Interview: PROislám, o.s. (16. srpna 2010)

Muslimská komunita v České republice je dosti nekonkrétní pojem a naše společnost si až na pár výjimek velmi těžko může o ní udělat představu. Slabá informovanost je z větší části dána počtem muslimů, kteří jí tvoří (cca 400 českých konvertitů), v takovýchto podmínkách není lehké proniknout dál za hranice své komunity. Pro opačný stav v povědomí a přiblížení obou světů se tu a tam v mediích objeví článek o životě českých muslimů nebo stále překvapu jící zpráva pro mnoho Čechů, že v Praze a Brně je mešita. Díky těmto zprávám se informovanost o islámu v ČR zlepšuje, ale je to ve většině případech sonda do života konkrétního jedince nebo rodiny a stále jaksi uniká pohled na celkovou komunitu a její strukturu. 


Následující rozhovor s občanským sdružením PROislám nabídne pohled na skupinu českých muslimek, které se aktivně podílejí na aktivitě muslimského společenství. Jejich seberealizace je nejen na internetových stránkách (www.proislam.org), ale také ve vydávání vlastního časopisu Amanah. Dále se snaží zaměřovat na výchovu dětí a muslimskou rodinu, ale i osvěta v islámském náboženství (Qur´an, Sunna, atd.). Přiblížení světa českých muslimek poodkryje určitě jen část více členitého a různorodého celku, kterým muslimská komunita v České republice určitě je.




1. Z vašich stránek jsem se dočetl, že jste občanské sdružení, dále, že vydáváte časopis a pořádáte různé akce, na začátek bych chtěl znát jak to vše bylo dáno dohromady a kdo přišel s tímto nápadem ?Na počátku celé věci byly rozhovory tří zakládajících členek, ale prvním, kdo přišel s konkrétním nápadem, jak naše plány a nápady zastřešit, byla sestra Líba. Potom už vzaly věci logický spád, bylo potřeba se informovat, co vše je právně potřeba a jaké jsou podmínky pro vznik takového sdružení, jak u takového sdružení funguje účetnictví a spousta dalšího. To vše nakonec vyústilo v roce 2007 v oficiální registraci občanského sdružení PROislám, o.s. a počátek jeho oficiáln í činnosti.

2. K rozhodnutí založit komunitu/sdružení musí někomu logicky něco chybět nebo musí cítit, že se něčemu nedostává dostatečná pozornosti. Co je tedy to "opomíjené"?

Neřekla bych zrovna "opomíjené", ale faktem je, že všechny existující organizace jsou vedené muži, kteří i při nejlepší vůli nemohou obsáhnout a do hloubky pochopit problémy žen, dětí a rodiny jako takové. A bylo také obtížné, aby řešili ženské záležitosti vzhledem k nevhodnosti kontaktu mezi ženami a nemahram muži. Naše sdružení bylo zamýšleno jako podaná pomocná ruka a to n ejen ženám a dětem, které jsou budoucností každé společnosti a nesmí být opomíjeny, ale i oficiálním organizacím, jimž mělo tímto ulehčit.

3. Byl pro Vás na začátku vzor v zahraničí nebo je vše původní, dle Vašich představ?
Měly jsme v počátku své vlastní představy, znaly jsme "nevyplněná" místa v životě naší komunity. Znaly jsme situaci, měly představu o tom, co je nutné změnit a jakým směrem vykročit. Tak jsme začaly pracovat na tom, aby se naše mlhavé plány zkonkretizovaly a vznikla fungující organizace. Při této konkretizaci pak samozřejmě nastala i fáze kdy jsme zkoumaly již fungující organizace, jak islámské tak neislámské, abychom využily těch nejlepších zkušeností.

4. Jak vaše sdružení ovlivnilo muslimskou komunitu sester? Kam se její směr ubíral a hlavně kam se dnes ubírá? 


Neřekla bych, že by sdružení nějak změnilo směr jakým se ubírá, či ubírala Komunita sester. Spíše to opět byla pomocná ruka, fungující internetová Islámská Komunita českých a slovenských sester se přestěhovala z MSN groups na naše webové stránky, kde jsme jí poskytly funkční a stabilní místo k jejímu dalšímu fungování a rozvoji. Některé projekty běží ve spolupráci s ní. Zároveň občanské sdružení PROislám zastřešuje několik dalších vlastních pro jektů, jedním z nich je právě časopis Amanah. V současnosti má sdružení čtyři členky a dvě partnerky, spolupracující na projektech.

5. Z Vašeho webu ve mně převládají dva pocity a nevím, který víc. Je to důraz na rodinu, děti a vše s tímto spojené anebo je na prvním místě život muslimky v če ské společnosti?

