Film "Nothing But a Man" jako sonda do černochovy duše
Podobně jako hnutí „negritude“ (1) přineslo v Evropě zcela nový obraz černocha prostřednictvím literatury, rovněž i Amerikou se prolila „New Negro" vlna a počátkem 20. století se afroamerická literatura plně rozvinula hlavně díky harlemské renesanci. Tomuto literárnímu boomu ale podstatně ulehčil cestu autobiografický román z dob otroctví a po něm od autorů Sojourner Truth, Harriet Jacobs, Booker T. Washington nebo Frederick Douglass (2), které můžeme označit za počátek afroamerické literatury.
„Black Cinema“
Ve filmu se Afroameričan poprvé objevil už na začátku 20. století v propagandistickém snímku "The Birth of a Nation" (r. D.W. Griffith, 1915) a odstartoval se tím stereotypní pohled na černocha a jeho ztvárnění v americké kinematografii (více v přednášce Donald Bogle "Bright Boulevards", příběh černého Hollywoodu). „Černé divadlo“ bylo ale víc jak deset let napřed a už v roce 1896 dostal černošský muzikál „The Gold Bug“ Afroameričany do bílého povědomí (3). O pár let později přichází další ryze černošské muzikály "Stormy Weather", "St. Louis Blues" a "Porgy and Bess". V druhé polovině 20. Století vznikla filmová podoba divadelní hry „A Raisin in the Sun“ (1961), jejíž název pochází z básně „Harlem“ od Langstona Hughese a v hlavních rolích se představila Ruby Dee a Sidney Poitier. Snímek můžeme označit za zlomový, protože afroameričtí herci se v první polovině 20. století objevovali jen v podřadných nebo záporných rolích.
Období 60. a 70. let ovládl fenomén blaxploitation a filmy "Across 110th Street", "Trouble Man", "The Mack" nebo "Super Fly" v B-stylu představily vysněný obraz černocha, který byl opak toho, co chodil po 125th ulici v Harlemu nebo postával na rozích čtvrtí Watts (LA) nebo South Side (Chicago).Trochu v pozadí stojí kultovní postava Melvin Van Peeblese (herec, režisér, scénárista, autor divadelních her, spisovatel), který je v kategorii blaxploitation filmů, ale po jejich shlédnutí si to myslet nebudete a zjistíte, že se pro něj kategorie těžko hledá. V červnu 2000 se ale dostal zpět na filmovou/hudební mapu díky kalifornskému producentovi Otis Jacksonovi, Jr. (Madlib), který použil dialogy a samply z jeho kultovního filmu „Sweet Sweetback's Baadasssss Song“ (1971). Mezi nejznámějším patří skladba "Come on feet" popisující černocha na útěku. V Peeblesově podání před policií, kvůli obvinění z vraždy, v Madlibově variantě se jedná spíše o běh, jako stylu života. Fenomén nazvaný Black Cinema je dnes pro běžného Evropana znám díky režisérům Spike Lee (Do The Right Thing, 1989) nebo John Singleton (Boyz n the hood, 1991) a dále pak hlavně díky již zmíněné kategorii blaxploitation. K popularitě ale také přispěli i rappeři a jejich zhlédnutí se v image pimps, hustlers a „černých kmotrů“ z horní části Manhattanu.
„Být jen obyčejný člověk“
Před obdobím „černých supermanů“ a současným černošským filmem vznikl jeden velmi zajímavý a zároveň nenápadný snímek snažící se zprostředkovat - slovy W.D.B. DuBoise - "Duši černého lidu". V létě roku 1963 se skupina čerstvých absolventů Harvardské univerzity rozhodla natočit příběh o americkém jihu a zákoníku Jim Crow (4). Film "Nothing But a Man" nelze jednoduše označit za „černošský“, protože režisér (Michael Roemer) a scénárista (Robert M. Young) jsou židovského původu, ale možná právě proto bylo pro ně přirozenější vcítit se do role černocha a pochopit jeho postavení na základě svých vlastních zkušeností. Rodina jednoho z tvůrců musela utéct před nacisty do Velké Británie.
Filmu popisuje příběh černého dělníka potýkajícího se s každodenními problémy v jižanském městě 60. let. Na jednoduché zápletce love-story (5) je postaveno psychologické drama z dnešního pohledu podpořené ještě dobou, kdy byl film natočen. Záměrem je zprostředkovat co nejvěrněji „dusno“ společnosti jižanského maloměsta a proto se do děje nekladou žádné překážky, které by bránily vytvořit autentickou atmosféru. Další chytrou volbou bylo nekomplikovat vyprávění příliš dramatickými scénami, nikde se neobjeví hořící kříž KKK, není zlynčován žádný černoch.
