* fitra - knihovna *

"Naděje (radža´) spočívá v tom, že srdce lpí na něčem milém, co se má dostavit v budoucnu. Stejně jako se budoucnosti týká strach, tak i naděje se upíná k budoucímu očekávání. Na naději spočívá život a svoboda srdce. Naděje se liší od pouhého přání tím, přání ponechává člověku pohodlí, takže se nevydává cestou horlivosti a úsilí, zatímco naděje v tomto směru naopak působí. Naděje zasluhuje chválu, pouhé přání je choré." Abú-l-Qásim al-Qušajríh „Psaní (Risála)“ 11.století zdroj: Duchovní cesty islámu  Luboš Kropáček (Vyšehrad, 1998), s.160

Velmi pozoruhodný nový výklad islámu podává také veskrze nekonvenční Osman Yahia. Islám nepojímá jako systém, ale jako vše zahrnující vizi, nikoli jako učení, ale samu moudrost. Rozlišuje islám makroskopický, jímž je všechen vesmír jako výraz svého připoutání k prvotnímu principu, a islám mikrokosmu, zahrnující člověka, nadaného svobodou a rozumem a vědomého si Boží existence, uznávající prvotní princip a uskutečňujícího dobro; a konečně islám hieroskopický, tj. islám třetí etapy, zjevený, který staví nejdůvěrnější vztahy mezi Božským a lidským.  Nejde jen o to uznat Boha jako svrchovaný princip stvoření a být v harmonii se společností, ale zejména o to odkrýt Jej v Jeho plnosti, v Jeho činné lásce. V tomto duchu Osman Yahia, překračující existencialistické východisko, řeší i tradiční islámskou otázku míry lidské svobody. „ Svoboda se zdá neslučitelná s dualismem; je-li absolutně svobodný Bůh nemůže jím být člověk a naopak. Poněvadž člověk vnímá svou svobodu, jak řešit dile...

Sufíjskou zbožnost provázely etické důrazy i v dobách stagnace a přežívají přes celkovou bídu pokleslé mystiky i v nové době. Z její duchovní půdy vyrůstají vzdálených perifériích islámského světa. Příkladem za víceré může být učitel tidžáníjského řádu z Bandiagary v Mali Tierno Bokar (z.1940), jehož kdysi jeho francouzský přítel označil za islámského Františka z Assisi. „Kdo snese a promine urážku, podobá se rozložitému stromu, cejbě, který supi, odpočívající na jeho větvích, potřísňují nečistotou. Strom ale působí odpudivě jen část roku. Vždy v době dešťů sešle Bůh lijáky, které jej omyjí od koruny až po kořeny, a pak všude vyrazí nová zeleň.“ z myšlenek Tierno Bokara Salifa, zaznamenali A. Hampate Ba a M. Cardaire z droj: " Duchovní cesty islámu"  Luboš Kropáček (Vyšehrad, 1998), s.151

„Někteří lidé konají dobro pro dobro samé, jiní proto, aby si získali dobrou pověst, a jiní z pouhé okázalosti. Nejvýše z nich stojí samozřejmě ten, kdo koná dobro pro ně samé, tím spíše, že přestože ani v mysli, ani skutky o to neusiluje, nakonec docela určitě sklidí i dobrou pověst, trvalou chválu a lásku i těch, jimž se přímo nedostalo jeho dobrodiní… Kdo jedná na základě dobra a jeho důstojnosti, počíná si nejlépe. Neustupuje živočišným potěšením, ani potěšením vnějším jeho duši, protože všechna jsou jen případkem, proměnlivá a pomíjivá. Rozhoduje se naopak pro nejdokonalejší, nejvznešenější a nejzávažnější dobro, tedy to, jež svou podstatou patří k duši, není jí vnější, ale nevztahuje se k božské části člověka." Abů Alí al-Miskawajh „Výchova mravů (Tahdhíb al-achláq)“ 11.století Zdroj: " Duchovní cesty islámu " - prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc (Vyšehrad, 1998), str.149 – 150

