Interview: Ali Větrovec a jeho web "e-Islám" (5. května 2010)

Představení islámského portálu www.e-islam.cz a jeho redaktora, začíná první z řady rozhovorů pro blog Mecca Audio. Mezi nepřeberným množství blogů a webových stránek zabývající se islámem patří tato stránka mezi ty nejaktivnější a nabízející pravidelně články o islámu nebo muslimském světě. Nejedná se o zpravodajství nebo místo, kde by se řešily aktuální témata, která hýbou světem. Tento web je spíše zaměřen na náboženství jako takové a podrobně se pouští do úvah o sunně, významu Qur´anu a myšlení muslimů jak v minulosti, tak i v současnosti. Vše podrobně vysvětlí a představí Ali Větrovec v následujícím rozhovoru, podpořte tento projekt a nechte vzkaz v diskuzi. Salaam



1. Než se zeptám na web e-islam.cz, trochu bych představil tebe samotného. Kdy jsi v sobě objevil chuť/nutnost/energii pro psaní o islámu a světě muslimů ?

V okamžiku, kdy jsem podle jakéhosi svého vnitřního cítění zacítil koránskou potřebu „vstaň a varuj.“ Bylo to skutečně velmi, velmi záhy poté, co jsem se stal muslimem. Zajímat o islám jsem se začal asi v polovině roku 2000, to mi bylo třináct. Asi o rok později, řádově měsíc dva před útoky na WTC, jsem si uvědomil, že vykládat si Korán jinak než jako Boží zjevení Muhammedovi, mír a požehnání s ním, více problémů vytváří, než řeší. Tedy, že islám je pravdou od Stvořitele, kterou přijímám a uznávám – čímž jsem se stal muslimem. Tedy ony nešťasné události mne zastihly zrovna jako „novopečeného“ muslima. Následující roky jsem se snažil dozvědět čím dál více o své víře, až jsem na podzim 2002 přišel na střední do Brna a tím i do kontaktu s lidmi z místní mešity. Naučili mě spoustu dalších důležitých věcí, hlavně co se týče islámsko-právní vědy a praxe. Tu teoretickou část už jsem tak nějak měl více v sobě. Poprvé jsem někde něco o islámu, pokud si dobře vzpomínám, psal na internetu někdy krátce po Bushově útoku na Irák. Vnímal jsem to tehdy jako další novokřižácký nájezd na muslimské země po Afghánistánu. Cítil jsem, že se mě ty události bezprostředně dotýkají, protože lidem kolem mě, se kterými jsme se společně v mešitě modlili, přímo zasahovaly do života. Musel jsem se nějak vyventilovat, měl jsem nutkání nějakým způsobem odporovat všeobecnému tehdejšímu označování muslimů jako hrozby. Jako citlivý mladý člověk jsem nechápal, proč je najednou, z ničeho nic, proti mně a mým souvěrcům vedena taková válka, v našem případě zde v ČR naštěstí jen papírem, zvukem, obrazem a monitorem počítače. Docela mě mrzely mnohé dezinformace, které jsou záměrně vnášeny do českého pochopení islámu a dále přenášeny neinformovanou veřejností. Pustil jsem se proto otevřeně do křížku s „islamobijci“ na internetových diskusních fórech atd. Nyní si myslím, že to bylo příliš brzy, mladý šestnáctiletý kluk prostě nic nemůže vědět o světě. Proto dnes vím, že to nemělo absolutně žádný smysl. Islamobijci z tehdejších fór dnes sami zakládají internetové stránky a vychovali si vytrvalé nástupce, kteří za ně ta fóra převzali. Muslimové, kteří tam aktivní zůstali, nedokáží vycouvat z pasti přihlouplé apologetiky, aniž by získali příslovečný míč na svou stranu. Doufám, že mi Alláh odpustí mou tehdejší pošetilost, aspoň Ho o to prosím.
Postupně jsem poznával, že všichni kolem nás spadají do jedné ze čtyř kategorií – 1. vyzyvatel k islámu, nebo nemuslim vyzývající k soužití s muslimy; 2. muslim žijící svým životem; 3. nemuslim žijící svým životem a 4. islamobijec různého ideologického zázemí, se kterým nemá cenu nijak diskutovat. Rozhodl jsem se zaměřit se na první tři kategorie, které si zaslouží, abych pro ně psal o islámu a muslimech a začal jsem překládat nejrůznější publikace o islámu, od krátkých článků, přes brožurky, studie až po větší publikace. Díky tomu jsem se ve své víře ještě lépe vzdělal a na spoustu věcí začal nahlížet ze zcela jiné perspektivy. Třeba jsem postupně vyzrával v tom, že jsem si stále více uvědomoval nakolik se učení islámu – Koránu a Sunny, jako takové, potažmo jeho reálná praxe v dobách nejlepších třech generací po Prorokovi, mír a požehnání s ním, liší od reality současných muslimů Rozdíl je bolestný a v něm spočívá důvod, proč jsme my muslimové dnes tam, kde jsme. Do ležícího, který se nebrání, si totiž se zadostiučiněním kopne i ten nejslabší a všemi opovrhovaný útočník. Důležité je, že si to uvědomujeme a to je první krok k nápravě.







