"Proč jsem pronesl smuteční řeč pro Malcolma X?" Ossie Davis, únor 1966 (k 50. výročí zavraždění Malcolma X)
V překladu smuteční řeči Ossie Davise, ale i v úvodu, bylo již zmíněno, že sympatie a náklonnost k názorům Malcolma X nebyly během jeho života, ale i dlouho po jeho smrti příliš vítány. V případě Ossie Davise vše vyústilo k napsání veřejné "obhajoby", která vyšla rok po atentátu na Malcolma v časopise "Negro Digest" v roce 1966. Pro tuto formu odpovědi se rozhodl po obdržení mnoha dopisů, které kritizovaly jeho účast na pohřbu Malcolma X.
Text v podstatě potvrzuje myšlenku již zmíněná eulogie "Náš černý zářící princ" a v ničem si neprotiřečí. Překvapivá je ale osobní zpověď Davisova pohledu na hrdost a kuráž hájit černošství v bělošské společnosti. Davis svým upřímným "přiznáním" určitě překvapil většinu Američanů a ještě více tím posílil Malcolmovu věrohodnost v očích veřejnosti. Pro Davise to mohla být do určité míry velká úleva a terapie v jednom, protože jeho slova velmi silně zkritizovala tehdejší prospěchářský a zbabělý postoj černochů vůči Malcolmovi ve chvíli, kdy museli před bělochy jasně říct svůj názor.
Jestliže jsme si ale vědomi, kdo Ossie Davis byl, je jeho sebekritika příliš tvrdá. Spíše se jedná o velmi niterné detaily Davisovy mysli, a jen on zná "chyby", kterých se dopustil. Během svého života byl spolu se svou manželkou - herečkou Ruby Dee (1922–2014), člene několika černošských organizací, např. CORE, NAACP, CNCC, a dále patřili k blízkým přátelům jak Malcolma X, tak M. L. Kinga, Jr. Mezi hlavní poselství obou textů lze považovat pokrytectví a neupřímnost před sebou samými. Pro Davise byl Malcolm člověk, který se nebál ukázat své srdce, a to bez ohledu na následky. Fakt, že Davis přiznal částečně chyby sám na sobě, vyznívá jeho apologetika daleko silněji, než kdyby použil kritiku popisující jedny jako "chybující" a druhé jako "spravedlivé".
V závěru je zajímavá poznámka o budoucnosti, kde nebude Malcolm považován za extrémistu, ale bude po boku významných osobností americké historie.
Překlad obou textů nechce přehnaně upozorňovat na Afroameričany jako na etnickou skupinu, ale spíše vidět tuto etapu lidských dějin jako moment, kdy jedna skupiny společnosti selhala, a na Malcolmovi ukázat, co je jeden jedinec schopen dokázat pro povznesení utlačované skupiny.
"Proč jsem pronesl smuteční řeč pro Malcolma X?" Ossie Davis, únor 1966
Nejste jediní, kdo by rád věděl, proč jsem to udělal, pro někoho jako byl Malcolm X. Mnozí, co mne znají a respektují, mi poslali spousty dopisů. Mezi nimi byl jeden, na který jsem obzvlášť hrdý, zaslaly jej bílé dětí ze šesté třídy a dotazují se rovněž na vysvětlení. Vás si cením, že mi dáváte možnost tak učinit.
Tuto otázku mi ještě žádný černoch nepoložil, a tak tedy očekáváte, že to budu tak trochu používat na svou obhajobu (můj farář, reverend Samuel Austin, z baptistického kostela, kde docházím na nedělní přednášky, měl o Malcolmu kázání, ve kterém jej [Malcolma] dokonce nazval "Obrem v nemocném světě"). Napsali mi také mí vlastní známí, kteří vychvalovali Malcolma jako člověka a oceňovali mou účast na jeho pohřbu.
Rovněž - a to je velmi důležité – se ozvaly hlasy, které velmi detailně popisovaly svůj nesouhlas s mnohým nebo vším, co Malcolm řekl nebo za čím stál. Což alespoň potvrzuje jeden důležitý fakt, že všichni do jednoho věděli, i ti černoši, kteří se tak rádi na veřejnosti poplácávají po zádech, že ať byl Malcolm jakýkoliv, byl to ryzí člověk . Běloši nepotřebují nikoho, kdo by jim připomínal, že jsou lidé. My ano! Toto byl jeho nepopiratelný přínos pro jeho lid.
