"Umění a věda"* Alija Izetbegovič
„V básni, melodii nebo obrazu stojíme proti tajemství: kvalita je metafyzickým smyslem světa. Jak se dá kvantitativními prostředky vysvětlit rozdíl mezi originální malbou a její kopií? Originál má kvalitu krásy a každá kopie je ohavná. Tento rozdíl nevychází z toho, že by kopii bylo něco přidáno nebo ubráno v kvantitativním slova smyslu, spočívá v osobním dotyku umělce s jeho dílem. Kvalita může být jedině v dotyku s osobností.
... Otázka lidského osudu, osamělosti, pomíjivosti, smrti a východiska z těchto dilemat nikdy nemůže být předmětem vědeckého zkoumání. Umění, dokonce i kdyby se o to pokoušelo by se těmto otázkám nikdy nemohlo vyhnout. Poezie je znalost člověka, tak jako je věda znalostí přírody.“ (str. 103)
„Všechno ve vědě od samého počátku až dodnes, je téměř jen mechanickým pokračováním. To by v umění nebylo možné. Strop v Sixtinské kapli nemohli malovat dva umělci, třebaže je to práce na celý život. Totéž platí i o poezii a hudbě. Je to otázka čehosi jedinečného, jednolitého a nedělitelného, čehosi, co nelze roztříštit a co zůstává trvale živé.“ (str. 104)
„Věda se zabývá tím, co existuje, umění je samo tvoření, dává vzniknout novému.
Věda je přesná, umění je pravdivé.“ (str. 105)
„Umění je dítětem náboženství, právě jako je věda dcerou astrologie, Pokud chce umění přežít, musí se stále vracet ke svému zdroji, což zjevně činí.“ (str. 111)
„Umění zůstává bez ohledu na umělcovo vědomé přání nebo názory tím, čím je - posvátným posláním, svědectvím proti konečnosti a relativitě člověka, jež jako celek i v každém svém bodu odporuje vizi materialistického světa bez Boha.“ (str. 115)
„Sociologie chce nalézt to obecné, společné, umění chce najít to jednotlivé, individuální.“ (str. 119)
zdroj: "Islám mezi Východem a Západem" Alija Izetbegovič