2. Tvé webové stránky byly dříve blog, je teď obsah jiný nebo se jen změnil design?

Právě na tom, že jsem uviděl, že muslimové vědí, co může za jejich dnešní nesnáze a že začínají projevovat ochotu s tím něco dělat, jsem postavil koncept někdejšího blogu UNVEILED (Bez závoje, prosinec 2007). Chtěl jsem hovořit o skutečné podstatě islámu a nikoli o věcech, které se z něj ukazují pro potěchu nebo naštvání okolí, chtěl jsem konfrontovat nemuslimskou veřejnost se zajímavými tématy, ne s věcmi, o kterých se mnohokrát psalo, jako je postavení ženy, nebo džihád. O něčem, k čemu by oni mohli zaujmout nějaké stanovisko, sami pro sebe. Pokud už jsem psal o ženách nebo o džihádu, snažil jsem se psát jinak. Z jiného úhlu a jiným způsobem. Styl, kterým jsem psal, byl „bez závoje,“ tj. bez zbytečných příkras, eufemizmů, snažil jsem se v žádném případě nevyvolat a odbourat dojem, že někomu mažu med kolem úst, nebo že něco zatajuji. Proto i ten název. Taky jsem se snažil o objektivitu, o konstruktivní kritiku pochybení jak muslimů i nemuslimů, o uvádění věcí na pravou míru. Občas jsem sice mohl někomu vyznít tvrdě, ale padni komu padni.
Co se týče e-islámu, který se z blogu časem vyvinul (leden 2009), přetrvává v něm hodně společného s blogem, ale i dost jiného. Co zůstalo, je snaha být hlasem islámu, tj. víry a cesty Koránu a Sunny, v praktikování prvních, správně vedených generací, proti snahám o diskreditaci islámu a proti „muslimství“ – tím můžeme označit to, co za islám někdy mylně považují i sami muslimové a ono to islámem ve skutečnosti vůbec není. Jen je to třeba součástí identity daných jedinců a proto se toho neradi vzdávají. Samozřejmě i muslim je jenom člověk. Nesuďme islám a šarí’u podle muslimů, ale suďme muslimy podle islámu a podle šarí’e. Přetrvala naše snaha otázky také pokládat a ne na ně jen odpovídat.
Co se týče toho, co je na stránkách jiné, to souvisí s rozdílem mezi tím, co se chápe (nebo aspoň chápu já) jako blog a jako web. Blog byl takový spojitý, ale lehce chaotický tok myšlenek, hodně zmítaný vlnobitím toho, co se zrovna doma i za kopečky dělo. Stránka se snaží být především „prvním islámským vzdělávacím portálem v českém jazyce“ – stanicí pro každého, který hledá nějaký poznatek o islámu a islámské civilizaci, majákem pro jeho další hledání informací, nebo transcendentální Pravdy. Proto máme na stránce vedle tématických rubrik napříč islámskými náboženskými naukami také rubriku pátečních kázání, které tak nějak zachycují klima v muslimské komunitě (však se má hovořit o tom, co je aktuální), máme rubriku islám a pseudo-islám, což zůstává z blogu, najdeš tam odpovědi na dotazy čtenářů, archiv audio-video, vzdělávání, muslimské země i rubriku k zamyšlení nad různými otázkami, ze kterých těžkne hlava. Stránka je daleko komplexnější a všestrannější. Je organizovanější a má šanci stát se do budoucna určitým typem think-tanku.
Samostatná stránka samozřejmě naprosto razantně zvedá úroveň jakéhokoli webového počinu, zvedá informační hodnotu věci, prestiž, návštěvnost, citovanost. Toto by ovšem nebylo možné bez přímé spoluúčasti jednoho muslimského bratra z Brna, který se mi sám nabídl, že mi udělá stránku. Já sám vytvářet weby neumím a s počítači a další podobnou vyspělou technikou jsem skutečně na štíru. Tedy celý design je čistě jeho práce a já jen vkládám texty. Tímto bratra zdravím a velmi mu děkuji.