Myslívali jsme si, že pravidla ve společnosti a obyčejný rozum vyžadují, aby černoši stáli v pozadí a běloch by za ně mluvil, bránil je a vedl je, zatímco my bychom stáli v pozadí našeho boje. Toto byla podstata černošské politiky.
Malcolm ale řekl "k čertu s tím"! Přestaňte klečet a vstaňte, bojujte sami své vlastní bitvy. Toto je jediný způsob, jak získat zpět důstojnost a sebeúctu. A je to jediný způsob jak přinutit bělochy, aby Vás respektovali. Jestli Vás nenechají žít jako člověk, zcela určitě nemůžou zabránit, aby jste alespoň jako člověk zemřeli!
Malcolmova přítomnost, jak sami můžete vidět, byla velmi osvěžující pro černošskou komunitu; některé z nás dokázal dost vystrašit, obzvlášť ty, co jsou od narození ustrašení a pokrytečtí ve společnosti bělochů. Malcolm věděl, že každý běloch v Americe profituje přímo/nepřímo díky své pozici vůči černochům. Prospěch z rasismu má, i když jej nepraktikuje nebo v něj sám nevěří. Rovněž věděl, že každý černoch, který nepoukázal na otevřený nebo skrytý rasismus, ihned, a raději jej přešel bez komentáře a dál se usmíval jako by nic, byl Strýček Tom a zrádce, který nemá sílu a kuráž nebo cokoliv, co může být spojováno se skutečným ryzím charakterem!
Nyní to víme stejně dobře, jako to věděl Malcolm, rovněž ale víme, co se stalo těm lidem, kteří nasazovali krk za druhé a měli odvahu. Jestliže bychom všem lžím, co sami sobě říkáme dali "polehčující okolnost" a byly sepsány, byla by to jedna velká kapitola naší historie. Historie, kde se zbabělost jednoho člověka ospravedlňuje před druhým.
Malcolm ale vzal tyto lži a zahodil je. Neustále říkal jasně bolestivou pravdu, kterou běloši i černoši nechtěli slyšet nahlas, a nezastavily by ho sympatie ani peníze.
Umíte si asi představit, jak dokázal tenhle muž zakřičet a způsobit nepříjemnosti pro obě strany, černošské i bělošské. Jakmile se Malcolm jednou na vás zaměřil, neměli jste šanci uniknout. Patřil mezi nejúchvatnější a nejokouzlivější lidi, které jsem kdy potkal. On nikdy neváhal použít své charisma a nekompromisně vás s ním převálcovat. Jeho zlost, mnohdy pro nás dost bolestivá, byla ale velmi přínosná. Uměl vás hodně naštvat, ale taky ve vás dokázal vzbudit hrdost. V jeho přítomnosti bylo nemožné zůstat neprůbojný a shrbený černoch. On by vás nenechal, a vždy byste ho opouštěli s malou nadějí uvnitř sebe, že jste se už konečně stali člověkem.
V této mé úvaze o Malcolmově významu, bych ho ale nerad omlouval. Byl kriminálník, narkoman, kuplíř a bývalý vězeň; rovněž byl rasista a nenávistník, a skutečně věřil, že běloch je ďábel. Toto vše se ale změnilo. Dva dny před svou smrtí, v rozhovoru o své minulosti řekl: "Byl to šílený obraz, ta nemoc a šílenství dřívějších dní! Jsem rád, že jsem se od něj dokázal osvobodit."
Malcolm byl svobodný. Ti, co jej znali před a po jeho pouti do Mekky (1), mohli pochybovat, že naprosto upustil od rasismu, separatismu a nepřátelství. Neupustil ale od svých šokujících výroků, od rázného agitování za svobodu, v této zemi, nejen pro černochy, ale pro kohokoli. Nejvíc ze všeho, obzvlášť v rasové otázce, stále s radostí popichoval bělochy, poukazoval na Strýčky Tomy (2) a na ty, co dělají kompromisy a jsou ústupní (3) - mezi které jsem záměrně zařadil i sám sebe - protože jsem byl naprosto zahanben uhlazeným a bodrým pokrytectvím, které praktikujeme, abychom v podstatě mohli jen existovat ve tomto světě, jehož hodnotami na jednu stranu opovrhujme, ale zároveň mu je závidíme.