" Poznal jsem, že evropské národy nemají o Orientu, islámu ani Arabech žádné skutečné znalosti. Jediní lidé, kteří vědí, jsou orientalisté, ale těch je málo. (...)  Orientalisté začali vydávat knihy o Arabech a islámu (...)  a pečlivě je katalogizovat tak, aby byly užitečné vědcům (...)  My jsme se díky naší arabské nátuře dopouštěli chyb a omylů, zatímco oni,  byť to jsou cizinci, si dali ohromně záležet a odvedli skvělou práci.  My byli plní vychloubačnosti, zatímco oni byli skromní (...)  Evropští učenci, dokonce i ve Finsku, Švédsku a Norsku, dbají o náš jazyk (...)  Nemálo také pomohli šíření naší kultury a věd, zatímco my spíme (...),  jako by se nás tato záležitost vůbec netýkala. (...)  Rovněž se zdá, se nám nedaří napodobovat jejich myšlenky,  aktivity, lásku k řádu a organizační schopnosti.  Naší hlavní ambicí je rychle zbohatnout, a jakmile se nám to podaří,  o nic jiného se už nestaráme ." Těmito slo...

Kniha, kterou čtenářům předkládáme, je věnována různým aspektům života muslimů v České republice. Značná část textu se opírá o výzkumná zjištění z rozhovorů s muslimskými příchozími z mnoha různých zemí. Autorka zkoumala, co se podle jejich vlastních slov v jejich identitě migrací posílilo a co se pro ně naopak ukázalo jako nepotřebné. 

Pro mnoho lidí může být spojení masových médií a rasismu nečekané. Tento vztah je však těsnější, než se na první pohled zdá. Dokazuje to i tato kritická analýza mediální reprezentace sporu o karikatury proroka Mohameda v deníku Mladá fronta Dnes v roce 2006. Autorka analyzuje reprezentaci sociálních činitelů a intertextualitu ve vztahu k sociálnímu kontextu a mediálnímu diskurzu. Islám je spojován s celou řadou mýtů, stereotypů a předsudků, ke kterým současná média vydatně přispívají. Islám představují většinou jako nebezpečí. Cílem této knihy je přispět k pochopení vzniku islamofobních postojů v českých médiích, a poukázat tak na užitečnost kritického přístupu k médiím.

Hip hopové kroniky zmiňují na prvním místě harlemské básníky Last Poets a Gil Scott-Herona jako "kmotry" a "zakladatele" rapu co se formy týče, možná to ale bylo tak trochu oboustranné a rap taky připomíná je. Jedno jméno se ale přeci vytratilo a objevuje se jen velmi zřídka. Nejedná se o básníka, ale o aktivistu H. Rap Browna, který je spjat s hnutím Black Power a Black Panthers. Zajímavostí je, že ačkoli se nejedná o umělce, jeho kniha "Die Nigger Die!" z roku 1969 byla inspiraci pro brooklynské emcees Smoothe Da Hustler a Trigga The Gambler a jejich "Broken Language" z roku 1995. 

Ve spoustě rapových videoklipů se čas od času objeví takové, jehož síla a výmluvnost vydrží přes dvě dekády a po estetické a umělecké stránce může být měřítkem i dnes. Genialita videa Shut´em down spočívá v jeho kombinaci výtvarna a zároveň síly poselství. Výtvarná stránka je zmíněna záměrně, protože rap je spontánní projev, který komunikuje přímočarým způsobem, a komplikovanější prvky mu v některých případech mohou ztížit pochopení posluchačů. 

Tyto čtyři dívky se staly 15. září 1963 obětmi bombového útoku na baptistický kostel v Birminghamu (Alabama).  Bombový útok byl proveden v neděli časně ráno čtyřmi členy Ku Klux Klanu (Bobby Frank Cherry, Thomas Blanton, Herman Frank Cash,Robert Chambliss). Exploze nastala v 11:22, ve chvíli, kdy 22 dětí právě vcházelo do spodního podlaží kostela na závěrečnou modlitbu. Čtyři dívky výbuch nepřežily.

" Naše hudba vždy dalece předbíhala naši literaturu. Vlastně až donedávná byla naše hudba naší jedinou literaturou, snad až na pohádky.Proto ted´ hledáme nový jednotící pohled, nové pojetí literatury jako živoucí reality. Nejprve se však musíme osvobodit, rozbít v sobě dosavadní dvojí vědomí. Musíme se sami v sobě sjednotit, dosáhnout vnitřní integrity, uvědomit si, že v sobě chováme úžasnou budoucnost revoluční i duchovní obrody; musíme pochopit, že západní civilizace umírá a nemá velkou šanci na vzkříšení. " Larry Neal "Černý oheň" (1968) Zdroj: "Masky a tváře černé Ameriky" Josef Jařab (Odeon, 1985)