Josef Čapek "Dějiny zblízka" (soubor satirických kreseb)
Kniha Josefa Čapka, nazvaná Dějiny zblízka shrnuje výběr politických kreseb, kterými malíř a básník satiricky glosoval v předválečných Lidových novinách současné události. Tyto řezavě ironické dokumenty doby vychází knižně poprvé. A jejich soubor dokládá, že v obsáhlém a rozmanitém díle Josefa Čapka mají místo velmi významné. V nich objevuješ pojítko mezi malířem tak silné a politické imaginace a myslivým básníkem, který ve svém Kulhavém poutníku a v zápisníku vydaném pod titulem Psáno do mraků vnesl do českého písemnictví zcela nový útvar literární.
Čapkovy kresby, v nichž bojuje demokrat proti fašismu, v nichž se zastavuje nad osudem člověka v údobí, kdy už pronikavě troubil nacismus k dravému útoku, kdy už byla znásilněna Habeš a kdy lid Španělska bojoval o svoji svobodu, ač vznikaly příležitostně, z čerstvého popudu událostí, nejsou na okraji jeho práce.
Nejsou nikdy něčím vedlejším. Mají všechny výtvarné hodnoty jeho malířského a grafického díla. Snad dokonce, zejména v posledním stadiu Čapkova vývoje, právě ony pomohly umělecky k prudšímu, dynamičtějšímu vyjádření jeho představ, uvolnily jeho malířský rukopis.V nich je již zárodek onoho rozmachu, s nímž Josef Čapek vytvořil své cykly o tragických dnech naší národní historie Touha a Oheň, v nichž barvou a tvarem vyslovil tak naléhavě kolektivní pocity z dnů pomnichovských.
Výběr politických kreseb Čapkových dal vznik krásné knize připomínající umění jeho karikatur. Ožívá v ní kus našich dějin politických, zaznamenaných neúprosně a ironicky v účinné zkratce, jíž se mohl odvážit umělec, který uměl bystře vidět a rozpoznat dobu i lidi. Od listu k listu je tu patrno, jak rostl a jak prohlédal stále pronikavěji. ty kresby, takřka psané, pohotové a bezprostřední, jsou svědectvím, jak jsme viděli události. jsou svědectvím mravní síly, která se pak projevila v okupaci a odboji. Ty linie Čapkových karikatur vedlo pochopení skutečné lidové demokracie, pravý humanistický cit. Proto nezastaraly. Proto jsou svěží !
Nová kniha Josefa Čapka je výrazným doplňkem jeho hlubokého díla literárního. Je cenným příspěvkem k poznání malíře, které nikdy nestál stranou, neizoloval se ve svém atelieru, ale vždy byl účasten života. Vždy bojoval. Ať i tím je jeho kniha příkladem v dobách, kdy je tolik třeba, aby se umělec podílel na velkém dění.
Josef Čapek (nar.23.3.1887 v Hronově, zahynul na jaře 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsenu), jeden z vnitřně nejbohatších umělců a vůbec z nejhloubavějších lidí naší své doby, začínal jako tkalcovský dělník. A přesto je málo tvůrců tak z jednoho kusu jako on a kteří by rostli tak přímo, přirozeně a zákonitě z vlastního fondu. Jak plný akord jedné lidské osobnosti: Josef Čapek malíř, básník, romanopisec, dramatik, essayista, kritik, kreslíř, knižní grafik. Zrál a rostl od ranných prací (1907), na nichž spolupracoval s bratrem Karlem (Krakonošská zahrada, Zářivé hlubiny), až do toho blížence poutníka z Labyrintu Komenského (Kulhavý poutník, Psáno do mraků). Zákoníkem praktické estetiky jsou výtvarné epištoly, které psal zaujatý výtvarník Josef Čapek (Nejskromnější umění, Málo o mnohém, Umění přírodních národů), objevující krásu "nejskromnějšího umění", výtvory diletantů, vývěsní štíty, tajemství umění přírodních národů, které uměl zaníceně a znalecky vykládat. A co teprve Josef Čapek malíř, co v nich je lásky, humoru a nehřešící lidskosti! Na jeho obrazech vidíte jak trpěl s trpícími a cítil s utlačovanými. A jak dovedl Josef Čapek udělat knihu svými obálkami družnou, ať je kouzlil dřívkem, kudlou nebo štětcem. - Josef Čapek je tichý, mírný, nevtíravý, moudrý - a vždy bojující. Je učitelem takovým, že čím jste schopnější se bez něho obejít, tím méně stojíte o rozloučení.
