"Latentní islamofobie"

Shlédl jsem krátké video Večerní akademie religionistiky (HTF UK v Praze) o křesťanské morálce s profesorem Tomášem Halíkem, ve kterém říká, že desatero by mohl znát i Žid nebo budhista, muslim není zmíněn. Proč? Náhodou to nějak uniklo? Dnes může muslim nebo islám uniknout někomu z mysli? Pochybuji…

Domnívám se, že latentní vymezování se vůči islámu a záměrné ignorování, může muslimy radikalizovat více než očividná křivda nebo policejní/vojenská agrese. Všímám si tohoto fenoménu už delší domu, hlavně v projevu České televize a Rozhlasu, skoro mám obavu, že začnu být schizofrenní a věřit konspiračním teoriím. Již zmíněný Český rozhlas je kapitola sama pro sebe, o které by šlo napsat samostatnou analýzu. Podobný dojem jsem měl z knihy "Malé dějiny filosofie" Hans Joachim Störig, která věnuje židovské a arabské filosofii jen dvě stránky z 653(?).   
U pana prof. Halíka mě to ale svým způsobem nepřekvapuje, protože v jeho knize "Co je bez chvění, není pevné" (Lidové noviny, 2010) píše o zkušenostech z muslimských zemí, konkrétně z Egypta a jeho setkání s učencem z univerzity Al-Azhar, v této pasáži používá výraz „inšá´Alláh“ (česky: „bude-li si Bůh přát“), který se používá v muslimských zemích při zmínce o budoucnosti a plánech, které chce muslim udělat.

Chápu, že je potřeba pro čtenáře a české obzvlášť, protože oni milují orient a tuny horkého písku, ačkoli islámské náboženství je pro ně už trochu problém, udělat arabsko-orientální atmosféru. Autorovi ale nedochází, že tímto aktem se dopouští konzervování stereotypu o islámu a muslimech. Často se setkávám s lidmi, co si myslí, že Alláh je „muslimský bůh“, sedící někde na mraku mezi Mekkou a Medínou, už ale nikomu nedojde, že to může být pouze výraz v arabštině pro Jediného Boha, stejného, ve které Ho věří Žid a křesťan. V arabsky mluvících zemích říká Žid i křesťan Bohu svým jazykem, tedy Alláh.
Z textu knihy prof. Halíka mám pak pocit, že byl skutečně v zemi „Tisíce a jedné noci“ a ne v zemi, kde se vyznává náboženství, které respektuje všechny Proroky (od Adama, přes Abraháma, Mojžíše, Ježíše až k Mohammedovi (PBUH), náboženství inspirující člověka k vyznávání čisté víra v Boha a ne modlářství. Náboženství, jež svým apelem na lidský rozum a transcendentno zároveň, vybízí k aktivitě a zúčastnění se života, nikoli k ignorantskému fatalismu.

Ta fascinace orientem a snaha o jeho naroubování do evropského světa je pro mě dodnes velká záhada. Jíst vepřo-knedlo-zelo, popíjet u toho pivo a mít na stole „birrát“ s mátovým čajem je přinejmenším bizarní záležitost. Toto není přehnaná stylizace mé domněnky, ale (bohužel) osobní zkušenost z Čech.
Podprahová negace islámu se týká rovněž i religiozity obecně. Z medií lze pochopit, že praktikování víry (jakékoli) je podivné a proto se při zmínce o těchto lidech zdůrazní, že patří k těm „moderním“ nebo sekularisticky smýšlejícím, aby se náhodou náboženství neukázalo jako hlavní faktor formující jejich světonázor. Toto je opět osobní zkušenost s pořadem „Příběhy 20. Století“ (Český rozhlas) a osudy českých Židů před druhou světovou válkou.

Chtěl bych také zdůraznit, že si pana prof. Halíka velice vážím a moje kritika není negací celé jeho osoby, jinak bych si jeho knihu nekupoval. Není pochyb, že jeho snahy o výklad náboženství pro současného člověka je potřebná, ne-li nutná, protože osobností jako on působících na veřejnosti je velmi málo.
Kritikou bych chtěl upozornit na přehlížení muslimů jako součásti společnosti a ostrakizování jejich pozice. Muslimové jsou její součástí a debata o multikulturalismu je vedena stylem, jakoby byl fází, co teprve nastane. Multikulturalismus je naopak realitou a nevyhnutelnou budoucností a jedinou variantou pro současný i budoucí svět, protože cizinci nikam neodejdou, oni byli a budou součástí každé společnosti. Také chci apelovat na ty, co se snaží (doufají), že se jim islám nebo oni jemu nějak vyhnou. V kulturní a společenské realitě se s ním budou potkávat čím dál častěji a je také na nich jaký ten islám bude.

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Zlomky předsokratovských myslitelů" Karel Svoboda (ČAVU, 1944)

The Blaze "Territory" (2017)

"Malcolm X: The Great Photographs" (Stewart Tabori & Chang, 1993)