"Konec novověku: Pokus o orientaci" Romano Guardini (1950)

"Tři kapitoly tohoto spisu měly být původně úvodem k přednášce o Pascalových názorech na svět a člověka.. Dlouholetý styk s myšlenkami tohoto velkého přírodovědce, psychologa a filosofa křesťanské existence mi objasnil, jak pozoruhodné je jeho postavení v novověku. Je z těch, kteří situaci člověka v novověku promýšlejí i vědomě prožívají; zatímco však třeba velký Pascalův současník a protivník Descartes s novověkem zcela splývá, Pascal jej přesahuje. A to nejen tak, že rozvíjí myšlenky a postoje, jejichž plný dosah se projevuje teprve v naší době, nýbrž že již v době počátečního rozmachu novověku vůči němu zaujímá kritický postoj. [...] Antický člověk svět nepřekračuje. Jeho životní pocit, jeho představy a myšlení setrvávají uvnitř vnímané podoby světa a pomíjejí otázku, co by mohlo být mimo něj nebo nad ním. [...] V antickém étosu je hluboce zakořeněná vůle setrvat u přiděleného. Dále mu chybí pevný bod vně světa, jehož je k takovému pokusu zapotřebí. Svět je pro něho zkrátka c...