"Černá paní" Basil Davidson (Mladá fronta, 1964)





































Africká nezávislost je jedním z významných faktů moderního světa. Afrika však byla nezávislá také v minulosti. Několik set let před počátkem kolonialistické éry poutaly četné a rozmanité svazky a obchodní spoje africké státy a národy k Evropě. 
Černá paní zachycuje vývoj a důsledky těchto dlouhodobých africko-evropských vztahů, trvajících od 15. do 19. století. Kniha odpovídá na tři důležité otázky.
Jak se tento styk s Evropou a Amerikou projevoval? Co přinesl Africe? Proč byl zakončen koloniálními výboji a porobením? Podobně jako OBJEVENÍ STARÉ AFRIKY chce i tato kniha ukázat africkou minulost v novém světle a tak přispět k dokonalejšímu pochopení dnešní nezávislé Afriky.

...................................................
Název: Černá paní
Originální název: Black Mother (Victor Gollancz Ltd., 1961)
Autor: Basil Davidson (1914-2010)
Překlad: František Jungwirt
Doslov: Ivan Hrbek
Grafická úprava knihy: Miloslav Novotný
Vydavatelství: Mladá fronta
Edice: Kolumbus, svazek 26
Rok vydání: 1964
Počet stran: 358 s.
...................................................



::Ukázka::



"...Utrpení, nekonečné utrpení. Úmrtnost otroků zavlečených do obou Amerik byl značná, a tak bylo třeba každých několik let nahradit úbytek čerstvými silami. Zprávy to říkají dost výmluvně…

Roku 1829 nastoupil Angličan jménem Walsh v Brazílii na palubu britské fregaty North Star. Fregata pronásledovala a zadržela ve vodách jižního Atlantiku otrokářskou loď. Walsh otrokářskou loď navštívil a později popsal to, co tam spatřil – obvyklé strádání při meziplavbě. Loď vezla pět set mužů a žen – během sedmnáctidenní plavby hodila lodní posádka padesát pět lidí do moře – a všichni otroci byli „uzavřeni“ v mezipalubním prostoru, kam vedly zamřížované palubní dveře.

Měli tak málo místa, že seděl jeden druhému mezi nohama, a byli tak namačkáni, že ve dne ani v noci žádný neměl možnost si lehnout nebo aspoň změnit polohu. Poněvadž patřil různým majitelům, na jejich účet byli dopravováni, měl každý otrok vypálený cejch svého majitele jako ovce. Cejchy měli pod prsem nebo na paži, a jak mi lodní důstojník docela lhostejně řekl, vypalovaly se tyto značky žhavým železem…


(Anotace a ukázka je převzata z úvodu, strana 6 – 7)

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Vúdú, zombie, karnevaly" Miloslav Stingl, Kateřina Mildnerová (Jota, 2014)

Frantz Fanon "Já, barevný člověk, chci jen jediné..."

Rozhovor s Ali Větrovcem (e-islam.cz) na téma muslimové a jejich náboženství ve vztahu k současné západní společnosti (14.7.2019)