"Korán" Ignác Veselý (Praha, 1913)



Jméno Ignáce Veselého bylo již zmíněno v úvodu k překladu Koránu od A.R.Nykla a byla mu i připsána zásluha za první překlad v českých zemích. Korán je relativně raritní záležitostí (oficiálně byly publikovány jen tři překlady Veselý-Nykl-Hrbek), a proto se v úvodu napsaným pořadatelem edice "Orientální bibliotéky" Karlem Cvrkem, zmíní krátká bibliografická historie, ve které je uveden i autor "Antialkoránu", Václav Budovec (1) (vydán v r. 1614, sepsán v r. 1593). "...Antialkorán jako spis obranný neposkytuje správného poučení o islámu, neboť pohnutkou k jeho sepsání, vedle důvodů politických (obavy před velkým rozmachem moci turecké) byl především odpor věřícího křesťana proti věrouce a celému světovému názoru mohamedánskému."

Nedůvěřivý tón I.Veselého vůči islámu a hlavně věrohodnosti proroctví Proroka Muhammada, je v silném kontrastu s textem již zmíněného Karla Cvrka, který se o islámu a Koránu vyjadřuje takto: 
"přítomná kniha přesvědčí čtenáře, že hlavní myšlenky koránu jsou ušlechtilé a že islám v theorii znamená něco zcela jiného, než jak mnozí soudí na př. dle způsobu života Turků..."

Kritika způsobu prezentace náboženství muslimů Veselým je zcela oprávněná, upozorňuje na ni již Nykl i Hrbek ve svých překladech. Hrbek hodnotí Veselého překlad jako "zastaralý, vysvětlivky pod čarou podávají jen nejstručnější informace a jsou poplatné tehdejšímu katolickému postoji vůči Koránu a islámu vůbec a zcela opomíjejí pokrok vědeckého bádání." Ohledně předloh a originálních rukopisů v arabštině, které Veselý mohl použít je mnoho pochyb a vesměs všichni orientalisté se shodují na teorii, že Veselý používal latinské překlady.

V bibliografii na konci knihy Veselý uvádí jako zdroje vydání Koránu od Abrahama Hinkelmanna (vydaný r. 1694) a Ludovicuse Marracciho (vydaný r. 1698), která obsahovala jak arabský originální text, tak i překlad. Dle Hrbka se zdá, že se opíral o některé starší latinské a jiné překlady. Tuto hypotézu podporuje také Tomáš Rataj (2): "Je patrné, že měl (I.Veselý) k ruce evropské překlady, neboť slohově zaostává za originálem." Další zpochybnění o použití arabského textu se objevuje v komentáři A. R. Nykla "...není ale viděti, že by si byl osvojil arabštinu v dostatečné míře a jeho čeština úplně postrádá vlastností básnických, které by nedostatek vědeckosti nějak nahradily."

Práce na překladu trvala Veselému 12 let a jeho vydání nemělo zcela lehkou cestu. Překlad Koránu Ignáce Veselého vyšel ve třech částech, první před první světovou válkou, v r. 1913 (Hrbek uvádí rok 1912), toto vydání obsahuje pouze súry 1. až 7. (al-Aráf). První súra Koránu, Otvíratelka (Ar. al-Fátiha) byla ve všech vydáních přeložena jako "Počátek". 

Druhá část vyšla v r. 1923 a navazuje na předešlé vydání súrou 8. až 35., zbylé súry, tj. 36.-114., byly vydány v r. 1925. 

Druhé vydaní, s menší úpravou textu i předmluvy, vyšlo r. 1945 a je v něm zajímavá zmínka o tehdejším předsedovi muslimské obci (Rais el-Medžlis), který druhé vydání uvítal, protože jej tehdy Muslimská obec využívala pro své náboženské aktivity. Přes výše uvedenou kritiku, je určitě zajímavé vřelejší přijetí překladu I. Veselého muslimskou obcí v Čechách před Nyklovým, co se předmluvy týče, muslimové zase výše hodnotí Nykla. Pro komplexnější pohled na Ignáce Veselého a jeho názoru na islám, Proroka Muhammada, přidávám níže odkazy na jeho článek "Mohamed a křesťanství", který byl publikován v časopise ČKD (Časopis Katolického Duchovenstva) v roce 1925.


-----------
odkazy:


(1) "Antialkorán" Václav Budovec z Budova (Odeon, 1989)
(2) spoluautor knihy Islám v srdci Evropy, v kap. Korán v českých zemí
     


:: obrazová příloha ::

"Korán" Ignác Veselý (Praha, 1945)

"Korán", Ignác Veselý (19125)

"Korán" Ignác Veselý (Praha, 1913)




související:

Článek: Mohamed a křesťanství.
Autor:Dr. Ignác Veselý, podepsán jako Dr. Ign. Veselý
Publikován v: ČKD, ročník 1925 a 1926

Mohamed a křesťanství. (část 1 až 2) v ČKD ročník 1925 


Následující díl: Mohamed a křesťanství. v ČKD ročník 1926 číslo 2 



Populární příspěvky z tohoto blogu

"Byly jsme tam taky" Dagmar Šimková

"Islamofobie, antiislamismus a negativní stereotypy" Zora Hesová (AMO, 2016)

"Islám - umění a architektura" Markus Hattstein a Peter Delius (Slovart, 2006)