Zlo se tu objevuje v těch nejběžnějších situacích a někdy jej můžeme mít i problém zaregistrovat, protože má velmi nenápadnou tvář (např. scéna, kdy hlavní postava Duff pomáhá bělochovi vytáhnout auto z příkopu). Film neukazuje ani tak rasismus samotný, jako spíš jeho důsledky a jak svým obětem bere energii vzdorovat a přetváří je na poddajné jedince, které každodenní styk s vnějším světem utvrzuje o jejich „neexistenci“(6). Nejvíce tato společenská pravidla vystihuje komunikace mezi bělochem a černochem. Běloch vždy oslovuje černocha „boy“ a nerozlišuje, zda se jedná o teenagera nebo dospělého může. Černoch vždy odpovídá „sir“. Narážky a posměch si musí černoch vyslechnout často před ostatními černochy (v kolektivu v práci, na ulici), aby ponížení veřejně demonstrovalo černochovu nemohoucnost se bránit a bělochovu kontrolu nad jeho životem.
Film rovněž dokumentuje vztahy mezi černochy samotnými a částečně, jak (ne)fungovala černošská rodina. Můžeme si všimnout v praxi archetypů „field negro“ a „house negro“, definici dvou typů černocha, které Malcolm X často použival ve svých projevech (7). Jedná se o typy černochů z dob otroctví, kde „bojovnější“ černoch žije neustále s vidinou svobody a dělá vše proto, aby unikl z domu svého pána. Oproti tomu ten „nekonfliktní“ svému pánovi pomáhá, a jakmile zjistí, že se plánuje revolta, poslušně vše nahlásí. Typického „house negro“ představuje role Samuel L. Jacksona ve filmu Django Unchained (r. Q.Tarantino, 2012).
Kastrace amerického černocha (8)
Film "Nothing But a Man" použil Wyatt Tee Walker, bývalý spolupracovník M.L.Kinga pro stejnojmenný esej, ve kterém analyzuje přínos a význam Malcolma X pro Afroameričany, a pro svou úvahu použil částečně tento filmu (9). Walker označil hlavního představitele „za dalšího Malcolma, který se nesnaží potíže přímo vyvolávat, rovněž se jim ale nesnaží vyhýbat a čelí jim". Jeho nevyřčené přání a životní cíl je “stát se obyčejným člověkem“. Následně ve svém textu rozvíjí sociologickou úvahu o americké společnosti jako celku a jeho hlavní tezí je, že fungující koncept černošské rodiny se objevil až ke konci 19. století, rovněž zdůrazňuje negativní vliv z období tzv. Rekonstrukce Jihu (10), která přispěla k „potlačení role otce, v už tak slabé a mnohdy zcela rozložené rodině“. Výše zmíněné období a dále pak první polovina 20. století, éra „separate but equal“, dle Walkera „bránila černochovi, aby se stal mužem. Jeho jediná možná cesta, která zbývala, byla taktika přizpůsobení se – být strýček Tom“.
Funkci rolí v černošské rodině Walker vidí takto: „Muž, jako hlava rodiny nemohl bránit jak svou ženu, tak i své děti; politicky a ekonomicky byl neschopný a musel přihlížet, jak jeho děti nemají dostatek jídla a jeho žena je znásilňována. Černý muž mnohdy dokonce resignoval na své „mužství“ a mentálně se tak snažil uprchnout před jistou smrtí, kterou by mu rázné jednání mohlo způsobit. Výsledkem bylo černošské dítě absolutně závislé na matce, jako hlavě rodiny, jež udávala směr a byla zdrojem síly a naděje! Děti posledních tří - čtyř generací vyrostly v matriarchátu způsobeným ztrátou mužské role v rodině“. Ve filmu je toto téma ztvárněno v epizodě, kdy Duff jede navštívit svého nemanželského syna a setká se při tom se svým otcem.
Takovýto pohled na rodinu a rozdělení ženských a mužských rolí v ní, je v současné době překonaný a Walkerovi by se dnes mohlo vytýkat, že ačkoli kritizuje stereotypní myšlení a rasismus vůči černochům, používá podobné stereotypní hodnoty v oblasti genderu a popisuje ženy jako slabé a nevůdčí osobnosti, které se jimi staly jen proto, že muž o tyto vlastnosti „přišel“. Obtížně by se hledal původ tohoto názoru, ale jedna z možností může být samotné téma diskriminace, které „přebilo“ témata ostatní. Téma genderu bylo ale v pozadí téměř celou éru boje za lidská práva a více prostoru se mu dostalo v umění (literatura, film) (2).
