Jiří Trnka "Umění"






"Zahrada umění je obklopena průhlednou zdí z ledu. Uvnitř jsou ti, co vešli, venku ti, co chtějí vejít. A když přijde večer a noc, ti všichni, kdo ve dne tvrdě na zdi bušili, i ti, kteří jen špendlíčkem hrabali, i mladík, který první den s nadějí se domáhá vstupu, i stařec, který jen z vytrvalosti třesoucí se rukou drobně klepá, všichni tiše sklánějí hlavy ke spánku a nežli usnou, naposled hledí jasným ledem do zahrady, která nespí, a vidí ty, kteří pevnou rukou sklízejí úrodu, a poznávají je - jak snadno je všichni poznáváme, jak dobře je známe. Potom tiše usínají a čekají dál, snad ráno - snad za rok."
Jiří Trnka

Helena Chvojková "JiříTrnka" (1990)

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Současná africká sociální a politická filosofie" Albert Kasanda (Filosofia, 2018)

Obrázek
Kniha se zaměřuje na africkou sociální a politickou filosofii v posledních desetiletích – od pádu kolonialismu do současnosti. Jde o výjimečnou publikaci, která komprehenzivně mapuje vývoj a současný stav této filosofie. V dané oblasti se jedná o průkopnické dílo, které zároveň vychází také v britském nakladatelství Routledge. Práce kriticky zkoumá, co konstituuje současnou africkou sociální a politickou filosofii ve vztahu k jejím problémům, významům, cílům, zdrojům a relevanci pro dnešní Afriku. Ukazuje, že tato filosofie je zakořeněna v každodenním životě. Chápe ji jako inkluzivní reflexi afrických komunit s ohledem na moc a spravedlivé mody sociální a politické organizace. Zapojuje se do diskusí o tématech a proudech, jakými jsou etnofilosofie, négritude, panafrikanismus, africká občanská společnost, africké kultury či postavení Afriky v globálních interakcích.

Autor knihy, Albert Kasanda, je vědeckým pracovníkem Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Zaměřuje se především na současno…
celý text

"Vývoj problému Boha ve filosofii řecké před Sokratem" Josef Kratochvil (Hlídka, 1905)

Obrázek
"Chceme-li pak na pojem prapříčiny a prasíly pohlížeti jako na výraz filosofického pojetí příčiny první, nepodmíněné, t.j. Boha, dojdeme k závěru, že bůh prvních filosofů byl neosobní, hmotný, immanentní princip všehomíra.

Rozběhy k metafysickému zkoumání úkazů ve světě a jakási monistická tendence školy miletské šířily se čím dál tím více a stále jasněji se vyhraňovaly. Tím přirozeně sesilovány monotheistické prvky starých náboženských představ a rozšřiován odpor proti polytheismu. Prvý, který odvážil se mínění své veřejně projeviti, byl Xenofanes z Kolofonu (nar. c. 570 p. Kr.). Napsal filosofickou báseň, v níž zcela směle bojoval proti anthropomorfickým a anthropopathickým elementům v lidové víře v bohy. Vysmívá se tu svým krajanům pro absurdní jejich mínění o bozích, kára Homera i Hesioda, že bohům přičítají všechny nepěkné vlastnosti lidí. (...)

Xenofanes však ztotožňuje nejvyšší svou jednotu, t. j. Boha s celou přírodou. Znázorňuje pak si ji jako něco rozložitého, navazuje b…
celý text

"Korán" překl. Alois Richard Nykl, 1934

Obrázek
Nebudeme-li počítat skutečně první překlad Koránu do češtiny od Dr.Ignáce Veselého z roku 1912*, mezi první arabisty patřil Alois Richard Nykl se svým překladem z roku 1934. Nyklovo dílo byla práce téměř dvou desetiletí (1910 – 1926) a je orientalisty velmi uznáváno pro Nyklovy výborné znalosti islámských reálií a arabského jazyka, kritika je nejčastěji vznesena na způsob vyjadřování a časté používání zastaralé češtiny.
celý text

"Několik poznámek k Aristotelově etice" Antonín Kříž (Hlídka, 1939)

Obrázek
"V Nikomachově etice (IX, 8) Aristoteles píše: „Ty, kteří usilují o krásné (t. j. dobré) skutky, všichni uznávají a chválí; a kdyby všichni závodili o krásno a namáhali se jednati co nejkrásněji, měla by společnost všechno potřebné a každý jednotlivec by měl nejvyšší dobro, které právě záleží v ctnosti. Takto dobrý člověk má míti sebelásku — vždyť zajisté i sám bude míti prospěch ze svých krásných skutků i ostatním prospěje, Špatný člověk ji však míti nemá, neboť řídě se špatnými vášněmi, uškodí i sám sobě i svým bližním. U špatného člověka jest veliká neshoda mezi tím, co má činiti, a mezi tím, co Činí; ctnostný člověk však to, co činiti má, také činí. Neboť rozum v každém člověku se rozhoduje pro to, co jest pro něj nejlepší, a ctnostný člověk poslouchá rozumu." Z těchto Aristotelových slov jasně poznáváme, že základem správného (dobrého, jaké býti má) jednání jest pravá sebeláska nikoli snad sobectví, jak myslí W. Durant v knize „Od Platona k dnešku" (Praha 1936).

(.…
celý text