3. Jak vidíš dnešní weby zabývající se tématem islámu ? Určitě to pro tebe byl jeden z důvodů proč si začal psát a udělal vlastní web. Co ti na jiných webech/blozích chybí a co naopak baví a oceňuješ?

Myslíš weby v našem, česko-slovenském prostředí? Tohle je věc, která je neoddělitelná od konceptu a vize naší vlastní stránky. Nikdy jsme nechtěli být ústředním webem českých muslimů, ani nějakými mluvčími islámu, ani nějakou konkurencí, či protestním projektem. Hledáme si a snad i nacházíme své místo v paletě toho, co tu už existuje. Snažíme se vylepšit stávající, doplnit český muslimský internet o to, co v něm doposud chybělo. Nejsme webovou prezentací nějaké skupiny, firmy, organizace či hnutí v rámci českých muslimů, ani internetovou vývěskou některé z registrovaných organizací. Posunuli jsme se od osobního blogu do úrovně webu lidí s podobnými názory a ochotou tuto věc podpořit.
Oceňuji Islamweb.sk, který je pro mě maticí československých muslimů, souhrnným pohledem dovnitř islámu a muslimů. Totéž jsem chtěl, aby platilo i o Islamwebu.cz, který měl být a stále má být tím prvním, na co by každý, kdo chce zjistit něco o islámu, má kliknout, když surfuje na internetu. Bohužel jeho aktualizace na úroveň odpovídající datu v kalendáři a sladění s aktuálními potřebami českojazyčných zájemců o islám je stále v nedohlednu. Proto se také postupně etabluje Islamcz.cz, který tak trochu přebírá to, co měl mít na starosti Islamweb. S tím rozhodně a nejpříkřeji nesouhlasím, jednoducho nemám rád nedostatek vytrvalosti a opouštění zažitých počinů, které už mají svou historii. I když pohnutky tvůrců Islamcz.cz a podobných suplů činnosti něčeho jiného, co už tu bylo, lidsky docela chápu. Stejně jako mě mrzí Islamweb.cz, jsem se také docela těžce loučil s Muslimskými Listy. Oba to byly weby, které pro mne studnicemi informací, když jsem tehdy o islámu hltal vše, co kdekoli kdokoli z muslimů napsal.
Mezi stránky, které shledávám pozitivní, je i zpravodajství o muslimské a související tematice Bezcenzury.org, Infomuslim, webové prezentace mešit (Mešita.cz), weby muslimských organizací (ÚMO, Svaz muslimských studentů, LIA atd.) a jistě by se našly další. Všechny mají společné to, že se zaměřují na jednu oblast nebo na určitý úhel pohledu a že jsou velmi dobře inkorporovatelné, dohromady vytvářejí jeden celek, jeden obraz.
Také bych pochválil stránku Minber.cz, za kterou stojí pražský imám Emir Omić, mimochodem, člověk kterého si velmi vážím, moc pro mne znamená. Pojí nás delší dobu pevné přátelství. Též si myslím, že by imámové, už z principu, vždy měli mít svou stránku. Aspoň tady u nás v Čechách, na Moravě a na Slovensku.
Co se týče blogů jednotlivých muslimů, musím se přiznat, že ani nevím kdo všechno píše na vlastní blog. Fandím každému muslimovi, který zatouží psát o své víře, o komunitě a o tom, jak věci prožívá, podle Pravdy, v souladu se šarí’ou a zcela otevřeně. Je to jedna z cest, jak utužovat vzájemnou toleranci, pochopení a ducha bratrství. Z blogů si kromě tvého velmi dobře vybavuji blog našeho bratra Hamzy V. o českém muslimovi na studiích v Káhiře. Člověka rozhodně pobaví a i to je někdy třeba.

