Kdo jsou afričtí básníci? Jaká je africká poezie?
Kdo jsou afričtí básníci? Jaká je africká poezie a umění? Ukázka ze sbírky Černý Orfeus nabízí částečně odpovědi na tyto otázky. Umění Afriky je někdy vnímáno jen v souvislosti s minulostí a obtížně se tak hledá propojení mezi tímto kontinentem a současností. Překlad afrikanisty Vladimíra Klímy nabízí čitelnější obraz afrických umělců, básníků a spisovatelů.
* * * * *
„Nesnažím se vědomě stát africkým básníkem tak, že bych usiloval o adaptaci takzvaných afrických forem. Ozvěny africké tradice ke mně přicházejí podvědomě, slyším je, a to je snad jediný africký prvek či vliv, k němuž se mohu přiznat.“
David Rubadiri
(Malawi)
„Umění pro umění je intelektuálská sračka; píšete-li jen pro jiné umělce, jste jako had, který si žere ocas – je to uzavřený kruh a nic víc... Musí být angažovanost. I když píšete jen pro zábavu, angažujete se...“
Kole Omotoso
(Nigérie)
„Africký spisovatel ví, že psaním v jazyce, který není jazykem jeho bratří, nemůže dát zaznít ryzímu hlasu své vlasti. Avšak tím, že svou tvorbou přispívá k ukončení koloniálního režimu, černošský autor píšící francouzsky napomáhá obrození našich národních kultur.“
David Diop (Senegal)
„Psát pro rádio, to je jako mluvit do rádia, do mikrofonu, mluvit k druhým v Africe. A tak jsem ponenáhlu začal oba prostředky spojovat. Zpozoroval jsem, že vždy, když jsem se pokoušel psát to, čemu říkáme “literatura“, velmi uhlazená, velmi čistá, nebyl jsem s to povědět svůj příběh jako pravý Afričan.“
Francis Bebey (Kamerun)
„Kolem knih z Afriky se dělá příliš velký povyk. Kritika věnuje příliš mnoho pozornosti. Jste-li Afričan, může se z vás přes noc stát někdo – po jediné knize. A to je špatné. Spisovatelům by se měl dopřát čas, aby vyzkoušeli své síly..."
Mbella Sonne Dipoko
(Kamerun)
„Poezie selže, bude-li přehlížet svou hlavní funkci: způsobovat, abychom lépe vnímali a více prožívali.“
Lewis Nkosi
(JAR)
„Africký básnický obraz není obrazem – rovnicí, nýbrž obrazem – analogií, surrealistickým obrazem, symbolem, ideogramem. Nejen obrazem – zpodobněním, ale také substancí – kamenem, zzzeeemí mědí, zlatem, vláknem – a dokonce i její linií a barvou... Hovořil jsem o surrealistiském básnickém obraze. Ale jak nepochybně předpokládáte, africký surrealismus se od evropského liší. Evropský surrealismus je empirický, kdežto africký je mystický a metafyzický. Černošská analogie předpokládá a ozřejmuje vesmír jako hierarchii životních sil.“
Leopold Sedar Senghor
(Senegal)
„Africký černoch spojuje v jediném lyrickém impulsu Boha, vodu, kámen, oheň... prožívá impuls do hloubky, uvádí se do vztahu k přírodě. Proniká přírodou prostřednictvím jejích složek... Přenáší tento cit obětí i slovem ... Obět znamená věrnost měřítkům, jež převládají od počátku věků ve vztazích mezi přírodou a člověkem – je to Čin. Slovo naopak odpovídá na způsob nařízení Oběti. Snáší existenci na zem tím, že táhne neviditelnou nit mezi posvátným a každodenním. Pomocí Slova africký černoch převádí do skutečnosti svůj postoj k přírodě."
Lamine Diakhate
(Senegal)
„Dnes mladé africké spisovatele přemohla krize originality, jež paralyzuje literární tvorbu. Obávájí se, že nebudou s to psát jinak než Evropané či Asiaté, a vyčerpávají se ve snaze být jiní – a zatím jediné, co potřebují, je odstranit rasovou clonu a osvobodit svůj opravdový literární talent.“
Jean-Baptise Tati – Loutard
(Konžská Lidová Republika)
Zdroj: „Černý Orfeus - Moderní poezie tropické Afriky“ Vladimír Klíma (1977)
