Josef Čapek "Kulhavý poutník" (Aventinum, 1936)

Kniha Josefa Čapka (Psáno do mraků, Nejskromnější umění) už naznačily, že v jeho osobě není jen kritik, ale i myslitel a filosof. Kulhavý poutník je bezpochyby velmi hloubavá úvaha, ve které J.Čapek nalézá dostatečný prostor k svobodnému a nekonvenčnímu zamyšlení nad osudem člověka, společnosti a bytím jako takovém.

K vyjádření svých pocitů a myšlenek používá metaforu kulhavého poutníka, který symbolizuje osobu, jež pokulhává a nestačí tempem společnosti. Tato pomalost a slabost, ale není nutně chybou a nedostatkem, kvalita a bohatost prožitku je zde měřena naší schopností vnímat a všímat si dění kolem nás (i v nás).

Ačkoliv J.Čapek nereprezentuje církev jako instituci nebo křesťanství, jeho myšlenky a polemika vytváří jakýsi univerzální duchovní svět a touto oklikou se k náboženství a víře v Boha často přibližuje. Je to rozpor člověka, na jedné straně ego, které nás nenasytně nutí běžet kupředu a neohlížet se, otupuje naše city a vzbuzuje v našem nitru neukojenou touhu po vítězství, třeba i za předpokladu destrukce. Morálka je zde jako protiklad, kterou se nemůžeme naučit nebo předstírat.

J.Čapek ukazuje, jak člověk má možnost svou cestu v životě směrovat a nelze se vymlouvat, že je nám vše dáno a předurčeno. Člověk byl obdařen úsudkem a citem, kterými může volit varianty po své žití. Není pochyb, že pro toto dílo sehrála velkou roli politická situace v Evropě 30. let 20. století. Kulhavý poutník byl poprvé vydán v roce 1936, v nakladatelství Aventinum jako 37.svazek Spisů bratří Čapků. Celý příběh poutníka prostupují citáty ze Starého zákona, Z Platóna, Epikteta, Komenského, Goetha a dalších umělců, básníků, ale také filosofie z Dálného východu.