I kdyby se býval Malcolm nezměnil, byl by stále významnou osobností na americké politické scéně, kde by stál po boku ostatních bojovníkům za lidská práva, podobně jako stál John Brown (4) po boku abolicionistů (5) v boji proti otroctví. Mnozí mohou nesouhlasit s Brownovým fanatismem, který vyústil v útok na skladiště zbraní v Harpers Ferry, kde přišel o své dva syny, a sám byl pak oběšen za vlastizradu. V dnešním světě, obzvláště mezi černochy, není ale označen za zrádce, ale ze hrdinu a mučedníka, který zemřel za ušlechtilou věc. Tím chci říct, že nebudu překvapen, až jednou v budoucnu lidé začnou vidět Malcolma, jeho schopnosti a jeho nenapodobitelný styl, také jako mučedníka za stejnou věc. Okolo tohoto kontroverzního Američana je ale stále mnoho polemik a já jsem ochoten počkat, až historie udělá finální rozhodnutí. Osobně si ale myslím, že proti tomuto verdiktu nebudu nic namítat. Znal jsem toho muže osobně, a ačkoliv jsem s ním někdy nesouhlasil, nikdy jsme nepochyboval, že přes své chyby byl vždy ojedinělým zjevem mezi námi černochy, byl to skutečný člověk.
Abych si uchránil vztahy s mnohými dobrými bělochy, kteří mi umožnili získat celkem dobré živobytí v zábavném průmyslu, byl jsem tehdy zbabělý a příliš opatrný, abych si tento fakt přiznal, během jeho života. Myslím si, že teď, když už jsou konečně všichni běloši před ním v bezpečí, mohu být zcela upřímný sám před sebou a smeknout před jeho statečností, černošstvím, ironií, jež byla jeho styl a typický způsob vyjadřování, jeho neutuchající verva "říkat vše a všem přímo do očí".
Zkrátka absence vlastností, v každém druhém černochovi, co znám, a vlastnosti, které mu přivodily příliš brzkou smrt.
Ossie Davis
Článek by publikován v časopise "Negro Digest", v únoru 1966
poznámky:
(1) Pouť do mekky v roce 1964 znamenala pro Malcoma zcela zásadní moment, který změnil jeho politický i osobní život. Odklon od rasistických a sektářských názorů Nation of Islam, přijmutí sunnitského islámu a navázání spolupráce s ostatními afroamerickými hnutími v USA nebo v Africe, viz překlad „Dopis Malcolma X z Mekky, duben 1964“
(2) Označení "Strýček Tom" používal Malcolm X během svého působení v hnutí Nation of Islam pro umírněné černošské vůdce. Jméno pochází z knihy "Chaloupka strýčka Toma" od Harriet Beecher Stoweové, z roku 1851. Kniha měla kritizovat otroctví, ale spíše je známa díky postavě strýčka Toma, otroka, který nebyl konfliktní a trpělivě snášel bělošskou nadřazenost.
(3 ) angl. "accommodationist" byl výraz používaný mezi černochy, zvl. pro politiky a aktivisty, symbolizoval slabost a ústupkářství ve svých požadavcích.
(4) John Brown (1800 - 1859) byl abolicionista, který prosazoval ozbrojené povstání jako jedinou cestu k ukončení otroctví. Proslavil se neúspěšným útokem na skladiště zbraní v Harpers Ferry roku 1859.
(5) Abolicionisté, hnutí usilující o zrušení otroctví v USA, (z lat. abolitio - zrušení). První vlna abolicionistů přichází v době amerického boje o nezávislost (1775-1783) Druhá vlna přelom 20. a 30. let 19. století. Abolicionisté bojovali proti otroctví ideově - politickým lobbingem a pořádáním přednášek a veřejných disputací, ale také prakticky - například vybudováním systému dobrovolníků, jež pomáhali otrokům v útěku na sever Spojených států pomocí tzv. podzemní železnice.