Čapkovy kresby, v nichž bojuje demokrat proti fašismu, v nichž se zastavuje nad osudem člověka v údobí, kdy už pronikavě troubil nacismus k dravému útoku, kdy už byla znásilněna Habeš a kdy lid Španělska bojoval o svoji svobodu, ač vznikaly příležitostně, z čerstvého popudu událostí, nejsou na okraji jeho práce.
Nejsou nikdy něčím vedlejším. Mají všechny výtvarné hodnoty jeho malířského a grafického díla. Snad dokonce, zejména v posledním stadiu Čapkova vývoje, právě ony pomohly umělecky k prudšímu, dynamičtějšímu vyjádření jeho představ, uvolnily jeho malířský rukopis.V nich je již zárodek onoho rozmachu, s nímž Josef Čapek vytvořil své cykly o tragických dnech naší národní historie Touha a Oheň, v nichž barvou a tvarem vyslovil tak naléhavě kolektivní pocity z dnů pomnichovských.
Výběr politických kreseb Čapkových dal vznik krásné knize připomínající umění jeho karikatur. Ožívá v ní kus našich dějin politických, zaznamenaných neúprosně a ironicky v účinné zkratce, jíž se mohl odvážit umělec, který uměl bystře vidět a rozpoznat dobu i lidi. Od listu k listu je tu patrno, jak rostl a jak prohlédal stále pronikavěji. ty kresby, takřka psané, pohotové a bezprostřední, jsou svědectvím, jak jsme viděli události. jsou svědectvím mravní síly, která se pak projevila v okupaci a odboji. Ty linie Čapkových karikatur vedlo pochopení skutečné lidové demokracie, pravý humanistický cit. Proto nezastaraly. Proto jsou svěží !
Nová kniha Josefa Čapka je výrazným doplňkem jeho hlubokého díla literárního. Je cenným příspěvkem k poznání malíře, které nikdy nestál stranou, neizoloval se ve svém atelieru, ale vždy byl účasten života. Vždy bojoval. Ať i tím je jeho kniha příkladem v dobách, kdy je tolik třeba, aby se umělec podílel na velkém dění.
Josef Čapek (nar.23.3.1887 v Hronově, zahynul na jaře 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsenu), jeden z vnitřně nejbohatších umělců a vůbec z nejhloubavějších lidí naší své doby, začínal jako tkalcovský dělník. A přesto je málo tvůrců tak z jednoho kusu jako on a kteří by rostli tak přímo, přirozeně a zákonitě z vlastního fondu. Jak plný akord jedné lidské osobnosti: Josef Čapek malíř, básník, romanopisec, dramatik, essayista, kritik, kreslíř, knižní grafik. Zrál a rostl od ranných prací (1907), na nichž spolupracoval s bratrem Karlem (Krakonošská zahrada, Zářivé hlubiny), až do toho blížence poutníka z Labyrintu Komenského (Kulhavý poutník, Psáno do mraků). Zákoníkem praktické estetiky jsou výtvarné epištoly, které psal zaujatý výtvarník Josef Čapek (Nejskromnější umění, Málo o mnohém, Umění přírodních národů), objevující krásu "nejskromnějšího umění", výtvory diletantů, vývěsní štíty, tajemství umění přírodních národů, které uměl zaníceně a znalecky vykládat. A co teprve Josef Čapek malíř, co v nich je lásky, humoru a nehřešící lidskosti! Na jeho obrazech vidíte jak trpěl s trpícími a cítil s utlačovanými. A jak dovedl Josef Čapek udělat knihu svými obálkami družnou, ať je kouzlil dřívkem, kudlou nebo štětcem. - Josef Čapek je tichý, mírný, nevtíravý, moudrý - a vždy bojující. Je učitelem takovým, že čím jste schopnější se bez něho obejít, tím méně stojíte o rozloučení.