Alija Izetbegović „Islám mezi Východem a Západem“ (RECENZE)

V současném muslimském světě převládají spíše duchovní osobnosti než intelektuálové a v případě, že byste chtěli uslyšet nějaké „nové“ slovo nebo zajímavý pohled na teologickou teorii, musíte se vydat na cestu o jedno století zpět: Muhammad Iqbál (1877-1938), Abdul Rahmán Badawí (1917-2002), Mohamed Azíz Lahbábí (1922-1993) a Muhammad Ábid al-Džábirí (1935 – 2010) a nebo ještě dál v čase: al-Ghazzálí (1058–1111); výjimku představuje první prezident Bosny a Hercegoviny a zakladatel Strany demokratické akce Alija Izetbegovič (1925 – 2003). Nejvíc se proslavil svou „Islámskou deklarací“ (1970, oficiálně až v roce 1990), kde obhajoval panislámskou myšlenku sjednocení muslimských zemí „od Maroka po Indonésii“. Tehdejší Jugoslávský režim v něm ale viděl stoupence fundamentalismu a v dubnu 1983 byl odsouzen na 14 let vězení. Před svým zatčením ale napsal Izetbegovič velmi zajímavou úvahu nazvanou „Islám mezi Východem a Západem“ (první vydání 1980, Godine), ve které rozebírá jak vztah společnosti vůči náboženství a materialismu, tak i filosofická, sociologická a kulturní témata.

Text je rozdělen na dvě hlavní kapitoly: I. Úvahy o náboženství, II. Islám - bipolární jednota a dodatek Odevzdanost Bohu pojednávající o bohabojnosti (arab. taqwa). Izetbegovič se snaží reflektovat tři rozdílná východiska: náboženství, materialismus a islám. V jeho tezi představuje křesťanství náboženské východisko, materialismus přírodu a islámský pohled je zaměřen na člověka žijícího ve světě obojího. Izetbegovič poukazuje na vývoj dějin a domnívá se, že je nemožné být naprosto křesťanský nebo zcela materialistický. Islám pro něho symbolizuje "třetí cestu", a názvem své knihy mu dokonce přisuzuje významnou roli zprostředkovatele informací mezi dávnými civilizacemi a moderním Západem, a vyslovuje tak i své přání, že by tuto roli měl islám sehrát znovu i v současném rozděleném světě.

Mezi zajímavé Izetbegovičovy teze patří např. tvrzení, že Anglie a Anglosaský svět našel (oproti evropským zemím) střední cestu mezi náboženstvím a materialismem a že anglický model je nejblíže tomu islámskému (Izetbegovič knihu psal koncem 70. let). Oproti tomu použití statistik ze sociologických průzkumů pro potvrzení svých hypotéz může na čtenáře působit příliš sugestivně. Izetbegovičův text je úvahového charakteru a v některých momentech má tato taktika rušivý efekt. Kniha „Islám mezi Východem a Západem“ představuje nový způsob, jak přiblížit islám neislámskému světu, protože její autor hovoří o náboženství, aniž by používal teologická dogmata a teorie. 

Zřejmě nejvýznamnější aspekt Izetbegovičovy knihy je pojetí islámu jako metody, nikoli jako cíle. Symbolizuje opak náboženského fundamentalismu (jakéhokoli), který svým myšlením zatvrzuje srdce a znemožňuje vnitřní rozvoj člověka. Fundamentalismus představuje jednou provždy "hotové náboženství" a způsob života. Islám v Izetbegovičově pojetí musí člověk v sobě nejprve objevit, a teprve pak se odkryje jeho skutečný potenciál. 

Mezi hlavní poselství knihy je tedy nejen představit náboženství současnému člověku, ale hlavně poukázat na chybný přístup k náboženství, chápe-li jej jako "čisté náboženství", které se, dle Izetbegoviče, "vzdává od počátku jakéhokoli úmyslu změnit nebo napravit vnější svět. Čisté náboženství je odpovědí na otázku, jak žít v sobě samém a jak se stavět k sobě samému, nikoli na otázku, jak žít na světě a s ostatními lidmi." Pochopení správného přístupu k náboženství se otevírá zcela nová dimenze, ve které Izetbegovičova teistické vize představuje protiváhu snahám dokázat, že humanismus, jako opak náboženství, je relevantní platforma pro život bez Boha.

související: 
20. výročí Aliji Izetbegoviće - islámské myšlení

UKÁZKY Z KNIHY

................................................
Název: Islám mezi Východem a Západem
Název bosen. originálu: "Islam između Istoka i Zapada" (1980, Godine)
Autor: Alija Izetbegović (1925-2003)
Vydavatel: Praha, A.M.S.
Rok vydání: 1997
Počet stran: 341
................................................

..obsah..

Část I.

Premisy: úvahy o náboženství

Kapitola 1/ Stvoření a evoluce
Darwin a Michelangelo
Původní idealismus
Dualismus živého světa
Význam humanismu

Kapitola 2/ Kultura a civilizace
Nástroj a kult
Odraz dualismu života
Vzdělání a meditace
Technické a klasické vzdělání
Masová kultura
Venkov a město
Dělnická třída
Náboženství a revoluce
Pokrok proti člověku
Pesimismus scény
Nihilismus

Kapitola 3/ Fenomén umění

Umění a věda
Umění a náboženství
Umění a ateismus
Materiální svět umění
Drama lidské tváře
Umělec a jeho dílo
Styl a funkce
Umění a kritika

Kapitola 4/ Morálka

Povinnost a zájem
Úmysl a čin
Dril a výchova
Morálka a rozum
Věda a vědci neboli dvě Kantovy Kritiky
Morálka a náboženství
Takzvaný obecný zájem a morálka
Morálka bez Boha

Kapitola 5/ Kultura a dějiny

Prvotní humanismus
Umění a věda
Etika a dějiny
Umělec a zkušenost

Kapitola 6/ Drama a utopie

Ideál společnosti
Utopie a morálka
Závislí a heretici
Společnost a společenství
Osobnost a "sociální jedinec"
Utopie a rodina

Část II 

Islám - bipolární jednota

Kapitola 7/ Mojžíš - Ježíš - Muhammad

Tady a teď
Čisté náboženství
Přijetí a odmítnutí Krista

Kapitola 8/ Islám a náboženství

Bipolarita pěti pilířů islámu
Náboženství obrácené k přirozenosti
Islám a život

Kapitola 9/ Islámská povaha práva

Dva aspekty práva
Trest a společenská obrana

Kapitola 10/ Ideje a realita

Poznámka na úvod
Ježíš a křesťanství
Marx a marxismus
Manželství
Dva druhy nadstavby

Kapitola 11/ "Třetí cesta" mimo islám
Anglosaský svět
"Historický kompromis" a sociální demokracie

Příloha: Odevzdanost Bohu