4. Jsou nějaká témata, kterým se nevěnuješ nebo přímo vyhýbáš?

V podstatě snad ani nejsou. Jen se o nich budu snažit psát podle dosavadní vlastní koncepce. Zajisté jsou věci, o kterých E-Islam pojednává každý pátek, kdy vkládám aktualizaci, a věci jiné, o kterých najdeš za celou existenci webu jen jeden dva články. To jsou třeba apologetické reakce na věci, které se stávají. Nereferujeme tolik o současném dění o muslimech, spíše když už, tak se zamýšlíme. Moc se u nás nenajde základních, obecných informací, snažíme se nepříliš řešit druhořadé věci, jako jestli je anebo není doporučeno chodit v dželabíji (arabském oděvu). To necháváme na jiných. Zkrátka už jsem byl unavený z věčného odpovídání na stále stejné otázky a chtěl se postavit do role toho, kdo rukavici vhazuje.

5. Máš odezvy od čtenářů ? Je v nich poznat nějaká změna v české společnosti ve spojitosti s islámem nebo muslimy?

Nějaké odezvy od čtenářů by se samozřejmě našly. Specifickou kategorií odezev jsou dotazy, které zodpovídáme v rubrice „Vaše dotazy.“ Jinou jsou děkovné dopisy a lichotky, které zatím takřka stoprocentně převažují. Lidí prostě na náš web ještě mnoho nechodí (i když to rozhodně není zanedbatelný počet) a mezi návštěvníky převažují jedinci s kladným a intelektuálským přístupem k islámské problematice (to neznamená, že jde o muslimy, naopak, většina asi muslimové nejsou, spíš křesťané a hloubaví volnomyšlenkáři). Primitivní výlevy nenávisti tak zůstaly na blogu. Ovšem konstruktivní kritice se nebráním, naopak ji vítám, protože mi prozradí o stránce daleko více než prostá pochvala. Může být také motorem pro její další rozvoj a zlepšení. Zkrátka dokud se plácáme po ramenou, nikam se nepohneme.
Co se týče nějaké vyhodnotitelné změny postoje české společnosti k islámu nebo muslimům, kterou bych z reakcí čtenářů E-Islamu zaznamenal – stránka, která funguje asi něco přes rok a ze své podstaty nepřitahuje široké masy lidí různého zaměření, může být jen stěží sondou do české společnosti. To je příliš brzy hodnotit. Navíc stránka zřejmě neosloví každého, ne všichni totiž mají čas a chuť o věcech přemýšlet, takže prostřednictvím E-Islámu informace o aktuální podobě muslimsko-nemuslimských vztahů u nás asi nikdy nezískám. Nakonec nám ale nejde o to, kolik lidí nás čte, ale kolik lidí a do jaké míry získáme na stranu vzájemného respektu a pochopení, tj. kolik lidí po přečtení našich článků nezůstane, v pozitivním smyslu slova, stejných. Vše ukáže, dá-li Všemohoucí, čas.

