* fitra - knihovna *

                    foto: Kiel (severní Německo) 1932 Poznámka: Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016) , která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum. Ačkoli se jedná popis doby na přelomu let 1938/1939, v určitém ohledu současnost ukazuje, že si vše možná zopakujeme.

"Hofmohren, afričtí služebnící kupovaní na trzích s otroky ve středomořských přístavech, se stali módním doprovodem evropských panovníků a šlechty zejména  v 18. století.2  Známi ovšem byli již mnohem dříve. Po staletí plnili – podobně jako „trpaslíci“ nebo pokřtěné Turkyně – funkci kuriózního příslušenství královského,  knížecího či aristokratického dvora, jakési dekorace, někdy i funkci hračky pro urozené děti. Byli svým způsobem exotickým „sběratelským předmětem“, dokládajícím  výjimečné postavení svých pánů v rámci stavovské společnosti. V 18. století navíc začali ztělesňovat typ dobrého, nezkaženého divocha, jehož si vysnili osvícenci. Většinou skončili jako prostí sloužící, několik jich však udělalo pozoruhodnou kariéru." Eduard MAUR @Theatrum historiae 9, 2011 Celý text v PDF   (16 s.)

  Islámská symbolika a terminologie raperů není záležitostí současnosti, ale objevuje se už v samotných počátcích této subkultury. Hnutí Zulu Nation nebo kapely Public Enemy, Poor Righteous Teachers a Brand Nubian se velmi sebevědomě a otevřeně hlásily k islámu, budeme-li se ale zabývat detaily a souvislostmi, zjistíme, že ve většině případů se jedná o vlivy sekt Nation of Islam nebo 5% Nation.  Názory a výrazy (převážně 5% Nation) těchto hnutí mezi rapery převládá, a spíše se jedná jen o "sympatie" než o aktivní členství.

"Každou volnou chviličku jsem hovořil s důležitými lidmi, které jsem znal po Harlemu, a ve spoustě projevů jsem říkal: "Od té doby, co jsem zvěděl pravdu v Mekce, stali se mými nejlepšími přáteli lidé všech vyznání - křesťané, židé, budhisté, hinduisté, agnostici a dokonce i ateisté! Mám přátelé, kterým se říká kapitalisté, socialisté i komunisté! Někteří mí přátelé jsou umírnění, konzervativci, extrémisté - někteří jsou dokonce Strýčkové Tomové, kteří posluhují bílým! Mí dnešní přátelé jsou černí, hnědí, rudí, žlutí i bílí!" Říkal jsem posluchačům z harlemských ulic, že teprve až se lidé podrobí jedinému Bohu, který stvořil vše - teprve pak lidstvo dospěje k "míru", o kterém se tolik mluví...ale pro který se tak málo dělá. Říkal jsem, že v amerických rasových poměrech musíme přistupovat k boji černochů proti bělošskému rasismu jako k lidskému problému, že musíme zapomenout na pokryteckou politiku a propagandu. Říkal jsem, že příslušníci obou ras mají jako lids...

" Narodil jsem se do početné venkovské rodiny: otec, čtyři ženy a asi tak dvacet osm dětí. Také jsem, stejně jako ostatní, patřil do širší rodiny a do komunity. Při práci na poli jsme mluvili kikujski. Doma i venku jsme mluvili kikujski. Živě si vybavuji, jak jsme si večer u ohniště vyprávěli příběhy. Většinou je vyprávěli dospělí dětem, ale zaujati a pohlceni jsme byli všichni. My děti jsme druhý den vyprávěly tyto příběhy dalším dětem, které spolu s námi sklízely na polích chryzantémy,čajové lístky nebo kávové boby svých evropských a afrických pánů. 

Třetí ročník odborné konference s mezinárodní účastí „Česká a slovenská islamologie 2019: současná témata a budoucí výzvy“ Pořadatel: Katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Učebna č. 3 (přízemí) a zasedací místnost č. 212 (druhé patro), Kněžská 8 České Budějovice Program konference Čtvrtek 7. 11. 2019 19:00 Slavnostní zahájení Rudolf Svoboda (děkan TF JU), učebna č. 3 19:10 Agata S. Nalborczyk (FO VU): veřejná úvodní přednáška The religious leadership in Europe. Imams outside the Muslim world. Moderátor: Martin Klapetek Pátek 8. 11. 2019 8:30 registrace účastníků druhého dne a dobrá káva, učebna č. 3 První sekce: moderátor Martin Klapetek, učebna č. 3 9:00 Lukáš E. Nosek (HTF UK v Praze): Filosofické a teologické otázky v korespondenci muslima Ibn al-Munadždžima (z. 912) a melchitského křesťana Qustá ibn Lúqy (z. 912) 9:30 Zora Hesová (FLÚ AV ČR): Soroush a al-Ghazali: středověká a současná islámská filosof...

The Militant South, 1800–1861 John Hope Franklin (1915–2009) Cambridge: Belknap Press of Harvard University Press 1956 (First Edition) A study of the thread of violence that runs through the history of the American South. The book examines militant defenses such as slave laws, hostility toward Native Americans, Southern involvements in Cuba and Nicaragua, dueling, the growth of military schools, etc. Table of Contents 1 Background of Violencepage 2 Fighters' Fatherlandpage 3 Personal Warfarepage 4 A Militant Gentrypage 5 Defending The Cornerstonepage 6 Militant Expansionismpage 7 A Little Learningpage 8 West Points of the Southpage 9 The Citizen Soldierypage 10 Literary and Social Echoespage 11 Toward a Unified Southpage 12 Ready to Fightpage Bibliographical Essaypage

Generally recognized as one of the most important novels of the tumultuous 1960s, The Man Who Cried I Am vividly evokes the harsh era of segregation that presaged the expatriation of African-American intellectuals. Through the eyes of journalist Max Reddick, and with penetrating fictional portraits of Richard Wright and James Baldwin, among other historical figures, John A Williams reveals the hope, courage, and bitter disappointment of the civil-rights era. Infused with powerful artistry, searing anger, as well as insight, humanity, and vision, The Man Who Cried I Am is a classic of postwar American literature.  (text Goodreads) "The Man Who Cried I Am" John A. Williams Little, Brown & Co 1st edition (June 1, 1967) 403 pages

Picture: Dondi´s train 1980 (NYC)  the photo was taken by Martha Cooper, published in the book "Subway Art" (Holt, Rinehart and Winston, 1984) Představa, že hip hop je idylická rodinka čtyř různorodých vyjádření, je představa velmi utopická. Propojení a určitá spojitost graffiti, rapu, djingu a breakdance je dána spíše tím, co je spojovalo na svém počátku, tj. město a sociální podmínky, ze kterých vzešly, co se ale dělo dál není až tak společný úděl, jako spíš individuální vývoj a samostatné myšlení jednotlivých elementů. Nejlépe na tom bylo graffiti, protože na sebe nemuselo neustále brát cizí masky a skutečně se mohlo vyvíjet samo v sobě. Zcela jinak to je s rapem, kde MC (obzvlášť v Evropě) je neustále nucen vžívat se do rolí, které nikdy nežil a ztělesňovat určitý archetyp člověka. Víc jak smrt bychom měli řešit labilitu hip hopu. Rovněž bych neobviňoval velké hudební společnosti ze zabití hip hopu, ale nás samotné, protože my jsme jim ho dali, dobrovolně. Díky...