"Horký vítr nad Mississippi" Mildred D. Taylor (Albatros, 1987)


Kniha Horký vítr nad Mississippi je autobiografickým svědectvím spisovatelky, která ve svých příbězích čerpá ze vzpomínek svých rodičů a prarodičů. Vrací se do dob, kdy černošské obyvatelstvo Spojených států amerických jen stěží prosazovalo a hájilo svá základní občanská práva a kdy zvůle a násilí bílých osadníků vůči obyvatelům jiné barvy pleti často překračovaly základní principy humanity. Hrdinkou vyprávění, které je časově zasazeno do 30. let 20. století, je devítiletá černošská dívka Cassey Loganová. Cassey, její rodina, přátelé a sousedé se potýkají se zřetelně rasisticky motivovaným bezprávím ze strany bílých. Dětský čtenář se dozvídá o špatných životních podmínkách černošského obyvatelstva, které ostře kontrastují s majetností a mocí bílých spoluobčanů. Devítiletá Cassey vnímá například rozdíly ve vzdělávání černošských a bílých dětí, ve své dětské nevinnosti nerozumí jejich podstatě, neboť odporují jejímu vrozenému a humanitně zaměřenou výchovou vštípenému smyslu pro spravedlnost.

Ona sama se dostává do mnoha situací, v nichž na vlastní kůži pociťuje, že ne všichni jsou si rovni. Situace ve Spojených státech amerických ve dvacátém století je zachycena realisticky, v mnohých detailech až naturalisticky. Přestože se jedná o knihu určenou dětským čtenářům, nevyhýbá se autorka líčení násilí a fyzických střetů, které tehdy nebyly výjimečným jevem. Cílem M. D. Taylor je seznámit prostřednictvím dojemného vyprávění dětského čtenáře s nepřípustností chování, které má rasistický podtext. Ich-forma textu napomáhá identifikaci s hlavní hrdinkou, dětský čtenář spolu s Cassey prožívá pocity nespravedlnosti, zklamání z nerovnosti mezi lidmi, strachu o holý život. Přičemž autorka čtenáři dává jasně najevo, že jediným důvodem rasové diskriminace rodiny Loganových je jiná barva pleti, která je nesmazatelným a vždy na první pohled viditelným stigmatem. Vykreslení základních principů konfliktů mezi rasami je názorné, pro dětského čtenáře transparentní, a proto máme za to, že je efektivním
nástrojem multikulturní výchovy. 

Pro ilustraci uvádíme úryvek z knihy, v němž M. D. Taylor popisuje jeden z neskrývaných a úmyslně provedených útoků na lidskou důstojnost černošského dítěte: 

„Kdyby nám hrozilo jen to, že nám každé ráno i večer déšť promočí šat, odtrpěli bychom si cestu mezi domovem a školou mnohem snadněji. Ale k tomu všemu jsme ještě museli dávat pozor na autobus školy Jeffersona Davise, který se na nás vyřítil zezadu a zacákal nás vždycky špínou ze silnice. Věděli jsme, že řidič rád baví své pasažéry pohledem na nás, jak se kloužeme na téměř nepřípustném lesním břehu, ohlazeném dohola stálými dešti, a proto jsme se na úseku mezi dvěma křižovatkami ustavičně ohlíželi dozadu, abychom stačili vylézt na břeh, dřív než nás autobus dožene. Ale někdy se déšť lil tak hustě, že jsme byli rádi, že se držíme na nohou, a neohlíželi jsme se tak často nebo jsme neposlouchali dost pozorně, potom jsme skýtali komický pohled krutým očím, jež neměly s naší bědou nejmenší soucit....

Pět minut nato jsme se zas hnali blátem jako vyplašení zajíci a hledali vhodný břeh, protože jsme viděli autobus, jak zrychluje tempo a valí se po úzké, deštěm promočené silnici, ale tentokrát jsme se neměli kam schovat, protože Stacey měl pravdu. Příkopy tu byly příliš široké, plné vody, že až přetékaly, a nikde žádný kořen nebo keřík, za který bychom se mohli vytáhnout nahoru. Když už jsme nakonec měli autobus sotva patnáct metrů za zády, zabočil nebezpečně až na pravou krajnici silnice, kde jsme právě utíkali, takže nás donutil, abychom se pokusili doskočit až na břeh, samozřejmě jsme nedoskočili a všichni jsme skončili v bahnitém příkopu. Človíček, až po prsa ve vodě, nabral plnou hrst bláta a v nepříčetném hněvu se vyškrábal na silnici a utíkal za ujíždějícím autobusem. Zatímco z pootevřených okének zazníval připitomělý smích a výkřiky: „Negr! Negr! Blátožrout!―, Človíček hodil blátem po autobusu, ale o pár stop minul jeho kola. Pak, zcela zoufalí tím vším, co se stalo, zakryl si obličej rukama a rozplakal se.
“ *



Kniha M. D. Taylor a další literární texty, které zobrazují patologické společenské jevy způsobené interkulturní netolerancí, jsou univerzálním nástrojem multikulturní výchovy, který lze do výuky aplikovat v jakékoli zemi, Českou republiku nevyjímaje. Uvědomujeme si, že výběr vhodné literární ukázky nezaručuje, že multikulturní výchova proběhne se zamýšleným efektem. Důležitou roli sehrává osobnost erudovaného učitele, který musí nejprve dokonale proniknout do aktuální situace v oblasti, v níž žáci žijí, a na základě této důkladné analýzy přizpůsobí výběr literárních textů a vyučovacích metod. Jelikož se jedná o velice závažnou problematiku, vyžaduje práce s multikulturně zaměřeným textem dlouhodobé pojetí a odpovědný a citlivý přístup pedagoga. 


* s. 47-51.

Zdroj: "Možnosti podpory Ċtenářské gramotnosti v hodinách Ċeského jazyka a literatury na ZŠ" (2009 ročník IX, číslo 4), kapitola: "Reflexe multikulturality ve světové literatuře pro děti a mládež a její didaktické možnosti" Jana Kusá 


..........................
Název: "Horký vítr nad Mississippi" 
Autorka: Mildred D. Taylor
Originál: Roll of Thunder, Hear My Cry (Dial Press, 1976)
překlad: Magda Hájková
Vydavatel: Albatros
Rok: 1987
Počet stran: 270 s.
..........................

Kniha vyšla také slovensky pod původním názvem "Počuj môj plač" (Bratislava: Mladé letá, 1982), překlad: Magda Šaturová-Seppová


Více o autorce: Mildred DeLois Taylor (*1943)


Populární příspěvky z tohoto blogu

"Byly jsme tam taky" Dagmar Šimková

"Islamofobie, antiislamismus a negativní stereotypy" Zora Hesová (AMO, 2016)

"Islám - umění a architektura" Markus Hattstein a Peter Delius (Slovart, 2006)