6. Zmínil jsi překlady, jakým knížkám nebo článkům se věnuješ ?
Kde můžeme tvé překlady vidět?

Jedná se v prvé řadě o překlady klasických muslimských děl ze staré doby. Mou snahou je přinést českojazyčnému prostředí dostatek základních zdrojů z oblasti islámských nauk. Když se podíváme např. na situaci okolo křesťanských základních zdrojů, samozřejmě je ještě stále na čem pracovat, ale spousta věcí již je k dispozici přímo v češtině. Počínaje kvalitními překlady Bible, již Bible Kralická je evropským pojmem, překladem, který zaujímá své čestné místo mezi ostatními klasickými národními překlady Bible. Nemluvě o raně křesťanských apokryfech, spisech církevních otců atd.
Samozřejmě není v silách jediného člověka přinést analogický stav také české islámské literatuře. Ale aspoň malinká část z toho se realizovat dá. Cílem by mělo být poskytnout českému mluvčímu základní materiály, které formují islámské nauky a jejich pohled na svět. Nějaké klíčové zdroje. Těmi budou v první fázi základní souhrny informací o té které islámské nauce, či oblasti. Poté bude nezbytností kvalitní překlad minimálně obou sbírek Sahíh, pokud už ne všech šesti základních sbírek hadísů. Nakonec by měl přijít nějaký vnitřní pohled na zlaté období islámu, na první tři generace a život v jejich době. Zde vidím potenciál pro překlenutí velké mezery mezi tím, co se lidé mohou dočíst, že je islámský přístup, a tím, jak se chovají dnešní muslimové, protože s nimi je docela občas problém.
Samozřejmě celý tento koncept je průběžně doplňován o to, co zrovna muslimská komunita u nás potřebuje, myšlenky, pohledy lidí na vztah islámské a evropské civilizace, soužití muslimů a nemuslimů atd.
Co se týče přeložených článků, ty tvoří velkou část toho, co lze najít na e-islamu. Jsou to ty články, kde je vždy na konci uveden jejich zdroj.
Pokud jde o knihy, již něco můžeš objevit na e-islamu v sekci „Islámské publikace v češtině.“ Je tam asi dvacet publikací, v rozsahu od asi 6 do více než 30 stran. Samozřejmě si nechávám ještě nějaká další esa v rukávu - publikace, které mají reálnější šanci vyjít v knižní podobě.
Omlouvám se za to, ale jsem tak trošku staromilec a neholduji tolik myšlence internetových knihoven. I naše internetová realizace je tak trošku z nouze ctnost. Prostě ještě nemáme prostředky na to publikovat na papíře. Není nad to, jak si sednout s pěknou, zajímavou knihou do křesla, pročítat si ji, dotýkat se její vazby, jejích stránek. Myslím si, že dnešní virtuální šílenství stejně nebude mít dlouhého trvání. Zdroje se ztenčují, výroba křemíkových mikroprocesorů je nákladná… A až se kompaktní disky poškrábají, rozlámou a celý tento systém spadne, zůstanou zase jen knihy v obýváku na polici. Kdo nic nevytiskne, nebude existovat.

7. Na tvém webu jsem si všiml kategorie „islám vs. pseudoislám“, co si myslíš, že dnes chybí ummě (celosvětové)? Je tvůj pohled do budoucnosti optimistický?

No nechystáš si lehké otázky. V podstatě jsem svůj pohled na stav dnešní ummy, který je, nebudeme si lhát, dost špatný, podrobně poukazoval ve svém článku „Přijměme islám v úplnosti“ - ten se týkal celosvětové situace. Kritizoval jsem v prvé řadě odklon od čisté víry v absolutně Jediného Boha k amuletům a uctívání mrtvých, odklon od cesty a pochopení víry v souladu s prvními generacemi tím, že raději následujeme vnesené inovace, odsuzoval jsem dále především partajnickou zášť sektářskou nenávist, následování vlastních sobeckých tužeb a neislámských praktik. Posledním okruhem špatných stránek, které jsem světovému muslimstvu vytýkal, byla lhostejnost k četbě, poznání a naukám jak náboženským, tak světským, fakt, že se ve vícero různých ohledech nechováme tak, jak bychom podle Koránu a Sunny měli a že těžko přijímáme kritiku, která je podložena argumenty Zjevení, ale jde proti nám samým a proti našim sobeckým zájmům. Skutečnost, že pokud Korán a Sunna podporuje to, co chceme my, následujeme je a posloucháme horem spodem a pokud jde proti nám, děláme, jako že se nás to netýká, nebo že žádné Zjevení snad ani neexistuje.
Nejžalostnější na tom je fakt, že některé stereotypy vnímané Zápaďany jako typicky muslimské neduhy – šlendrián, nespolehlivost, lhostejnost, lenost atd., provázené a podporované líbivými výjevy z muslimských zemí, jako party líně zasněných brachů v zahálce, celé dny podřimujících v kouři vodních dýmek v čajovně, se v očích Západu stávají příjemně úsměvným koloritem, bez kterého si nelze muslimy a Orient snad ani představit. A i sami muslimové jakoby se s nimi zpětně identifikovali a přijali je za své.
Posledním okruhem nešvarů této ummy, který jsem tehdy nezmínil, a který se týká zejména těch z nás, kteří žijí mezi jinověrci, se týká našeho vztahu k ostatním. Pakliže západní svět má nyní potíže s vlastní identifikací sebe sama a snaží se kompenzovat si svůj komplex méněcennosti tím, že se vymezuje proti islámskému nepříteli, muslimové by udělali ještě větší chybu, kdyby celé toto vidění otočili přesně naopak. Cesta ke sjednocení ummy spočívá v hledání toho, co je pro všechny světové muslimy společné, a že toho je dost, stačí se podívat do historie. Snad všichni muslimové žili alespoň někdy v ohromném státě s miliony dalších muslimů pod jednou centrální vládou. Lze tu na čem stavět a pojí nás toho dohromady opravdu dost. Proto společnou identitu muslimské ummy nebudujme na aktuální anti-západní, bipolární identitě (a takové pokusy jsem občas u některých jedinců tak nějak mezi řádky sám zaznamenal), ale na historické tradici. Protože vznik civilizační identity Západu započala renesance, která nemohla být nastartována bez přímého vlivu civilizačních výdobytků přejatých od civilizace islámské. To bychom pak byli sami proti sobě.

