"Informace, poznání a moudrost" Neil Postman (1999)
foto: Neil Postman, c. 90. léta
05:00
"V této přednášce se snažím postihnout významový rozdíl mezi slovy informace, poznání a moudrost. Je zřejmé, že informace není totéž co poznání a už vůbec se neblíží tomu, co bychom mohli nazvat moudrostí. Informace se skládá z faktických výroků o světě. Ve světě existuje nespočet faktů. Fakta se stávají informací teprve tehdy, když si jich všimneme a mluvíme o nich, nebo – v případě novin – o nich píšeme. Podle této definice fakta nemohou být chybná, jsou taková, jaká jsou. Výroky o faktech, tedy informace, však chybné být mohou – a často jsou. Říci, že žijeme v bezprecedentní éře informací, znamená pouze to, že máme k dispozici více výroků o světě, než jsme měli kdykoli předtím. To ale taky znamená, že máme k dispozici více chybných výroků než kdykoli předtím. Diskutuje vůbec někdo o tom, jak rozlišit pravdu od nepravdy? Kromě škol, které by se tím měly zabývat, ale většinou to ignorují, existuje vůbec nějaká instituce či médium, které se věnují problému dezinformací? Ti, kdo nadšeně hovoří o obrovském množství výroků o světě dostupných na internetu, obvykle neřeší, jak odlišit pravdivý od nepravdivého. Internet svou povahou nemůže být s to tento rozdíl rozeznat. Není to médium pravdy, ale médium informací. Noviny však – alespoň teoreticky – takový zájem mít musí. Nenajdete žádného novináře, který by tvrdil, že jeho úkolem není oddělovat pravdu od nepravdy.
09:00
Můj zájem se zde soustředí na to, jak alespoň jedno médium – noviny – může pomoci překonat zahlcení informacemi. Řeknu to jednoduše: noviny by se neměly zaměřovat na informace, ale naopak více na poznání. Co tím myslím? Poznání definuji jako organizovanou informaci zasazenou do určitého kontextu. Informaci, která má účel, která vede k hledání dalších informací, aby člověk porozuměl světu. Bez organizované informace můžeme o světě něco vědět, ale velmi málo mu rozumět. Když má člověk poznání, ví, jak si informace vyložit, jak je vztáhnout ke svému životu, a zejména ví, kdy jsou informace irelevantní. Je zřejmé, že někteří novináři si rozdíl mezi informací a poznáním uvědomují, ale zdaleka ne dostatečně. Existují noviny, jejichž novináři dosud nepochopili, že v technologickém světě je informace problém, nikoli řešení. Říkají nám věci, které už víme, a poskytují jen málo nebo vůbec žádný prostor pro kontext či souvislost.
12:40
Kdybych měl říci, co je nejhorší na televizních či rozhlasových zprávách, řekl bych, že to je absence důvodu, proč je daná informace předkládána. Žádné pozadí, žádné propojení s něčím dalším, žádný úhel pohledu, žádný náznak toho, co má publikum s informací dělat. Jako by slovo „protože“ zcela chybělo v gramatice zpravodajské žurnalistiky. Jsme konfrontováni se světem „a“ místo „protože“: stalo se toto, a pak se stalo tamto, a pak ještě něco dalšího. V Americe se dnes televize nebo rozhlas staly médii pro lidi "závislé" na informacích, nikoli pro lidi, kteří se zajímají o „protože“.
14:50
Ale je tu ještě něco, co pro nás noviny musí v technologickém věku udělat – a souvisí to se slovem "moudrost". Myslím si, že nastal čas, aby noviny začaly o sobě uvažovat nejen jako o zprostředkovateli poznání, ale také jako o zprostředkovateli moudrosti. Možná si myslíte, že jdu příliš daleko, ale chci definovat moudrost tak, aby vám připadala zcela praktická. Moudrost znamená schopnost vědět, jaké poznání je relevantní pro řešení určitých problémů. Poznání, jak jsem řekl, je pouze organizovaná informace – je uzavřené, omezené na konkrétní systém informací o světě. Člověk může vědět mnoho o světě, ale zcela postrádat moudrost. To je často případ vědců, politiků, podnikatelů, akademiků či teologů.
Uveďme příklad: Zpráva o klonování. Média publikují reportáž, že vědci ve Skotsku naklonovali ovci a v USA naklonovali opici. Poznání získáme, když nám vysvětlí, jak se klonování provádí, kdy lze očekávat klonování lidí, a třeba i něco o historii pokusů o klonování. Ale moudrost spočívá ve schopnosti vědět, jaké poznání potřebujeme k posouzení samotného aktu klonování. Samotná věda nám v tom nemůže pomoci. Věda nám pouze může říci, jak klonování funguje. Nemůže nám ale říci, zda máme být šťastní nebo smutní. Nemůže nám poradit, zda je třeba vyvinout nové politické myšlení pro kontrolu takového procesu. Nemůže nám říci, zda se jedná o pokrok, nebo regres. Abychom o takových otázkách začali uvažovat, musíme se obrátit k poznání, které lze nalézt v náboženství, v politickém myšlení nebo sociologii. Poznání nemůže soudit samo sebe. Poznání musí být posouzeno jiným poznáním – a právě v tom spočívá podstata moudrosti.
Každý hlupák může mít názor, ale vědět, co je třeba, aby člověk měl názor – k tomu je třeba moudrost. Jinými slovy, moudrost znamená umět klást otázky vedoucí k poznání. Nemyslím tím technické otázky, ty jsou snadné. Myslím otázky, které pocházejí ze světa odlišného od světa, z něhož pochází samotné poznání. A nikdy nebylo takové moudrosti třeba více, než ve světě technologií samotném. Problém, který je třeba vyřešit v 21. století, není, jak zprostředkovat informace – tento problém jsme vyřešili už dávno. Problémem je, jak proměnit informaci v poznání a jak proměnit poznání v moudrost. Pokud tento problém vyřešíme, všechno ostatní se vyřeší samo."
Neil Postman
_a.jpg)