Mohamed Azíz Lahbábí "Islámský personalismus"
…Maročan Muhammad Azíz Lahbábí (1922 - 1993)…, podle jeho výkladu islámu přinesl oproti staré arabské svázanosti s kmenem vědomí osobnosti. Pro vznik islámského osobnostního vědomí je důležitá níja (předsevzetí), rozlišující elán srdce od návyku a stádního ducha. Úlohu plní šaháda, ale obráceně: vychází od Boha, aby se vrátila ke svědčícímu já.
"Šaháda je bipolární; dosvědčením prohlašujeme existenci Boží a svědectví samo zároveň potvrzuje osobnostní existenci svědka. Je to věčné střídání transcendence a imanence, absolutna a konečnosti, duchovního a institučního, metafyziky a psychiky. Osobnost se sama postihuje na počátku a na konci šahády. Zde je její ontologická hodnota. Věřící dosvědčuje před tváří světa lidí: „A takovýmto způsobem jsem vás učinil obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby Posel byl svědkem o vás“ (2:143). Vyplývá z toho, že šaháda ustavuje psychologický vztah k druhému, protože mé já a druzí se podílejí na tomtéž svědectví, a sociologicky se konkretizuje přizpůsobením naší existence a našeho chování vůči druhým. Věřící je součástí takového my, kde se klade víra jedněch jako opozice k bezvěrectví druhých."
Muhammad Azíz Lahbábí: aš-šachsáníja al-islámíja (Islámský personalismus), 1964
Zdroj: "Duchovní cesty islámu" Luboš Kropáček (Vyšehrad, 1998), str.270
"Šaháda je bipolární; dosvědčením prohlašujeme existenci Boží a svědectví samo zároveň potvrzuje osobnostní existenci svědka. Je to věčné střídání transcendence a imanence, absolutna a konečnosti, duchovního a institučního, metafyziky a psychiky. Osobnost se sama postihuje na počátku a na konci šahády. Zde je její ontologická hodnota. Věřící dosvědčuje před tváří světa lidí: „A takovýmto způsobem jsem vás učinil obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby Posel byl svědkem o vás“ (2:143). Vyplývá z toho, že šaháda ustavuje psychologický vztah k druhému, protože mé já a druzí se podílejí na tomtéž svědectví, a sociologicky se konkretizuje přizpůsobením naší existence a našeho chování vůči druhým. Věřící je součástí takového my, kde se klade víra jedněch jako opozice k bezvěrectví druhých."
Muhammad Azíz Lahbábí: aš-šachsáníja al-islámíja (Islámský personalismus), 1964
Zdroj: "Duchovní cesty islámu" Luboš Kropáček (Vyšehrad, 1998), str.270