A budoucnost? Vždy je jen jeden pohled. A to je pohled realisty, protože ten se drží skutečnosti. Optimista nebo pesimista zastává svůj subjektivní pohled. Sklenice je už zpola prázdná, nebo ještě zpola plná, ale vždy obsahuje rovných 50% nápoje, který je tam možno nalít. Pesimizmus člověka omezuje a optimizmus ho zaslepuje.
Když jsem žil jako muslim v uzavřené bublině moravského maloměsta, vše se zdálo být beznadějné, zoufalé, prohrané. Negativní zprávy jde vždy prodat lépe. Když jsem se s pomocí Boží dostal z té bubliny ven a viděl aspoň kousek světa, mluvil s lidmi, s pracovníky islámské osvěty, často několikanásobně staršími než jsem sám, vím, že tato umma na své dno již spadla. Možná na něm ještě je, ale už pokrčila nohy, aby se odrazila. Nejen rubrika o pseudo-islámu, ale i tento náš rozhovor mezi sty jinými, je toho důkazem.
Ptej se těch, co zažili 50.léta v muslimských zemích, ať už šlo o Alžírsko, o Jemen, nebo třeba jen o nedalekou Bosnu. Kolik lidí navštěvovalo modlitby v mešitách? Kolik žen nosilo hidžáb? Jsou to trochu, uznávám, pokrytecká měřítka, ale jsou vidět na první pohled a mohou o náladě ve společnosti říci ledacos. Ještě ani jeden z muslimských pamětníků, nabo z těch, co se islámské osvětě věnují déle než třicet let, mi tuto tezi nevyvrátil. Něco z cesty už jsme ušli, ale máme toho spoustu za sebou. Nejtěžší je vždy první krok a ten máme, díky Bohu, za sebou.

8. Sleduješ světovou politiku ? Jaký je tvůj pohled na radikalizaci evropských zemí ohledně šátků?

Ne že by mě to nějak bavilo a uspokojovalo, ale ano. Asi se bez toho v dnešním světě nikdo neobejde. Výše jsem nastínil v čem je problém. Je v historické zakomplexovanosti Evropy. Když si uvědomíme, že muslimové všude ve světě, Evropu nevyjímaje, mají svoje vlastní vnitřní problémy, hrozí oheň na střeše. Přitom je třeba nahlížet na celou věc v historickém kontextu, jako ostatně na všechno. Evropané za to vlastně ani nemohou. Od pádu Říma v Evropě existují permanentní rizika napětí, která eskalují v periodických konfliktech. S bídou najdeš v celoevropské historii padesát let míru. Evropané nebyli nikdy takřka všichni sjednoceni v jediném dlouhodobě stabilním státním celku. Projekt EU je se svou historií něco unikátního, co tu skoro dva tisíce let nebylo. Naproti tomu muslimové tuto zkušenost takřka bez výjimky mají, ať už šlo o Abbásovský chalífát, Timúrovskou střední Asii nebo Osmanskou říši. Výjimky z tohoto stavu potvrzují pravidlo. Evropa nikdy neměla jednotnou identitu, která by definovala evropanství. Evropané se vždy spojovali proti nepříteli – proti barbarům, heretikům, Mongolům, nacistům, komunistům – a dnes proti muslimům. Když si vezmeš, že vlastně ani nevíme, z čeho pramení protiislámská rétorika evropských vůdců, kteří sami nespadají do extrémní pravice (ano, „hidžábové“ a „nikábové“zákony nakonec protlačili a tlačí především poslanci regulérních parlamentních stran), podporuje to tuto tezi ze dvou směrů. Pokud mluví z polohy obrany národního státu, jako extremisté, ale na rozdíl od nich se zaštiťují tzv. proevropskou orientací, nedokáží být sami evropští bez vnímaného pocitu ohrožení celku. Pokud jsou skutečně upřímně pro-evropští, formují své evropanství negativní identitou vůči muslimům. V každém případě, odstraň muslimské menšiny a už nebudou Evropané, ale zase jen Francouzi, Belgičané …

