"Černá paní" Basil Davidson (Mladá fronta, 1964)






































Africká nezávislost je jedním z významných faktů moderního světa. Afrika však byla nezávislá také v minulosti. Několik set let před počátkem kolonialistické éry poutaly četné a rozmanité svazky a obchodní spoje africké státy a národy k Evropě. Černá paní zachycuje vývoj a důsledky těchto dlouhodobých africko-evropských vztahů, trvajících od 15. do 19. století. Kniha odpovídá na tři důležité otázky. Jak se tento styk s Evropou a Amerikou projevoval? Co přinesl Africe? Proč byl zakončen koloniálními výboji a porobením? Podobně jako OBJEVENÍ STARÉ AFRIKY chce i tato kniha ukázat africkou minulost v novém světle a tak přispět k dokonalejšímu pochopení dnešní nezávislé Afriky.

...................................................
Název: Černá paní
Originální název: Black Mother (Victor Gollancz Ltd., 1961)
Autor: Basil Davidson (1914-2010)
Překlad: František Jungwirt
Doslov: Ivan Hrbek
Grafická úprava knihy: Miloslav Novotný
Vydavatelství: Mladá fronta
Edice: Kolumbus, svazek 26
Rok vydání: 1964
Počet stran: 358 s.
...................................................



::Ukázka::



"...Utrpení, nekonečné utrpení. Úmrtnost otroků zavlečených do obou Amerik byl značná, a tak bylo třeba každých několik let nahradit úbytek čerstvými silami. Zprávy to říkají dost výmluvně…

Roku 1829 nastoupil Angličan jménem Walsh v Brazílii na palubu britské fregaty North Star. Fregata pronásledovala a zadržela ve vodách jižního Atlantiku otrokářskou loď. Walsh otrokářskou loď navštívil a později popsal to, co tam spatřil – obvyklé strádání při meziplavbě. Loď vezla pět set mužů a žen – během sedmnáctidenní plavby hodila lodní posádka padesát pět lidí do moře – a všichni otroci byli „uzavřeni“ v mezipalubním prostoru, kam vedly zamřížované palubní dveře.

Měli tak málo místa, že seděl jeden druhému mezi nohama, a byli tak namačkáni, že ve dne ani v noci žádný neměl možnost si lehnout nebo aspoň změnit polohu. Poněvadž patřil různým majitelům, na jejich účet byli dopravováni, měl každý otrok vypálený cejch svého majitele jako ovce. Cejchy měli pod prsem nebo na paži, a jak mi lodní důstojník docela lhostejně řekl, vypalovaly se tyto značky žhavým železem…“

(Anotace a ukázka je převzata z úvodu, strana 6 – 7)

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r...
celý text

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Obrázek
U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.
celý text

Jiří Trnka

Obrázek
    foto:  " Sen noci svatojánské " (1959) "Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."
celý text

"Komise" Sun’alláh Ibráhim (Dar Ibn Rushd, 2005)

Obrázek
Bezejmenný vypravěč se musí obhájit před podivnou Komisí, složenou z vojáků a civilistů, aniž by byl oficiálně z něčeho obviněn, a dobře ví, že na konečném rozhodnutí tohoto tajemného orgánu závisí jeho další osud. Pocit strachu a zmatenosti umocňuje i to, že členové komise nemluví arabsky, ale podivným jazykem, jemuž se hrdina musí v průběhu řízení naučit. Komise o životě hrdiny ví úplně všechno, klade mu nejrůznější otázky a zadává úkoly, mimo jiné od něho očekává i studii o nejvýznamnější arabské osobnosti. Navštěvuje ho nečekaně i v bytě a nechává tam jednoho ze svých členů jako dozor. Nesnesitelná přítomnost a neustálé sledování nakonec hrdinu vyprovokuje k jeho vraždě. Závěrečné zasedání Komise obviní vypravěče ze spiknutí a žádá pro něho ten nejpřísnější trest, aniž by ho definovala. Podivný tribunál odchází a zanechává hrdinu samotného, zmateného a vydaného napospas drtivé hrůze z neurčitého verdiktu. Novela je obrazem autorova kritického vnímání vývoje egyptské společnosti ...
celý text

Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Obrázek
V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: ...
celý text