Mnoho povyku pro nic - Uráží osobnost proroka Ježíše víc olympiáda, nebo film Neposkvrněná? (10.8.2024)
Úvodní ceremoniál olympijských her v Paříži pobouřil křesťanský svět parodií na Leonardovu "Poslední večeři" a Ježíše (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním). Klidný nezůstal ani muslimský svět a kritika přišla rovnou od nejvýznamnější sunnitské instituce univerzity Al-Azhar (český překlad zde). Oba postoje jsou naprosto relevantní a dávají naději ve schopnost člověka postavit se progresivistické tsunami pustošící euroamerickou společnost. Novodobé gladiátorské zápasy, opakující se každé čtyři roky, jsou mediální spektákl, jemuž se lze vyhnout jen obtížně, a proto možná křesťané opomenuli film Neposkvrněná (2024), který se teologických dogmat dotýká mnohem víc než parodie "drag queen" tanečníků.
Žánrově se jedná o horor, nicméně film se dopouští svým příběhem a hlavně očividnými narážkami na křesťanský příběh Ježíše, hned několika rouhačských provinění. Děj filmu popisuje životní rozhodnutí mladé dívky (Cecílie) stát se jeptiškou, protože v uniknutí smrti při prolomení ledu na zamrzlém rybníku vidí signál shůry a rozhodne se odcestovat do italského kláštera. Záhy po příjezdů potkává mladého kněze (Tedeschi), který před vstupem do kláštera studoval biologii, kterou, jak film ukáže, nepověsil na hřebík. Naopak v klášteře experimentuje s tzv. Svatým hřebem, jímž byl dle katolické církve ukřižován Ježíš a z něj se snaží získat vzorek DNA pro umělé oplodnění nově příchozích jeptišek a "vyrobit" tak nového "mesiáše". Cecílie, ačkoli je pana, zjistí po krátké době, že je těhotná a začíná boj na život a na smrt. Hlavní hrdinka samozřejmě nepřátele porazí, porodí a v závěrečné scéně překousne pupeční šňůru. Taky ale nakonec "své" dítě zabije kamenem.
Problematičnost filmu (a západní kultury jako celku) je lehkovážnost, s jakou zachází hned s několika teologickými dogmaty abrahámovské tradice: prorok Ježíš (mír s ním), jeho matka Marie (mír s ní), neposkvrněné početí, jež bylo jedním z Božích zázraků. V islámu mají tato dogmata důležitý význam a sám Prorok Muhammad (mír a požehnání s ním) řekl: “Není novorozence, aniž by se ho, když se narodí, dotkl šejtán [Satan], kromě Syna Mariina a jeho matky.” * Jak tedy nahlížet na toto filmové ztvárnění, nebo spíše zahrávání si s teologií, jež člověku podprahově podsouvá různé asociace?
V ateistické rovině se film jeví jako běžný horor, kde hrdina bojuje proti zlu a zvítězí. Věřící ale nemůže v tomto případě hodit očividné aspekty a náboženské osobnosti za hlavu. "Neposkvrněné početí" se ve filmu vysvětlí jako akt člověka, hůře už ale věřící zpracuje "dítě" samotné - kdo/co to je? Pro muslimy celý problém odpadá, protože v křesťanské dogma nevěří, katolík už Svatý hřeb ** jen tak obejít nemůže. Skutečný, a svým významem nejzávažnější, je problém v závěrečné scéně, kdy hlavní hrdinka narozeného "mesiáše" zabije. Zde lidská fantazie může dostat víc prostoru, než je zdrávo a lidská sebestřednost pookřeje (a povyroste).
Závěrečná scéna může symbolizovat současnou diskusi o potratech, ve které se naprosto ignoruje dítě jako živý tvor a je považováno za biologickou floskuli z knih. Dále zde může být symbolika (nepřímého) zabití Ježíše (mír s ním) nebo vítězství ateismu nad náboženstvím; tedy dovršení osvícenského étosu postavení člověka na piedestal místo Boha a stvrzení sekularismu - člověk sám sobě zákonem.
Pícha, s jakou člověk přistupuje k posvátnému, je znepokojující a potvrzuje aktuálnost slov sociologa Daniela Bella ne jen o současném umění, ale hlavně jakého člověka současné umění produkuje: "Vulgárnost modernity spočívá v jejím důrazu na sebevyjádření a v tom, že stírá hranici mezi životem a uměním, díky čemuž se uspokojivým stává impulsivní jednání, nikoli přemýšlivá, disciplinovaná imaginace. Aby měla kultura význam, musí transcendovat přítomnost, neboť jedině skrze věčně se obnovující konfrontaci se základními otázkami lze dospět k odpovědím, které dodají smyslu naší existenci." ***
související: Zlo v západní kultuře X. - křesťanství v moderní kultuře
poznámky/odkazy
* O nejlepší ženě, která kdy žila (Lukáš Větrovec, @e-islam.cz)
*** "Kultura a umění v post-industriální společnosti" Daniel Bell (1976)
