"Maqámy" Abú Al-Hamadhání (Academia, 2016)



Na konci 10. století vznikl zcela nový žánr klasické arabské prózy – maqáma. Vytvořil jej Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá, jemuž se v dějinách arabské literatury dostalo příhodného označení Badí‘ az-Zamán (Div své doby). Zasloužil si ho díky svým vynikajícím schopnostem a nevšednímu talentu, jimiž převyšoval své současníky a vrstevníky. Nesmírnou proslulost přinesl maqámám dokonale zvládnutý vytříbený literární styl a výjimečný jazykový talent al-Hamadháního, který se stal vzorem pro generace autorů rozvíjejících umění tohoto epického žánru. Maqámy vyprávějí o zvyklostech každodenního života obyvatel Abbásovského chalífátu, o šibalských kouscích podvodníků i potulných literátů. Umělecká hodnota al-Hamadháního díla je dodnes předmětem velikého zájmu spisovatelů a literárních kritiků v arabském světě i za jeho hranicemi.
**********************
Název: Maqámy
Autor: Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá (969 – 1007)
Překlad: František Ondráš
Vydavatel: Academia
Rok: 2016
Počet stran: 198
**********************

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Humanismus: zánik západní kultury" John Carroll (1993)

Obrázek
  “S koncem osvícenství vyprchává i jeho kouzlo. Na rozum, pro nějž je v jeho pošetilosti vše nesporné a jasné, dopadá stín. Rozum sice přežívá, avšak zároveň s tím, jak ztrácí spojitost se ctí, v něm nabývá vrchu vše nízké a hanebné. V osobách jeho zvěstovatelů se na světlo odkudsi z nevědomí dere nový proud ženoucí nevědoucí rozum к projevům posměchu a pohrdavého sebevyvyšování. Vše, co bylo v kultuře Západu symbolem krásy, dobra a laskavosti, musí nyní čelit zlovolnému útoku. Démoni procitají a tlačí se na povrch. Ocitáme se v období zkázy. Konkrétním historickým okamžikem, jenž rozbil kouzlo osvícenství, se staly události, jež proběhly ve Francii mezi rokem 1789 a porážkou Napoleona o 26 let později. Došlo ke zničení kulturních ideálů osvícenství. Naivní rozum již nebyl chopen další existence. Věda, jež byla striktně oddělena od otázek morálky, byla ve skutečnosti vtlačena do kulturního vakua, a tam ponechána vlastní logice. V té samé době, údobí průkopnických novinek ve výrobn...
celý text

Válka a emancipace barev (ke 100. výročí narození Frantze Fanona)

Obrázek
  foto: Frantz Fanon, kresba William Kentridge (2016) "Černoch je černý člověk. Jinými slovy se následkem řady afektivních omylů etabloval ve světě, odkud bude nutné ho konečně vytáhnout. Jde o vážný problém. Nesnažím se o nic menšího než o osvobození barevného člověka od jeho samého." Frantz Fanon "Černá kůže, bílé masky" (1952) Dnes (20.7.2025) uplyne rovných 100 let od narození martinického psychiatra a antikoloniálního myslitele Frantze Fanona. Svým významem se řadí mezi ty osobnosti, bez nichž by 50. a 60. léta boje za lidská práva byla jen politickým kolbištěm plytkého resentimentu. Intelektuál bez kariérních ambici přináší jedinečnou zkušenost a vhled do tématu; Frantz Fanon, společně s James Baldwinem, Ralph Ellisonem, Kenneth B. Clarkem, W. E. B. Duboisem, Ngugi wa Thiong'em, Chinua Achebem ad., je jedním z nich.  Jestliže Dubois upozorňoval na dvojakost černého vědomi, Baldwin odmítal označení "černošsky" spisovatel, Fanon vyvodil z diagnózy ...
celý text

Zlo v západní kultuře XII. - seriál Wednesday (2025)

Obrázek
  "Mezi krásou a pravdou je těsný vztah. To, co oceňujeme jako krásu, spočívá v pravdivém zobrazení démonického jako démonické." "Dobré umění je však vždy výsledkem usilovné práce. Žádné velké umění by nikdy nevzniklo, nebýt umělce, který nejen že má talent a představivost, ale také charakter, sílu v práci vytrvat, přemýšlet a namáhat se, aby svých cílů dosáhl. Nesmírně důležitý je zde charakter umělce. Normy umělce se neliší od norem platných v životě vůbec." "Bůh stvořil nebe a zemi, celý vesmír. V tomto vesmíru přebývají andělé a zlé mocnosti, lidé, zvířata, rostliny a věci. Ale především je tu mnohem víc, než co lze spatřit pouhým okem. Jsou tu principy a normy či zákony, a proto je možné rozlišovat mezi dobrým a zlým, správným a špatným. Bůh dal světu vnitřní uspořádání, v němž má všechno své konkrétní místo. Všechny věci nabývají svého významu právě v této uspořádanosti. Stvoření je harmonické a dobré, i když je znečištěno hříchem člověka. Rovněž člověk m...
celý text