100 let Orientálního ústavu – kritika vltavského pořadu "Od Musila k Mosulu" (6.2.2022)
foto: Gustav Bauernfeind (1848–1904), Atrium of the Umayyad Mosque in Damascus, 1890
oil on canvas, 121 cm x 96.5 cm
K příležitosti 100. výročí Orientáního ústavu AV ČR odvysílal 26. leden 2022 Český rozhlas Vltava dvouhodinový pořad Od Musila k Mosulu. Orientální ústav – 100 let sbližování kultur (1), ve kterém se neprobírala jen 100letá historie tohoto ústavu, ale i současnost. Ačkoli muslima tyto dvě hodiny nezvedly ze židle, v některých momentech určitě jeho obočí. Kritika ale padá spíše na hlavu autorky pořadu Lucie Němečkové, protože ona v závěrečné části pořadu, která je věnována muslimům, klade otázky a určuje tak celkové vyznění, a proto by tyto momenty bylo dobré okomentovat z muslimského pohledu. Odkaz na celé audio je níže. U každé komentované pasáže je její stopáž a přepsána zkrácená verze citace, včetně jména autora.
09:20
PhDr. Jaroslav Strnad, Ph.D.
"Ortodoxní islám zakazuje zobrazování lidských postav."
"Ortodoxní islám zakazuje zobrazování lidských postav."
Hned v prvních 10minutách zazní toto označení islámu. Proč mluvit o islámu jako o ortodoxním a neortodoxním? Kolik je islámů? Jak skutečně chápou orientalisté islám? Jsou skutečně odborníci, nebo pouze představují druhou etapu orientalismu, jak jej popsal Edward W. Said (2)? Problematické je slovo ortodoxní, které v angličtině znamená praktikovat dle určité teologické doktríny, ritu apod. V českém diskurzu je ale jeho význam chápán jako "rigidní" nebo "striktní" a "přísný". Nelze se ubránit pochybám, zda orientalisté "neškodně" islám zkoumají a vše to je jen vědeckost a akademismus, který muslimové nemusejí řešit. Naopak, jak již bylo řečeno několikrát, orientalisté jsou vědci a odborníci, a proto jim veřejnost věří a jejich názory považuje na věrohodné. Proto tedy dle jejich poznatků je islám vykládán, a bohužel dle mého názoru, hlavně souzen a měřen se Západem a jeho liberální demokracií. Jestliže se toto neděje explicitně, tak pro muslimy to je v textu přítomno latentně.
47:16
Indolog Mgr. Pavel Hons, Ph.D.
"Určité formy kastovního systému se objevují i v rámci křesťanství, sikhismu a islámu [...] a je to způsobeno tím, že se příslušníci nejnižších kast, kteří se chtěli zbavit tohoto útlaku a diskriminace, konvertovali k těmto náboženstvím a přinesli si s sebou tu stigmatizaci spojenou s nízkokastovním původem [...] a příslušníci vyšších kast, kteří také konvertovali k těmto náboženstvím se začali vůči nim vymezovat, a proto se určitá obdoba kastovního systému objevila i v těchto náboženstvích."
Tento komentář indologa Pavla Honse poukazuje na nedůslednost v pojmech, respektive jejich nerozlišování a následně pak chybnou terminologií vytváření chybných závěrů. Jedná se konkrétně o nerozlišování mezi termíny: islámský, muslimský a arabský.
Ve zkratce jde o toto: islámské vychází z Koránu a sunny, má tedy teologický rozměr a základ; muslimské je to, co muslim/muslimka dělá a říká; arabské je v rovině kulturní a regionální. V praxi to znamená, že mnoho, co muslim dělá má islámský základ, nicméně mnoho činů a postojů má základ v kultuře a regionu, odkud muslim pochází. Proto je přesnější nazývat země Středního východu muslimské, protože většina je muslimská, ale je dost pochybné, jestli se tyto země chovají islámsky a proto o nich mluvit jako o "islámských". A toto je právě problém ve výroku Pavla Honse, že se formy kastovního systému objevují i v islámu. Přesný popis indické muslimské společnosti by byl, že tamní muslimské komunity aplikují cizí, neislámské praktiky ve svých komunitách, stejně tak to dělají křesťané. V islámu samotném ale není žádný kastovní systém přítomen.
01:34:00
Část věnována muslimům (rozhovor Lucie Němečkové s doc. PhDr. Bronislavem Ostřanským, Ph.D.)
Úvodní část rozhovoru začíná komentářem k 81. koránské súry "Svinutí" (ar. At-Takwír), kde je popisována apokalyptická vize podle islámské teologie, druhá část, podstatně delší, je věnován súfismu. Opět se vytváří schématický obraz islámu; Korán, tj. základ islámského náboženství, se použije v negativním, jak sama redaktorka Lucie Němečková řekne "pesimistickém" významu a funguje zde jako negativní prvek, který je pak ozářen "hodným islámem" v podobě súfismu. Způsob, jakým Evropan vzhlíží k súfismu je v mnohém podobný, jak viděl bílý Američan boxery nazývané "Great White Hope", ve které vkládal naději, že porazí boxery černé a potvrdí tak bílou nadřazenost v reálném životě, která byla "dokazována" vědci 19. století ovlivněné darwinismem. Súfismus je mnohdy až fetišisticky adorován a neustále předhazován muslimům jako vzor, k jakému se mají obrátit a dle něj obrousit příliš hrubé hrany "ortodoxního" islámu a zapadnout do řad pokrokového Západu, viz část rozhovoru 01:41:41, kde Lucie Němečková doslova říká v otázce na pana Ostřanského: "Proč je súfismus trnem v oku agresivnímu a netolerantnímu islámu?".
