Dokument Nebezpečný svět Rajka Dolečka - Jak se vyrovnáváme se zlem ve světě?




Režisérka Kristýna Bartošová se rozhodla setkat s profesorem Rajkem Dolečkem, odborníkem na zdravou výživu, aby jednak řešila své osobní břímě vyrovnat se s konfliktem na Balkáně, protože část její rodiny pochází z Bosny, ale také určité z důvodu konfrontovat někoho, kdo popírá evidentní fakta nedávné historie. Výsledkem byl dokument "Nebezpečný svět Rajka Dolečka" natočený v roce 2015, jehož název je dvojsmysl narážející na Dolečkův knižní cyklus "Nebezpečný svět kalorií" z přelomu 70. a 80. let, ale hlavně na jeho podporu a obdiv k Ratko Mladičovi, odpovědného za masakr v bosenské Srebrenici v červenci 1995. Hlavní postava dokumentu by možná poradil autorce, jak snídat a čemu se vyhnout při večeři, co se ale masakru ve Srebrenici týče nabízí "dialog o překračování vlastních předsudků a ideologií se snahou najít smíření."; toť alespoň oficiální anotace k filmu.

Hned v první čtvrthodině ale divák zjistí, že do sebe zahleděný dietolog sice dialog nabízí, vy ale spotřebujete mnoho kilodžaulů v debatě s ním, jenže nemáte žádnou šanci ho přesvědčit. Zde právě leží celý problém konfrontace; Rajko Doleček žije ve své bublině, kde se ignorují skutečnosti a na kritiku ohledně válečných zločinů začne generalizovat stylem "ve válce neexistují dobří a zlí". Doleček se v dokumentu pasuje do role Dona Quijotea, který bojuje proti větrným mlýnům mainstreamových dějin. Jakákoli kritika jej naopak ještě utvrzuje, že bojuje za správnou věc a hájí ukřivděné. Dokument tedy více otázek pokládá, než zodpovídá. Rovněž je trochu podivné/problematické, že v dokumentu mezi autorkou a Dolečkem vzniká určitý vztah, přátelství, jenže divák ví, co autorku skutečně motivuje, celý příběh se tak nese v podivné, rozporuplné atmosféře, o které ale ví jen divák, u kterého může ovlivnit přijmutí příběhu, nebo vůbec vytvoření si postoje k němu. Je dost možné, že divákovi více vrtá hlavou samotná forma dokumentu, než Doleček, Mladič nebo válečný konflikt. 

Jedna z otázek tedy zní jak se my lidé umíme vyrovnat s tragédií, která se nás bezprostředně dotýká? a jestli nás toto "vyrovnávání se" minulostí posouvá dál, anebo nás spíše na dlouhý čas zcela paralyzuje (a někdy i vrací daleko zpět). Obávám se, že dokument autorce klid nepřinesl a to nejen proto, že si odnesla fotku Mladiče s jeho věnováním. Při sledování dokumentu bylo zajímavé zaměřit se na určitá slova a jejich význam, resp. jejich rámec, kterými se člověk názorově a ideologicky zaštiťuje. Jedním tématem je zcela určitě "nacionalismus", který se ale v případě bosenského konfliktu často zaměňuje za termín "náboženství" ve smyslu společenské skupiny, a náboženství bývá často poukazováno jako jeho hlavní spouštěč. Zde dochází dle mého názoru k hrubému zjednodušování a ignorování skutečných příčin. Jestliže spolu bojuje křesťan a Žid, nemusí být nutně náboženství důvod jejich sporu. V samotném dokumentu je použit autentický záznam, kdy Ratko Mladič po příjezdu do Srebernice říká, že: "nadešel čas pomstít se Turkovi a vrátit Srebrenici srbskému lidu", nepadne žádné slovo muslim nebo islám. Ačkoli četnici používali pro Bosňáky označení muslim, hovořilo se ve smyslu národnostním, nikoli ve vztahu k náboženské skupině. Dokonce sám Doleček použije anglickou citaci hadíthu proroka Muhammad* (viz 55min v dokumentu), kdy muslim má použít maximálně svých schopností k dosažení cíle, ale vždy důvěřovat a spoléhat na Boha a jeho pomoci*.

