Růžena Trnková "Můj syn" + Helena Chvojková "Jiří Trnka"
Růžena Trnková "Můj syn"
(Československý spisovatel, 1972)
Jedná se o první knihu zaměřenou na detaily ze života J.Trnky, na jeho dětství a období studií, později i na první úspěchy, kdy už se bohatá osobnost Trnky projevuje v tolika oblastech umění. Ve spoustě historek a vzpomínek je v každé kapitole vždy uvedeno několik citací z korespondence se svou maminkou, kde je možné vidět velkého umělce v lidštější a nám zcela neznámé poloze. Nabízí pohled do zákulisí, při kterých vznikaly obrazy a postavy loutkových filmů. Jeho maminka je zde průvodcem a vypravěčem, zaznamenává všechny jeho záliby, vášeň pro kreslení, zmiňuje se o přátelích a spolupráci s loutkařem Josefem Skupou.
Helena Chvojková "Jiří Trnka"
(Západočeské nakladatelství, 1990)
V této knize je Trnka více představen jako umělec, autorkou je jeho první manželka a vyprávění může působit podobně jako kniha "Můj syn", brzy je ale jasně zřetelný záměr a kam se bude vyprávění ubírat. R.Trnková se mnohdy zabývá fakty a událostmi, které mohou odpoutat pozornost od důležitějších informací. Ačkoliv byla H.Chvojková spoluautorkou i u publikace "Můj syn", zde už je jasněji vidět jiný koncept, ve kterém je Trnka představen čtenáři. Trnkovy úvahy o své práci, o svých blízkých nebo svých vzorech nám dávají více konkrétní představu o jeho charakteru a způsobu myšlení. Je to bezpochyby velmi detailní sonda do niterného života tohoto umělce a těžko bychom hledali lepší zdroj informací o životě Jířího Trnky. Ta lehká výtka ohledně knihy "Můj syn" není v žádném případě míněna jako pokus o shození významu této knihy, obě jsou jedinečné svou výpovědí a dávají informace, které ještě nikdy nebyly publikovány. Jiří Trnka je často charakterizován jako autor dětských knih a pohádek, tento popis ale není nepřesný a vymezuje jeho rozpětí na velmi úzký prostor, který v nás evokuje už předtím vyřčené definice a může svým způsobem velmi zúžit celek a potenciál trnkovy osobnosti.
(Československý spisovatel, 1972)
Jedná se o první knihu zaměřenou na detaily ze života J.Trnky, na jeho dětství a období studií, později i na první úspěchy, kdy už se bohatá osobnost Trnky projevuje v tolika oblastech umění. Ve spoustě historek a vzpomínek je v každé kapitole vždy uvedeno několik citací z korespondence se svou maminkou, kde je možné vidět velkého umělce v lidštější a nám zcela neznámé poloze. Nabízí pohled do zákulisí, při kterých vznikaly obrazy a postavy loutkových filmů. Jeho maminka je zde průvodcem a vypravěčem, zaznamenává všechny jeho záliby, vášeň pro kreslení, zmiňuje se o přátelích a spolupráci s loutkařem Josefem Skupou.
Helena Chvojková "Jiří Trnka"
(Západočeské nakladatelství, 1990)
V této knize je Trnka více představen jako umělec, autorkou je jeho první manželka a vyprávění může působit podobně jako kniha "Můj syn", brzy je ale jasně zřetelný záměr a kam se bude vyprávění ubírat. R.Trnková se mnohdy zabývá fakty a událostmi, které mohou odpoutat pozornost od důležitějších informací. Ačkoliv byla H.Chvojková spoluautorkou i u publikace "Můj syn", zde už je jasněji vidět jiný koncept, ve kterém je Trnka představen čtenáři. Trnkovy úvahy o své práci, o svých blízkých nebo svých vzorech nám dávají více konkrétní představu o jeho charakteru a způsobu myšlení. Je to bezpochyby velmi detailní sonda do niterného života tohoto umělce a těžko bychom hledali lepší zdroj informací o životě Jířího Trnky. Ta lehká výtka ohledně knihy "Můj syn" není v žádném případě míněna jako pokus o shození významu této knihy, obě jsou jedinečné svou výpovědí a dávají informace, které ještě nikdy nebyly publikovány. Jiří Trnka je často charakterizován jako autor dětských knih a pohádek, tento popis ale není nepřesný a vymezuje jeho rozpětí na velmi úzký prostor, který v nás evokuje už předtím vyřčené definice a může svým způsobem velmi zúžit celek a potenciál trnkovy osobnosti.