Konec pozemského věku? Debata s orientalisty Ondřejem Beránkem a Bronislavem Ostřanským a religionistou Zdeňkem Vojtíškem na téma tzv. Islámský stát. (ČR Vltava 4.2.2017)



foto: Bojovníci takzvaného Islámského státu - Foto: Day Donaldson, flickr.com , CC BY 2.0




Zajímavá debata s orientalisty Bronislavem Ostřanským a Ondřejem Beránkem, kteří jsou rovněž editory knihy "Islámský stát: Blízký východ na konci časů", a religionistou Zdeňkem Vojtíškem proběhla na Českém rozhlase Vltava 4. 2. 2017. Během necelé hodiny se tato trojice snažila poukázat na skutečnosti, které media opomíjejí a rovněž zmínit důležité historické souvislosti, které jsou nutné k pochopení IS. Ondřej Beránek označuje způsob, jakým IS vykládá teologické texty termínem "klipovistost" (viz s. 28 v knize "Islámský stát..."), jež je postavena na selektivním čtením Koránu a Sunny. Takto "vytažené" pasáže náboženských textů pak IS zasazuje libovolně do "svého" kontextu a prezentuje svůj světonázor, kterým chce přesvědčit muslimy z celého světa, aby se přidali na jeho stranu.

Další stěžejní taktikou IS je zpochybnit komplexnost světa a vyrušit tzv. šedou, tj. nejednoznačnost, opak polarizovaného světa rozděleného na černou a bílou. Myslí se tím ale hlavně muslimové, kteří takzvaně stojí mezi Západem a Východem, a právě oni jsou cílovou skupinou IS k níž hovoří a kritizuje zároveň. Cílem je přesvědčit tyto nerozhodnuté muslimy, že Západ není na jejich straně a zviklat jejich, dle IS naivní, představy. Výsledkem je pak svět dvou stran; my vs. oni, resp. IS vs. zbytek světa. Důležitým tématem v rétorice IS je apokalyptika a jak se s ní pracuje např. ve svém internetovém občasníku Dábiq, na toto téma hovořil B. Ostřanský. V knize "Islámský stát..." věnoval tomuto tématu celou kapitolu.

 Na velmi zajímavou analogii mezi IS a "odborníky" na islám poukázal Zdeněk Vojtíšek, když zmínil IS a jeho výklad teologie a eklektický přístup k několikasetleté tradice islámské teologie* a obdobný přístup v Evropě, kde se šmahem zavrhne dlouholetá tradice orientalistů a pozornost dostane instantní vykladač politického islámu. 
------------------
poznámka:

 * Věrouka (ar. ‘aqída), čtyři teologické školy (ar. medhab, pl. madáhib) Hanafi, Maliki, Shafi'i a Hanbali.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jiří Trnka

Obrázek
    foto:  " Sen noci svatojánské " (1959) "Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."
celý text

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r
celý text

Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Obrázek
V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: avšak vyprávění se nerozbíhá do drobnýc
celý text

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Obrázek
U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.
celý text

Pavel Barša: Tři utopie 19. století - prométhovsko-pokrokářská, romanticko-reakční a marxistická @EDO (2023)

Obrázek
  Pavel Barša: Od utopie smíření k věku smíšení @EDO (14–16. 4.2023) Devatenácté a dvacáté století vidělo svět prizmatem dichotomií, jejichž strany představovaly heterogenní a vzájemně se vylučující vrstvy skutečnosti. Přírodní vědy odkrývaly a manipulovaly determinovanou realitu hmoty, humanitní vědy zkoumaly svobodnou realitu ducha. [...]  Protiklad mezi ním a přírodou – duchem a hmotou – by byl překonán. Utopické naděje minulých dvou století na dokonalé naplnění vystřídaly dnes obavy z apokalypsy. Vize smíření či překonání protikladu člověka a přírody nám dnes již nic neříká, neboť je již nemůžeme chápat jako dvě heterogenní vrstvy bytí. Oddělení ducha a hmoty, budoucnosti a minulosti, rozumu a tradice vystřídalo jejich smíšení. (text EDO) knihy: "Síla a rozum Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení" Pavel Barša (Filosofia, 2007) "Román a dějiny" Pavel Barša (Host, 2022) 01:30 Dichotomie mezi člověkem a přírodou           "Román jako lite
celý text