"Mohamed a nauka jeho" Dr. Miroslav Tyrš (Družstvo „Moravský legionář“, 1925)
Podobně jako překlad Koránu od Ignáce Veselého, patří i tento text do kategorie, která nám spíše podává informaci, jak se o islámu a muslimech psalo a nahlíželo na jejich náboženství, než na islám samotný.
Autor nastiňuje stručně celou historii islámu, včetně života Proroka Muhammada, rovněž popisuje některé detaily z islámské teologie, které v tehdejší době nebyly všeobecně známé.
Tyrš chápal islám a jeho poselství pro věřícího člověka spíše jako slova, jež mají člověka strašit než mu naznačit hlubší význam vnějšího a vnitřního světa. Nikde v textu není uveden zdroj, ze kterého čerpal verše z Koránu (první český překlad Koránu vyšel v r. 1912), ani historická a teologická fakta o islámu.
V momentě, kdy se výklad může držet historických událostí, podává relativně pravdivé informace, jinak je to už s výkladem smyslu islámské teologie a Koránu. V ten moment může tón Tyršových slov znít velmi tvrdě a muslimové by s jeho pohledem rozhodně nesouhlasili. Slučování Božské úrovně s lidskou je fatální chyba, které se při svém výkladu dopouští. Zejména se jedná o pasáže, které pojednávají o vztahu člověka vůči Bohu (viz s.25).
„Co se nauky o spravedlnosti Boží týče, tu by obecný rozum spíše naukou o nespravedlnosti nazýval. Zahrnuta je v náhledu, že každému od prvopočátku již stanoveno, zda má být spasen věčně aneb zatracen. (...) Zásluhy a skutky naše nemají ceny před Bohem. (...) Od víry však závisí spása nebo ztracení. Bůh tedy obé libovolně uděluje."
Nicméně nelze textu upřít na tehdejší dobu a na svůj malý rozsah bohatost na informace. Uvědomíme-li si, že text byl napsán na konci 19. století a mluví se v něm o tawhídu (monoteismu), o pilířích islámu (ačkoli je uvedena "válka proti nevěrcům" jako jedna z povinností muslima, s. 29), jsou zde uvedeny přímo ukázky veršů z Koránu (překlad súry Al-Fátiha, s.30-31), zmiňuje se i súfismus. Přes tyto skutečnosti lze jej považovat za pozitivní posun ve vztahu křesťanského světa vůči islámskému, který se plně rozvinul až ve století následujícím.
Autor nejspíš chápal a přikláněl se k náboženství v rovině filosofické a intelektuální než v náboženské, nejvíce je to patrno v závěru, kde přímo pod ukázkou několika hafízových veršů píše.
"Přiznávám se, že vše, co tímto směrem dlouhým dechem praveno a kázáno bylo na tomto světě západním, mne nedojalo tak jako krátké rozjímání moslímské." (s.34)
Pasáž o súfismu (s.34-35, Rúmí s.36) rovněž potvrzuje výše uvedenou teorii.
"...Súfismus, jenž veškerý svět za výron z Boha pokládá. Vše co je, z Božské bytosti vyronilo se, je tedy samo v sobě též povahy Božské. Bůh je ve světě a svět v Bohu a na konec svět a Bůh splývají v sebe..."
Jestliže nás celý text neustále nutí přemýšlet nad autorovým názorem, na jaké straně ohledně náboženství stojí, v závěru se Tyrš jasně přikloní na stranu filosofie a racionality.
"Podal jsem v zběžném nákresu obraz posledního náboženství, jež dopínalo se vlády světové. Zda podobný zjev uzří ve věku budoucím pokolení lidská, zda i po Islámu ještě vznikne náboženství čtvrté, jemuž vskutku by se podařilo podrobiti sobě mysli veškeré? Nepovstane - než myslím, že jest již mezi námi! myslím, že my všichni jsme nadšení vyznavači jeho. Je to duch lásky a osvěty, jemuž vláda přisouzena nad lidem veškerým. (...) Zdrženlivost od sobětnosti bezohledné - to budiž postem naším v Kiblu, ku které obráceni konáme modlitbu svou, budoucnost člověčenstva a neskonalý pokrok jeho. I boj proti nevěřícím na konec nám uložen (...) vedený ovšem toliko zbraní mravnou a duševní boj proti zatemnělosti srdce a rozumu lidského. Proti bludům a předsudkům všelikým vztyčen prapor práva a pravdy odvěké, na němž nechť zaskví se slova básníka (Sad-Ben-Malik), buď si i mohamedánského..."
Úvaha o islámu, respektive náboženství, patří k ojedinělým tématům Tyršových prací, přesto se najdou příležitostné zmínky, kde se na toto téma vyjadřuje; např. článek "O podmínkách vývoje a zdaru činnosti umělecké" z r. 1873). K náboženskému přemítání byl Tyrš veden nejen svým pesimistickým sklonem své povahy, nýbrž i předmětem svého vědeckého studia (logika, filosofie). Přesto je "Mohamed a nauka jeho" jedinou statí, která se zabývá výhradně náboženstvím.
Samotný text vyšel poprvé v časopise Květy v pěti po sobě následujících číslech (10-14., od 10.března do 7.dubna 1870)
........................
Název: Mohamed a nauka jeho
Autor: Dr. Miroslav Tyrš
Úvod: L.Jandásek
Vydavatelství: Družstvo „Moravský legionář“ v Brně
Rok: 1925 (text byl sepsán v roce 1870 - viz výše)
Počet stran: 40
........................
