"Úvahy o otroctví černochů" Antoine Condorcet (1781)
Nicolas de Condorcet [nikola de kondorse] (1743-1794) byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie. Za Velké francouzské revoluce byl od roku 1792 předsedou Zákonodárného shromáždění a zemřel ve vězení. Condorcetovu práci "Náčrt historického pokroku lidského ducha" zařadila církev na Index zakázaných knih.
"Úvahy o otroctví černochů: Dedikační list černochům v otroctví" Antoine Condorcet (1781)
Přátelé,
ačkoliv nemám stejnou barvu jako vy, vždy jsem vás pokládal za své bratry. Příroda vás stvořila, abyste měli stejnou duši, stejný rozum, stejné ctnosti jako bílí. Hovořím zde pouze o běloších v Evropě, neboť pokud jde o bílé v koloniích, nechci vám křivdit, abych je srovnával s vámi; vím, kolikrát vaše věrnost, poctivost a odvaha zahanbila vaše pány.
Kdybychom hledali na amerických ostrovech člověka, mezi lidmi bílé pleti bychom ho jistě nenašli. Vaše hlasy nepomohou v koloniích k žádnému úřadu, bránit vás nevynáší žádné výhody, nemáte zač najmout advokáty; nepřekvapuje tedy, že vaši páni nalézají více lidí, kteří zahazují svou čest a hájí jejich věc, než jste vy nalezli těch, kdož by si dobyli cti tím, že hájili při vaši. Jsou dokonce země, kde lidé, kteří by chtěli psát ve váš prospěch, by k tomu neměli potřebnou svobodu. Všichni, kdož se na ostrovech obohatili z vaší práce a útrap, mají nadto právo urážet vás v pomlouvačných hanopisech; není však dovoleno jim odpovědět. Takovou představu mají vaši páni o poctivosti svého práva, takové je jejich ponětí o lidskosti vůči vám.
Avšak tato nespravedlnost byla pro mne jen dalším důvodem k tomu, abych se ve svobodné zemi ujal obhajoby lidské svobody. Vím, že nikdy nepoznáte toto dílo a že se provždy musím odříci hřejivého pocitu vašeho uznání. Učiním však zadost svému srdci zmučenému pohledem na vaše neštěstí a pobouřenému nesmyslnou nestoudností sofismat vašich tyranů.
Nepoužiji řečnického umění, nýbrž rozumu; nebudu mluvit o tom, co prospívá obchodu, nýbrž o zákonech spravedlnosti. Vaši tyrani mi budou vytýkat, že říkám jen samé banality a že mé představy jsou pouhé chiméry: vskutku, není nic banálnějšího než zásady lidskosti a spravedlnosti, a nic chiméričtějšího než navrhnout lidem, aby jim přizpůsobili své chování. (...)
Kdybychom hledali na amerických ostrovech člověka, mezi lidmi bílé pleti bychom ho jistě nenašli. Vaše hlasy nepomohou v koloniích k žádnému úřadu, bránit vás nevynáší žádné výhody, nemáte zač najmout advokáty; nepřekvapuje tedy, že vaši páni nalézají více lidí, kteří zahazují svou čest a hájí jejich věc, než jste vy nalezli těch, kdož by si dobyli cti tím, že hájili při vaši. Jsou dokonce země, kde lidé, kteří by chtěli psát ve váš prospěch, by k tomu neměli potřebnou svobodu. Všichni, kdož se na ostrovech obohatili z vaší práce a útrap, mají nadto právo urážet vás v pomlouvačných hanopisech; není však dovoleno jim odpovědět. Takovou představu mají vaši páni o poctivosti svého práva, takové je jejich ponětí o lidskosti vůči vám.
Avšak tato nespravedlnost byla pro mne jen dalším důvodem k tomu, abych se ve svobodné zemi ujal obhajoby lidské svobody. Vím, že nikdy nepoznáte toto dílo a že se provždy musím odříci hřejivého pocitu vašeho uznání. Učiním však zadost svému srdci zmučenému pohledem na vaše neštěstí a pobouřenému nesmyslnou nestoudností sofismat vašich tyranů.
Nepoužiji řečnického umění, nýbrž rozumu; nebudu mluvit o tom, co prospívá obchodu, nýbrž o zákonech spravedlnosti. Vaši tyrani mi budou vytýkat, že říkám jen samé banality a že mé představy jsou pouhé chiméry: vskutku, není nic banálnějšího než zásady lidskosti a spravedlnosti, a nic chiméričtějšího než navrhnout lidem, aby jim přizpůsobili své chování. (...)
Zdroj:
"Náčrt historického obrazu pokroků lidského ducha" Antoine Condorcet
Dodatek: ukázka ze stati Úvahy o otroctví černochů
Překlad: Ivan Sviták (Academia, 1968, s. 201-216)
