"Odpovědi nejsou a nebudou" Tereza Matějčková @Časopist Host (02/2020)




...Řekla jste, že [Houellebecq] je moralista, já bych přidal, že je vlastně až patetický romantik. I v Serotoninu glorifikuje lásku svých rodičů, kteří jako Kleist a Henriette Vogelová spáchali společnou sebevraždu. Nihilista, moralista, romantik, jak to všechno jde dohromady?


Myslím, že docela dobře. Když jste romantik, máte na druhé vyhrocená očekávání, která se obvykle nesplní, takže upadnete do deprese a stane se z vás cynik nebo nihilista. Nihilismus je odvrácenou stranou romantismu, to je vcelku tradiční výklad. Podívejte se třeba na Novalise, který nebyl jen básník a aforista, ale také filosof. Co udělal po smrti své milované patnáctileté Sofie von Kühnové? Začal chodit po hřbitovech, odmítal svět a také si přál umřít. Romantismus a nihilismus jsou ze strukturálního pohledu dvojčata a Houellebecq to jen potvrzuje. A z nihilisty, který nemá dost odvahy skutečně umřít, se pak stává moralista.

Také jste v tom rozhovoru [pro FinMag] řekla, že nejste dobrý člověk a ani jím nechcete být. Máte tedy podobný problém i s dobrem?

Mám určitě problém s laciným dobrem, které je dnes na veřejnosti to nejčastější. Neustále něco kritizujeme, častujeme se nálepkami a máme pocit, že když něco označíme za špatné — jako jste vy třeba nedávno napsal na Facebook, že Babiš je agent StB —, automaticky se tím ocitáme na straně dobra, které soudí zlo. Ale když už se chceme dnes opírat třicet let po revoluci o tyto kategorie — nejčastěji se hovoří právě o „estébákovi“ —, je podle mě nezbytné říct, co konkrétně daný člověk, ať už to byl Babiš, nebo jakýkoli jiný agent, učinil a komu ublížil. Jinak se velmi snadno ocitáme v kategorii odsuzovatelů a pak si kladu dvě otázky: Jaké mám já osobně na takové odsouzení oprávnění? A také jestli takové laciné dobro právě k nihilismu nevede, protože se nakonec ukáže, že je prázdné. Mám ostatně problém i s heslovitým dobrem typu „pravda a láska vítězí“, protože se z něho snadno stává bič na ty, kteří mu nedostojí, což jsou podle mě zákonitě úplně všichni, i když se třeba snaží. Tím netvrdím, že bych také netoužila po lásce a pravdě, ale vnášet tyto kategorie do politiky mi nedává smysl. Lásku a pravdu si asi bude muset každý zařídit sám, jestli o ně tedy stojí.

Celý rozhovor @ Časopist Host (02/2020) 

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Jiří Trnka

"Komise" Sun’alláh Ibráhim (Dar Ibn Rushd, 2005)

"Kniha dní" Taha Husain (Odeon, 1974)