním si vlastní identity, kulturního a etnického zařazení se a pocitu příslušnosti k určité skupině, zejména u přistěhovaleckých skupin, kde období nadšení z nové země vystřídá pocit frustrace, hněvu a izolace pramenící nejen z nedostatečné znalosti jazyka, ale především z problémů s adaptováním se na nové podmínky a z možného negativního přijetí okolí. 


Pokud je člověk náhle konfrontován s jinou kulturou, zažívá tzv. kulturní šok, jehož symptomy lze charakterizovat jako úzkost ze ztráty všech známých znaků a symbolů společenského kontaktu, ztráta podpory (rodiny), propadání frustraci a úzkosti, kdy následkem je zavržení prostředí vyvolávajícího tento stav. Což rovněž brání naučení se novému jazyku. U dětí je kulturní šok mírnější a rychle odezní. Děti se snadno přizpůsobí, často se v cizí zemi cítí lépe, než rodiče. Není neobvyklé, že děti pomáhají rodičům porozumět a přizpůsobit se způsobům hostitelské země. „Děti z dvojjazyčných rodin si uvědomují očekávání, že se ve svém chování budou identifikovat se dvěma různými kulturami. Pokud mezi oběma kulturami nepanuje nevraživost, nečiní jim to potíže…“ (Harding-Esch a Riley 2008).

11. Jakým způsobem je ovlivněn vývoj dítěte např. v romských rodinách, kde se mluví romsky pouze doma a „venku“ je tento jazyk naprosto neznámý? Platí podobná odpověď jako v otázce č. 10? 


(lépe by odpověděl zřejmě sociolog či odborník zabývající se problematikou menšin) Ve většině případů bývá pro Romy jazyk český jako jazyk cizí (nemateřský) silně bariérový, pokud si ho neosvojili v patřičné míře v předškolním věku na úrovni své mateřštiny, popř. jako jazyk druhý a začínají s jeho učením až ve školním prostředí české školy jako jazyka cizího. Romské děti neovládají obecnou češtinu, ovládají pouze tzv. romský etnolekt češtiny (čeština romských rodičů, kterou se naučili oni sami většinou jen odposlechem). Vzdělání upevňuje kulturní identitu a přenáší je z generace na generaci. Proto je právo na vzdělání, zejména pro menšiny, velmi důležité, včetně práva užívat vlastní jazyk. Úspěšná integrace Romů s majoritním obyvatelstvem je dlouhodobý proces, který je vázán především na výchovu a vzdělávání romských dětí. Školní vzdělanost však stojí v hodnotovém žebříčku Romů hluboko pod touhou získat peníze nebo hmotné statky.


Děkuji za rozhovor

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Byly jsme tam taky" Dagmar Šimková

"Islamofobie, antiislamismus a negativní stereotypy" Zora Hesová (AMO, 2016)

"Islám - umění a architektura" Markus Hattstein a Peter Delius (Slovart, 2006)