Africká próza a poezie v českých překladech



foto by John Flannery @flicker


Níže uvedené citace jsou z knih zabývající se literaturou Afrického kontinentu, resp. jeho Maghribské části (Maroko, Alžír, Tunis, Libye), ale i Afriky rovníkové a jižní. V úvodu antologie Černý Orfeus, jejíž autorem je Vladimír Klíma, podrobně popisuje způsob vnímání umění africkými černochy a přináší ojedinělý pohled na kulturu Afriky.



 *   *   *   *

„… povšimněme si volby symbolů a básnických obrazů. V africké poezii nalézáme vedle sebe dvě odlišné kategorie: tradiční – tamtamy, masky, rituální předměty, přírodní motivy, (…) a moderní, z nichž valnou část reprezentují technické vymoženosti. Obě tyto kategorie koexistují v pozoruhodné, často i groteskní symbióze. (…) Není zřejmě náhodou, že hlasatel negritude Leopold Sédar Senghor kdysi prohlásil, že černošskou doménou je cit, který stavěl do protikladu k bělošskému rozumu. Odtud vyvozoval přirozené, vrozené předpoklady Afričana pro uměleckou seberealizaci a jeho humanistický přínos světové kultuře. (…) Pomýlená, i když zajímavá, je například doměnka zesnulého německého profesora J. Jahna, který pod vlivem idealistických antropologů a religionistů prohlašoval, že černošská slovesnost vyvěrá z jakési metafyzické filosofie „životních sil“, k nimž prý patří i slovo, že množství alegorických a symbolických obrazů v básních lze zdůvodnit jakýmsi prelogickým, obrazným způsobem uvažování Afričanů, kteří se prý v tomto směru liší od našeho racionálního myšlení. (…) Charakteristickým znakem afrického estetického zírání je požadavek syntézy. Zatímco běloši mají sklon analyzovat a jednotlivé druhy umění od sebe oddělovat, afričtí černoši je vidí spíše jako dílčí složky komplexního jevu.“

„Černý Orfeus“ Vladimír Klíma (1977)



*  *  *  *

"Martinický básník Aimé Césaire (nar.1913) dospěl k ještě působivějšímu uměleckému výrazu. V Zápiscích o návratu do rodné země (Cahiers d´un retour au pays natal, 1939) oslavil černošství, které pochopil jako filosofický pojem "négritude". (...) Césairova sbírka je popřením dříve velmi rozšířených tvrzení o podřadnosti černošské civilizace, jakousi "negací negace černošství". (...) Základní Césairův pocit - a nejen Césairův - je roztrpčení černého intelektuála nad tím, že ani rovnocenné vzdělání nepohne bělochy k tomu, aby se oprostili od své navyklé povýšenosti v jednání s Afričany. (...) Terčem básníkova útoku se stává bělošský racionalismus. Proto provolává slávu těm, kdo nic nevynalezli a nic neprozkoumali. Césaire s oblibou užívá provokativních paradoxů, přejímá i některé výrazy z kolonialistické propagandy, ale propůjčuje jim jiný smysl. Smysl, který mají opovržené zvyky a tradice v očích černochů."

„Literatura černé Afriky“ Vladimír Klíma, Karel F. Růžička, Petr Zima (1972)



*  *  *  *

„Nejobtížnější pro čtenáře asi bude vžít se do ducha těchto literatur a pochopit jejich estetická kritéria, někdy tak odchylná od evropských, zejména v arabsky psaných dílech“

"Literatury severní Afriky : Alžírsko, Tunisko, Maroko, Lybie" Svetozár Pantůček (1978)



Populární příspěvky z tohoto blogu

"Malcolm X: The Great Photographs" (Stewart Tabori & Chang, 1993)

„Black Manhattan“ James Weldon Johnson (Da Capo Press, 1991)