9. V první otázce si rozdělil čtenáře do kategorií a vysvětlil pro koho píšeš, myslíš si, že je lepší nekomunikovat / nereagovat na islamofobní weby?

Jedinci, kteří píší do islamofobních plátků jsou různého ideového zaměření. Od extrémní pravice, nacionalisty, přes odpůrce evropské integrace, kteří se maskují odmítáním multikulturalismu až po exrémní sionisty, kteří svůj pro-izraelský fanatizmus schovávají za boj proti tzv. islámskému terorizmu. V prostředí bývalého východního bloku a českém obzvláště nesmíš zapomenout na panslavistické živé fosílie z doby obrození a na militantní antikomunismus, který buduje současnou identitu demokratického Česka na programové bezmyšlenkovité opozici proti všemu, co je spojováno s dobou před rokem 1989. Jestliže měl bývalý režim celkem bezproblémové vztahy s mnoha arabskými zeměmi a podporoval odboj v Palestině, pak podle těchto jedinců nelze mít demokratický postoj bez trvalého napětí v politice směrem do muslimského světa, nebo bez silně pro-izraelského postoje. Ten, kdo navazuje diplomatické styky s arabskými a jinými muslimskými zeměmi a brání zájmy Palestiny je pro takové lidi zakuklený komunista. Když připomenu, že největšími odpůrci komunismu za studené války byli krajní republikáni v USA, přímí předchůdci neokonzervativců a když vzpomenu českou pravicovou scénu ze začátku 90. let, která paušálně přejímala západoevropská schémata a proklamovala, že Československo bude nutně procházet stejným vývojem, jako např. Nizozemí, kruh se uzavírá. Často se prolíná vícero ideových motivací dohromady, někdy jsou nastartovány vlastním subjektivním důvodem nenávisti k muslimům. Jedna Češka, známá pro své nesmiřitelné nepřátelství k islámu, měla např. tureckého přítele, který se s ní rozešel.
Všem takovým lidem je společná jejich nekonečná předpojatost. Nemá cenu jim odpovídat a reagovat na ně, protože na každou tvou odpověď už mají předem přichystáno tisíc reakcí, kontra argumentů, obvinění a tahů, jimiž se tě budou pokoušet zdiskreditovat.
Má cenu maximálně to, že si budeme jejich aktivity všímat, nenecháme se nachytat na holičkách a až v případě, že by jejich propaganda mohla potenciálně ohrozit naše pozice u zbývajících tří kategorií, které jsem zmínil, můžeme odpovědět tím, že nenápadně, bez jakékoli jasné návaznosti na ně, otevřeme podobné téma, jako předtím oni, a budeme důkladně prezentovat své vidění věci.



10. V souvislosti s kauzami „karikatury“ mě napadlo, jestli je vhodnější nedělat nenávisti vůči islámu reklamu a být spíše v klidu?
Jsou protesty muslimů proti karikaturám nebo S. Rushdiemu efektivní?

