"Živý syn Bdícího - حي بن يقظان " Abu Bakr Ibn Tufajl (Praha 1957)




poznámka: Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Z řady překladů Ivana Hrbka jsou nejvíce zmiňovány díla z edice „Živá díla minulosti“ (Ibn Battúta, Ibn Chaldún, al-Mas’údí) a hlavně Korán (Al-Qur´an), dále pak překlady prózy (Táhá Husajn nebo Ghassán Kanafání). Mezi těmito publikacemi tvoří výjimku dílo, které se zabývá muslimskou filosofií a jejímž autorem je filosof a lékař Abu Bakr ibn Tufajl, který žil ve 12. století, v období muslimské vlády ve Španělsku (od 7. do 15. století ). Dílo „Živý syn Bdícího" (arab.“ Risála Hajj ibn Jakzán), a i jeho autor, představují filosofii převážně aristotelského typu v logice, fyzice, psychologii a přírodních vědách, neboť ta je také nedílnou součástí muslimské filosofie. Dále dílo reflektuje východiska novoplatonismu, který byl na základě mylně přisuzovaného autorství tzv. "Aristotelovy theologie" (jejímž autorem byl ve skutečnosti Porfyrios, žák a propagátor myšlenek Plótína) rovněž součástí filosofických východisek muslimů, Židů a křesťanů. Vše toto jako jeden celek nabízí komplexnější pohled na filosofii tehdejší Andalusie a předkládá typ myšlení, který ovlivnil Evropu a včetně literaturya vědy.

V roce 2011 vyšlo nové vydání Hrbkova překladu v nakladatelství Academia, spolu s předmluvou pojednávající o Ibn Tufajlově filosofii a dále úvod a poznámkový komentář od Hrbkova žáka, Luboše Kropáčka. Původní překlad byl vydán v roce 1957 a kromě samotného příběhu (viz níže) kniha také obsahovala rozsáhlou předmluvu o muslimském Španělsku (Al-Andalus). Informace, které přináší postihují oblast jak kulturní a sociální (poměry tehdejší doby v Andalusie), tak i téma vědy a filosofie (myšlení Ibn Tufajla), včetně muslimské filosofie samotné. Pro někoho může být název Tufajlova románu povědomý, protože byl převzat od neméně významného filosofa a také lékaře, Alí Ibn Síny (Avicenna), v předmluvě I. Hrbek pro vysvětlení dodává:

„Jména svých hrdinů převzal Ibn Tufajl od svého velkého předchůdcem Avicenny, který je autorem drobného díla Hajj ibn Jakzán, nenáročné mystické alegorii nelišící se příliš ani obsahem, ani formou od podobných výplodů islámských mystiků a na hony vzdálené od románu Ibn Tufajla. Druhá dvě jména, Asál a Salám, jsou převzata z jiné Avicennovy knihy, nazvané „Příběh Saláma a Absaly“; v těchto hrdinech je snad možno spatřit prototyp osob vystupujících v Ibn Tufajlově románu. Absál tu však je dívčí jméno a Salámán je člověk stvořený bez rodičů – jinak však je povídka lokalizována do starého Egypta a nemá s tématikou Hajje ibn Jakzána nic společného. Nehledíme-li na jména, tedy na stránku čistě formální, je Ibn Tufajl naprosto původní a v kompozici svého díla zcela samostatný.“
Následující text je převzat z přebalu původního vydání Ibn Tufajla z roku 1957, autor Ivan Hrbek: "Chronologie a vnitřní evidence odůvodňují domněnku, že překladem Ibn Tufajlova filosoficko-životopisného vyprávění se inspiroval Defoeův Robinson Crusoe, který je jedním z prvních románů v moderním pojetí: jeho děj má jednotnou vývojovou linii, fantazie se udržuje v mezích logické skutečnosti a hlavním hrdinou je živý lidský charakter; tyto vlastnosti jsou v základě již u arabské předlohy. Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: avšak vyprávění se nerozbíhá do drobných epizod a spíše než opuštění ostrov v oceánu je jeho dějištěm ostrov hrdinovy duše, jejíž růst a obohacování je logicky vybudováno a filosoficky zdůvodněno. Abú Bakr ibn Tufajl žil ve 12. století na poarabštěném jihu Španělska; v té době se tam zmocnila vlády fanatická islámská sekta al-Muwáhidů a Ibn Tufajl, filosof a lékař, prchaje před násilným a neomylným bigotismem, nalézá útočiště na skrytém ostrově svého ducha, kde „na místě dobře chráněném, pod nejvyrovnanějším a nejdokonalejším klimatem“ zrodil se Hajj ibn Jakzán, Živý syn Bdícího, který porozuměl řádu světa bez zjevného slova, bez proroků a bez domýšlivých učitelů a utlačovatelů rozumu.“
.................................
Název: Živý syn Bdícího
Originální název: Risála Hajj ibn Jakzán
(Vydaného Léonem Gauthierem v Alžíru 1900)
Autor: Abu Bakr Ibn Tufail (1105 – 1185)
Překlad: Ivan Hrbek (1923-1993)
Obálka, vazba a grafická úprava: Zdeněk Sklenář
Vydavatelství: Praha, SNKLHU
Rok vydání: 1957
Počet stran: 120 s.
.................................


.................................
Název: Živý syn Bdícího
Originální název: Risála Hajj ibn Jakzán
(Vydaného Léonem Gauthierem v Alžíru 1900)
Autor: Abu Bakr Ibn Tufail (1105 – 1185)
Překlad: Ivan Hrbek (1923-1993)
Úvod a poznámkový komentáře: Luboš Kropáček (1939)Vydavatelství: Praha, Academia
Edice: Orient
Rok vydání: 2011
Počet stran: 120 s.
.................................

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r...
celý text

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Obrázek
U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.
celý text

Jiří Trnka

Obrázek
    foto:  " Sen noci svatojánské " (1959) "Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."
celý text

"Komise" Sun’alláh Ibráhim (Dar Ibn Rushd, 2005)

Obrázek
Bezejmenný vypravěč se musí obhájit před podivnou Komisí, složenou z vojáků a civilistů, aniž by byl oficiálně z něčeho obviněn, a dobře ví, že na konečném rozhodnutí tohoto tajemného orgánu závisí jeho další osud. Pocit strachu a zmatenosti umocňuje i to, že členové komise nemluví arabsky, ale podivným jazykem, jemuž se hrdina musí v průběhu řízení naučit. Komise o životě hrdiny ví úplně všechno, klade mu nejrůznější otázky a zadává úkoly, mimo jiné od něho očekává i studii o nejvýznamnější arabské osobnosti. Navštěvuje ho nečekaně i v bytě a nechává tam jednoho ze svých členů jako dozor. Nesnesitelná přítomnost a neustálé sledování nakonec hrdinu vyprovokuje k jeho vraždě. Závěrečné zasedání Komise obviní vypravěče ze spiknutí a žádá pro něho ten nejpřísnější trest, aniž by ho definovala. Podivný tribunál odchází a zanechává hrdinu samotného, zmateného a vydaného napospas drtivé hrůze z neurčitého verdiktu. Novela je obrazem autorova kritického vnímání vývoje egyptské společnosti ...
celý text

Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Obrázek
V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: ...
celý text