Myslíte, že tyto dvě věci lze striktně oddělit? Muslimky jsou ženy, s dětmi a rodinami, žijící ve společnosti, jež je obklopuje, ať už je česká, či jakákoli jiná. České i slovenské sestry muslimky žijí v různých částech světa, kde se setkávají s každodenní realitou, snaží se žít plný život, vychovávat co nejlépe své děti podle islámu. I tady je nutné v neislámských zemích podat pomocnou ruku, vytvořit alternativu k zábavám a vzdělávání pro naše děti v halál duchu. Mužské organizace mohou orga nizovat fotbalové turnaje pro chlapce, ale je třeba věnovat se i těm nejmenším dětem a dívkám, aby neuvízly v nějakém vzduchoprázdnu a měly plné a radostné dětství dle islámských měřítek. Navíc sestry, které se s rodinami odstěhovaly do islámských zemí se mohou dělit o své zkušenosti a znalosti.

6. Už jsem to trochu načal v jiné otázce, ale zajímalo by mě, nejen jako muslima, ale i muže, co je vůči ženám muslimkám v dnešní společnosti opomíjené? Mám teď na mysli zál ežitosti jak z každodenního života, tak i v mezilidských vztazích.

Vzhledem k tomu, že v naší zemi jsme jako muslimové velmi malou menšinou, na prvním místě je častá společenská izolace žen. V islámské zemi, kde je široká rodina, velké množství žen muslimek, není muslimka obvykle vůbec osamělá a má možnost normálního společenského fungování a předávání zkušeností v rámci islámského chování. U nás pokud žena chce dodržet co nejvíce pravidla daná Alláhem, stává se často jakýmsi vězněm na samotce. I když vyjde na výlet či na procházku bez mahra ma, stále je i mezi spoustou lidí osamělá. To není dobr& eacute; jak pro ni, tak v konečném důsledku ani pro děti – člověk je tvor společenský a i žena by měla pociťovat soudržnost a podporu ummy, nejen muži, kteří se mohou scházet kdykoli a kdekoli, nevyčnívají oděvem, nejsou vázáni množstvím povinností kolem dětí a domácnosti. I ženy by měly mít možnost halál způsobem udržovat sociální vztahy. V dobách Proroka (mír s ním) nebyly ženy vyčleněné mimo společnost, ale byly její součástí.

7. Časopis Amanah je zaměřen rovněž na výchovu dětí, zajímalo by mne jakou mají české muslimky zkušenost s naším školstvím? Jaké problémy mohou potkat muslimské rodiny s dětmi v předškolním a školním věku?

Tak k základním problémům ve školkách patří například stravování. Vepřové je standardně součástí jídelníčku. Když se ve školce řekne, aby dětem vepřové maso nedávali, tak jim dají sice porci bez masa, ale klidně to zalijí omáčkou z něj. Když už je ošetřené toto, dají jim jen suché brambory kupříkladu, ani jedna varianta není dobrá. Málokterá školka povolí přinést dítěti vlastní porci s sebou, i když i takové jsme našly. Většinou ale tvrdí, že to z hygienických důvodů není mož né. Další zásadní problém je „awra". Záchody jsou společné, bez dveří, děvčátka i chlapci v českých školkách jsou zvyklí, pro ulehčení učitelkám, naběhnout všichni společně, vykonat potřebu jeden před druhým a hajdy zpět do třídy. Dítě, které se snaží chodit mimo určený čas, se vyděluje často i v očích samotných učitelek. Jde o to, že je třeba sladit výchovu už od malička se standardy a požadavky islámu, aby mohla být stabilní a pro děti přirozená. Těch otázek je spousta a vždy záleží i na osobním přístupu a domluvě rodič-učitel. V časopise se můžeme dělit o zkušenosti, navzájem si poradit, a také získat informace ze sunny, kterým se nevěnuje pozornost n a přednáškách, protože v tradiční společnosti j sou vštěpovány od nejútlejšího věku a jsou brané jako naprostá samozřejmost.

8. Je o.s. PROislám výhradně záležitost českých muslimek nebo spolupracujete i se sestrami z jiných zemí?

Zatím je občanské sdružení PROislám záležitostí pro české a slovenské sestry, ale co se týká spolupráce, je to sdružení otevřené všem ženám, a spousta českých a slovenských sester má přítelkyně muslimky ze všech koutů světa.

9. Niqáb a burka, téma, které zasáhlo Evropu a v praxi otestovalo evropskou demokracii. Váš názor asi bude jasný a v této záležitosti se většinou jako muslimové shodneme, sp íš bych se chtěl podívat dál a pokusit se odhadnout vývoj myšlení ve společnosti. Co si myslíte, že tato kauza může/mohla ovlivnit? Může být tato negativní záležitost využita k získání pozornosti a třeba k „rozhýbání společnosti“?