Karikatury a Selman Rushdie jsou osobité případy, které věrně ilustrují dnešní dobu. Je třeba zdůraznit, že v obou případech jde o činy, které by v ukázkovém případě šarí’atské zákonnosti a existence islámského státu představovali přímý atak na islámské zřízení, podstatu soužití pod šarí’atskou zprávou a muslim, který by je spáchal, by se tím stal odpadlíkem od víry, který by navíc ohrožoval šarí’atský státní systém, za což by mu právem náležel hrdelní trest. Ten, kdo uráží Alláha, Jeho Posla , Jeho víru a Jeho zákon zasluhuje smrt. Na to ukazuje řada nepopiratelných důkazů ze Sunny. Nicméně v současnosti nikde ideální šarí’atský systém nepanuje a nelze odsoudit lidi k trestu smrti, když jim nejsme schopni garantovat to, co jsme jim podle šarí’i povinni poskytnout. A také se nemůžeme chovat jako státní systém, když žádným státním systémem nejsme.
Šarí’a je komplexním právním systémem, musí být aplikována v celku jako šarí’a, bez kombinací s jinými zákony a bez přimyšlených lidských dodatků. Vybereme-li si jedno nařízení a zatím odvrhneme všechna ostatní, jako to udělal Chomejní, když vydal fetwu proti Rushdiemu, dopouštíme se nebezpečných hrátek s Božím zákonem.
Také musíme dobře balancovat na laně, které vede mezi užitkem a škodou, protože je šarí’atským pravidlem zříci se nějakého zisku, pokud s sebou tento nese škodu. Příklad: Veliký islámský učenec Ibn Tejmíjja žil v době mongolských nájezdů. Mongolové rabovali výstavní islámská města v Iráku a zastavili se až v Sýrii. Hordy nájezdníků plenili krajinu a veřejně konzumovali alkohol, za což šarí’a jinak vyměřuje 40 ran bičem. Ibn Tejmíjja však oponoval tomu, aby byli Mongolové trestáni, protože za střízlivého stavu by dokázali zavraždit mnohem více muslimů a zničit mnohem více majetku než v opilosti. To je precedens podobné kalkulace.

Ad Rushdie, měl jsem tu čest, či spíše smůlu číst několik úryvků od tohoto odpadlíka, konkrétně se jednalo o část knihy Satanské verše, kterou ocitoval islamolog M. Mendel v jedné ze svých publikací a pak jsem také minulý týden v Salonu, čtvrteční literární příloze deníku Právo, narazil na jiný jeho text (nevzpomenu si už přesný název, příběh popisoval fiktivní soudní proces s bezejmenným cizincem v mughalské Indii) a mohu říct, že nejde o spisovatele nějakých mimořádných kvalit. Nebýt Chomejního nevhodné fatwy, zřejmě by o něm vědělo jen pár zasvěcených literárních kritiků. Byl to Chomejní, kdo z Rushdieho udělal legendu.

Ad karikatury, šlo opět o typickou provokační akci, na kterou je potřeba nahlížet jako na dobovou událost, která se odehrála v období nejtužšího tzv. bushismu. Bylo mnohokrát prokázáno, že redakce Jylands Postenu, novin, které poprvé karikatury zveřejnily, má vazby na pravicovou vládu premiéra Rassmunsena, jehož styky s americkými neokonzervativci byly rovněž doloženy. Jednoduchá rovnice známostí dokladuje transoceánskou mašinérii mající za cíl rozbít do té doby fungující soužití muslimů a nemuslimů v jedné malé zemi. Těžko bych si představoval, že klíčové postavy celé akce, od kreslířů po muslimského kazatele, který o celé věci informoval muslimy ve světě, bylo cíleně vybráno, s jejich vlastním vědomím toto soužití poškodit, nebo přinejmenším ve své krátkozrakosti a omezenosti posloužili jako ideální tzv. agenti vlivu.
Proto, je-li cílem akce poukázat na údajné zlo, které se má v islámu a muslimech nevyhnutelně skrývat a na nemožnost jakéhokoli soužití s muslimy (jinak opravdu nevím, co těmi obrázky mysleli), pak je nejvhodnější nikoli protest formou křečovitého hněvu, ale nějaká jiná, kultivovaná forma protiakce. Např. petice, publikační činnost, semináře objektivního poznávání, kdo to prorok Muhammed vlastně byl atd. I takové akce proběhly, což mi přišlo sympatické.
Zároveň platí, že zcela nejohavnější karikaturou Proroka je chování těch, kteří se prohlašují za jeho následovníky a zároveň jednají v příkrém rozporu s jeho učením.

Děkuji za rozhovor

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Kritický duch F. X. Šaldy" (audio)

Před 20 lety byl newyorskou policií zastřelen Amadou Diallo

"Korán", Ivan Hrbek (Odeon 1972)

Josef Čapek "Psáno do mraků"