Mnohem závažnější je ale samotný proces vyrovnání se s tragédií a přijmutí skutečnosti, že jsme nevratně přišli o své blízké a jak nahlížíme na zlo, která nám jejich ztrátu způsobilo. V případě analýzy zla se člověk víc ve zlu šťourá a nechává se jím fascinovat, než aby jej viděl tak jaké je. Dokument skutečně může v někom evokovat slova Hannah Arendtové o banalitě zla**, která ale původně řekl v dopise její přítel a rovněž filosof Karl Jaspers: "...Myslím, že člověk musí vzít ty věci [zlo] tak, jak skutečně byly. V celé jejich banalitě a tupé nicotnosti. Také bakterie mohou způsobit epidemie, které zahubí celé národy, ale přece to jsou dál jenom bakterie"***. Vyrovnat se se zlem nemusí nutně záviset na naší analýze jako aktu, ale spíše v metodě, jakou používáme. Možná si pak uvědomíme, že mnoho démonů máme díky naší nikdy nekončící sebe-analýze a nazírání na sebe očima druhých, což je specifikum člověka v postmoderní době. My jsme v určitém ohledu překombinovaní a studujeme toliko své životy, že je nemáme čas žít. Člověk z minulých století sice žil obtížněji, ale na rozdíl od nás se uměl rozhodnout pro jednu variantu a nestrávil půlku svého života hledáním cesty jak jej žít.

Středoevropanovi, co nezažil válku na vlastní kůži a má pouze zkušenost se socialismem s lidskou tváří, když mu bylo 13let, se toto lehce píše, nicméně člověk se neposune a nevyrovná s neveselou minulostí, když ji bude přehnaně zdůrazňovat. Nejen, že mu to nepomůže, naopak to jeho dilema ještě zhorší, protože "historie je nejnebezpečnější ze všech plodů, počatých lidským intelektem. Umí přivolávat sny, omámit celé národy a spoutat je falešnými vzpomínkami..., udržuje jejich staré rány otevřené, trýzní je, nedopřeje jim klidu a podněcuje v nich megalomani i posedlost pocitem pronásledování"****.


Richard (19.7.2020)


Poznámky:
*Když k Poslu صل الله عليه و سلم přišel nějaký muž a zanechal svého velblouda před mešitou, Posel صل الله عليه و سلم se toho muže na něj zeptal a člověk odpověděl: "Spolehl jsem se na Boha." "Přivaž jej a pak se spolehni," odvětil mu Posel صل الله عليه و سلم. Podle Ahmeda.  Zdroj: Ali Větrovec JAKÁ JE CESTA Z NYNĚJŠÍHO PONÍŽENÍ MUSLIMŮ (@e-islam.cz)

**Hannah Arendt "Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla" (1970)

*** „To jak vinu chápete Vy mě trochu straší. Protože vina, která přesahuje každou kriminální vinu tím dostává jistý rys velikosti; satanské velikosti. Já ale když se dívám na nácky, ani vzdáleně nic takového necítím. Podobně jako mi nejsou vlastní řeči o démoničnosti Hitlera a podobné nesmysly. Myslím, že člověk musí vzít ty věci tak, jak skutečně byly. V celé jejich banalitě a tupé nicotnosti. Také bakterie mohou způsobit epidemie, které zahubí celé národy, ale přece to jsou dál jenom bakterie."


****Paul Valéry "Úvahy o dnešním světě" (Regards sur le monde actuel, 1931)





Populární příspěvky z tohoto blogu

Seriál Chalífát a racionalizace nenávisti vůči muslimům v Evropě