Na tuto otázku má asi každý svůj osobní názor, odpovím tentokrát tedy jen sama za sebe. Za současného stavu společnosti a politiky vůbec, tato kauza nebude znamenat nejspíš mnoho přínosného, pravděpodobnější je, že se jí mnohem spíš chytnou extrémistické skupiny z obou konců spektra a budou se jí snažit využít pro své vlastní cíle.

10. Málem bych zapomněl na otázku týkající se názvu Vašeho časopisu, Amanah, Jaká je spojitost nebo jaký má význam tento výraz pro Vás a Váš časopis?

Podle slovníků se jedná o podstatné jméno, které by se dalo přeložit jako poctivost, věrnost, bezúhonnost. Pokud je mně známo, tak v islámu význam slova amanah znamená něco jako „důvěra, svěřené“. Sám Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) byl nazýván alAmín - důvěryhodný. Amanah je též svobodná vůle, která byla dána lidským bytostem a džinům, v kontrastu ke všem ostatním živým bytostem, které tuto vlastnost nemají.

11. V Brně jste spolupořádaly výstavu „Víte, kdo to byl?“, průběh celé akce popisujete ve Vašem časopise, přesto bych se chtěl zeptat, jaký typ lidí Vás oslovil? Měly jste během těch několika dnů m ožnost posoudit nějakou změnu v lidech a jejich vztahu vůči islámu?
Poměrně veliký zájem byl mezi starší populací nad 50 let. Byli mezi nimi i takoví, kteří se vrátili i další den a pokračovali v diskuzi. Na výstavu se přišli podívat a popovídat si lidé od dvaceti let, až po ty přes sedmdesát. Jelikož jsme stáli na frekventovaném náměstí a mohl přijít a podívat se kdokoliv, nelze nějak omezit typ lidí. Naopak ve výstavní síni byl typ lidí omezen na starší občany, studenty a intelektuály. Výstava "Víte, kdo to byl?" byla první akcí, kdy muslimové vyšli do ulic a dělili se o učení své víry s ostatními. Vzhledem k tomu, že opravdu takovéto akce jsou velmi vzácné, nelze očekávat nějakou viditelnou změnu v lidech ani jejich vztahu k islámu. Změny jsou spíše individuální, kdy názor na danou věc byl pozměněn poté, co byla problematika podrobněji vysvětlena. Bylo by nutné dělat takovýchto akcí daleko více, aby byla vidět nějaká viditelná změna v širší veřejnosti.


12. Ve spojitosti s dotazem ohledně školství a výchovy dětí bych se zeptal jestli je zde v ČR někde školka, která je přímo řízena muslimy nebo jsou ve vedení částečně zastoupeny? Jestli ne, tak nemáte v plánu jako o. s. založit vlas tní prostor pro děti?

Snahy o vlastní školku byly, a ne jen pouhé sny či plány, dvě sestry oběhaly veškeré papírování, zajistily si patřičné certifikáty a chtěly takovou školku otevřít v centru Prahy. Celá věc ztroskotala na samotných rodičích, zdálo se jim to drahé, příliš daleko... vždy se něco našlo, kapacita by se nenaplnila a i pro tuto aktivitu existují pravidla a zákony. Tytéž sestry měly domluvenou rozšířenou výuku islámu a arabštiny na základní škole v Písnici, autobus by vozil děti buď z centra nebo od modlitebny na Černém Mostě – opět pro malý zájem nebylo možno realizovat. Je to i otázka pro rodiče, jak moc jim záleží na výchově jejich dětí a kolik do ní mohou i nvestovat.

13. Kam by se měly dívky/ženy, které islám zaujal a chtěly by se více dozvědět podívat?Váš web beru samozřejmě, ale třeba pro ty, co se chtějí s českými muslimkami setkat osobně a více je poznat.

Nové muslimky, nebo dívky a ženy, které se zajímají o islám mohou na našich stránkách nejen využít internetové podpory, a navzájem se tam poznat a případně najít sestru v blízkosti svého bydliště, ale mohou i přímo oslovit naše občanské sdružení a my je nasměrujeme na nejbližší kontakty. V Brněnské modlitebně je otevřená kancelář pro ženy po předchozí domluvě. Inšá Alláh, pokud bude dostatečný zájem, je jen otázka času vytvořit kroužek muslimek – dobrovolnic, které mohou působit po celé republice

Děkuji za rozhovor

*fotografie u otázek 11. a 12. jsou z výstavy "Víte kdo to byl?" (17.-21.4.2010, Brno)