Absencí mužství jako archetypu mezi černochy zdůvodňuje Walker „zrod“ nekompromisního politika, jakým byl právě Malcolm X a vysvětluje tím odklon od taktiky nenásilí M.L.Kinga. Dodává ale, že ti, co nenásledují Kingovu strategii, nemusí nutně být vždy násilní, snaží se nepolarizovat názorové pole na radikály/umírněné. Vytváří tím širší spektrum hodnot a myšlenkových směrů, kde je možné nalézt inspiraci i pro ty, kteří jsou blíže té Kingově cestě. Podobný názor na Malcolma X měl herec Ossie Davis a svůj obdiv můžeme vidět ve smuteční řeči, kterou přednesl na pohřbu Malcolma X v roce 1965 (11). „Malcolm dokázal bělocha „přemoci“ a muž, který navenek i uvnitř cítil v přítomnosti jakéhokoli bělocha bázeň, obdivoval Malcolmovu kuráž a elán, s kterou procházel bílým světem. Díky němu se vrátila zpět hrdost a černoch získal odvahu vstát, neklečet, a stát se opět mužem.“
--------------------------------
poznámky
1. Negritude: literárně-společenské hnutí oslavující černošství. Vzniklo ve 30. letech 20. století mezi černošskou inteligencí v Paříži jako opozice vůči francouzské koloniální politice a kulturní asimilace s Evropou. Hnutí bylo rozšířené v Maghribu (severní Afrika). Hlavní představitelé Léopold Sédar Senghor a Aimé Césaire. Více informací:
Rozhovor s afrikanistou Vojtěchem Šarše na téma africké literatury a hnutí Négritude (12.10.2018)
"Černý Orfeus - Moderní poezie tropické Afriky" (Praha, 1977)
2. Více o afroamerické literatuře: Rozhovor s amerikanistkou Ninou Bosničovou na téma
„Afroamerická literatura“ část II. (6.5.2013)
3. Afroamerickému divadlu se podrobně věnuje James Weldon Johnson v knize „Black Manhattan“ (Da Capo Press, 1991), zaměřuje se na čtvrť Harlem (NYC) a popisuje její tehdejší kulturní dění.
4. Jim Crow byl původně název tance a zpěvu z počátku 19. století, popularizovaný bělošským hercem Thomas D. Ricem, při kterém si načernil tvář a karikoval černochy. Díky Riceově popularitě se název ujal jako pejorativní označení pro černocha. Termín je ale více znám jako označení pro legislativu USA, která platila od roku 1876 do 1965 a oddělovala život Afroameričanů a zbytku společnosti ve veřejném životě. Segregace byla též známá pod označením "Odděleni, ale rovni (Separate but equal)"
5. Podobný příběh se odehrává v knize Jamese Baldwina "Beale Street blues" (Odeon 1979)
6. Román postavený na příběhu černocha ve velkoměstě a jeho vnímání okolní společnosti a jejího přístupu k němu. Jedno z nejzásadnějších děl z afroamerické literatury 20.století. "Neviditelný (Invisible Man)" Ralph Ellison (Odeon, 1981)
7. Termín „field negro“ a „house negro“ použil Malcolm X v několika svých projevech, mezi ty nejznámější patří projev "Message to the Grass Roots" 10.11.1963, dále pak ještě projev ke studentům ve městě Selma (Alabama) 4.2.1965
8. Označení „kastrace“ použil Malcolm X v projevu v Oxfordské univerzitě (3.12.1964) https://vimeo.com/67741515 . Termín byl použit záměrně, protože při lynčování byl černoch v některých případech vykastrován, jako důkaz bílé dominance nad černou a jako demonstrativní pokoření muže. Více informací v knize
"Lynčování : zpráva o kruté minulosti USA" Joël Michelz (Práh, 2009 )
9. Citace byly použity ze sbírky esejů "Malcolm X: the man and his times" John Henrik Clark (1969), esej: „Nothing But a Man“ by Wyatt Tee Walker, s. 64 – 68.
10. Rekonstrukce Jihu: Období let 1865–1877 po občanské válce Severu proti Jihu (1861-1865). Konec otroctví, založení Ku-Klux-Klanu. Černoch se sice stal svobodným člověkem, ale díky otroctví nebyl schopen a neuměl fungovat ve společnosti, pro bílé Američany nebyl plnohodnotný člověk. Paradoxně měl více „práv“ a „lepší postavení“ jako otrok, protože pro jižana symbolizoval kapitál a výdělek.
11. "Náš zářící černý princ" Ossie Davis, 27.únor 1965