K této otázce je třeba říct, že se nejedná o spor, kde by bylo obtížné hledat pravdu. Obtížné to je pro Evropana topícího se v současném neoliberálním relativismu, ale teologické myšlenkové systémy a jejich hodnotový rámec zkrátka hovoří jasně co je "širk" (přidružování k Bohu a uctívání něčeho/někoho namísto jediného Boha), proto je zkrátka jasné, kdy se súfista dopouští hříchu (z hlediska islámské teologie) a není proto nutné vytvářet obraz zlé a hodné strany. Spor o pravdu mezi súfismem a sunnity je jasný. Stejně tak mezi šíity a sunnity. Problém samozřejmě začíná ve chvíli, kdy jeden druhému řežou hlavu pro své postoje, to je bez pochyb špatné; o zřejmých věcech se ale není třeba bavit.
01:47:40
arabista PhDr. Miroslav Melčák, Ph.D.
"IS se hlásí k salafitské ideologii, která nesouhlasí se vztyčováním monumentů nad hroby"
Tento citát Miroslava Melčáka o salafismu v něčem souvisí s předešlým komentářem o súfismu. Stejně jako je súfismus prototyp dobra, resp. neškodný ismus, slouží obraz salafismu jako protipól. Nebudu zde opakovat kritiku použitou v článku o Diverzitě v islámu - fitna, nebo obohacení? (3), je ale třeba říct, že je velmi znepokojující, jak akademické prostředí používá vulgární a nepřesné mediální zkratky pro výklad islámu (viz. džihádista, svatá válka apod). Akademik má kultivovat, (stejně tak media, ale nad nimi jsme už ale všichni zlomili hůl) nikoli živit mediální obraz a poptávku. Celkový dojem z této části o islámu je, že muslimy reprezentuje IS a jeho vandalství v Mosulu a dobro přijde, až se muslimové obrátí k súfismu. Konflikt v Sýrii, který zanechal přibližně půl milionu mrtvých a miliony lidí bez domova, se zredukuje na téma, že svět přišel několik kulturních památek. Nechci tím říct, že OÚ zcela přehlíží lidskou tragédii v Sýrii, jeho náplň je sledovat tento konflikt i v kulturní rovině, ale spíše jen zmiňuji tuto důležitější stranu syrského konfliktu, jež může být právě díky mediím upozaděna.
Jestliže úvodní narážka na tezi Edward W. Saida o orientalismu může někomu připadat nepřesná a "zkreslená" (4), jsem opačného názoru. Dokonce bych řekl, že nebylo lepší chvíle tuto tezi znovu prověřit časem, který žijeme teď (hlavně poslední dva roky); časem kulturních revolucí a radikálních změn paradigmat. Důvod a naléhavost pro reflexi Saidovy teze je dán právě změnou hodnot v západní Evropě, protože závěr, ke kterému by západní muslimové mohli dojít bude jiný, než ke kterému došel Said. Obrazy Západu a Východu, s jakými Said pracoval byly velmi jasné, a možná proto se zdají být pro orientalisty "zkreslené", ale on musel pracovat se zkratkami a jistým zjednodušením, protože hodnotil jednak dlouhý časový úsek, ale hlavně hodnotil velmi osobní téma, proto ten subjektivismus, který také leží Západu v žaludku. Zpět ale k dnešku: hlavní rozdíl spočívá v tom, že Said se nepotýkal s fenoméne globalizace, svět, který analyzoval se odehrával v polarizovaném světě (Západ vs. Východ), podobně jako Fukuyama viděl dobu Studené války. Dnešek je časem nivelizace všeho a všech a proto je třeba přehodnotit určité postoje, které donedávna nemusely dávat smysl nebo si je člověk téměř neuvědomoval. Stručně řečeno, jestliže Saidova teze pracuje s obrazem čitelného nepřítele, který nic neskrývá, současný globalizovaný svět je schován pod rouškou velmi povrchního dobra a formálního spojenectví postaveném na iracionálním idealismu (západní multikulturalismus, genderová korektnost apod.). Proto je naprosto relevantní použít pro dnešní dobu termín orientalismus 0.2, který má velmi přívětivou tvář a evropské muslimy může mázt. Jinými slovy; jestliže dříve bylo zlo konvenční, svět posledních 30 let je dobou, kdy se zlo transformovalo do ryze metafyzické roviny a k jeho dekódování je třeba mít nejen otevřené oči, ale hlavně nezakázat si věřit své intuici.
-----------------------------------
poznámky/odkazy
výsíláno: 26. leden 2022, délka (1:54:48min)
V rámci cyklu pořadu: Večer na téma
Účinkují: PhDr. Jaroslav Strnad, Indolog Pavel Hons, Reysa Alenzuela, mezinárodní knihovnice, jež přišla do Čech z Filipín. Sinolog Jakub Hrubý, arabista Bronislav Ostřanský
(2) Edward W. Said "ORIENTALISMUS: Západní koncepce Orientu" (ukázka z úvodu knihy)
(4) Otázka č. 3 v rozhovoru s orientalistou Bronislavem Ostřanským (28. května 2012)
foto: French troops seal off the Arab quarter of Algiers on 28 May 1956. Photograph: AP
