* fitra - knihovna *

Růžena Trnková "Můj syn" (Československý spisovatel, 1972) Jedná se o první knihu zaměřenou na detaily ze života J.Trnky, na jeho dětství a období studií, později i na první úspěchy, kdy už se bohatá osobnost Trnky projevuje v tolika oblastech umění. Ve spoustě historek a vzpomínek je v každé kapitole vždy uvedeno několik citací z korespondence se svou maminkou, kde je možné vidět velkého umělce v lidštější a nám zcela neznámé poloze. Nabízí pohled do zákulisí, při kterých vznikaly obrazy a postavy loutkových filmů. Jeho maminka je zde průvodcem a vypravěčem, zaznamenává všechny jeho záliby, vášeň pro kreslení, zmiňuje se o přátelích a spolupráci s loutkařem Josefem Skupou. Helena Chvojková "Jiří Trnka"  (Západočeské nakladatelství, 1990) V této knize je Trnka více představen jako umělec, autorkou je jeho první manželka a vyprávění může působit podobně jako kniha "Můj syn", brzy je ale jasně zřetelný záměr a kam se bude vyprávění ubírat. ...

…There's a war goin´ on outside, no man is safe from You could run but you can't hide forever… Leták na proti-válečnou demonstraci (New York, 22.3.2003)

Nejskromnější umění je soubor esejů a studií o takzvaném diletantském umění, které bylo poprvé knižně vydáno v roce 1920. První publikace esejů zahrnutých do Nejskromnějšího umění už vyšly jako ukázky připravované knihy.

Kniha Josefa Čapka ( Psáno do mraků , Nejskromnější umění ) už naznačily, že v jeho osobě není jen kritik, ale i myslitel a filosof. Kulhavý poutník je bezpochyby velmi hloubavá úvaha, ve které J.Čapek nalézá dostatečný prostor k svobodnému a nekonvenčnímu zamyšlení nad osudem člověka, společnosti a bytím jako takovém.

  „Kdo to měl být, ten Kulhavý poutník ? Abych to řekl co nejstručněji, znamenal mi člověka, který někam jde. Kohosi, kdo zajisté má někam namířeno, ale napadá trochu na jednu nohu a tak ovšem není rázným chodcem … Ale ta trocha kulhavosti mu nevadí, aby si, třebas napadaje, nešel svou cestou jako jiní lidé. Ba, jda o něco pomaleji, než mnozí ostatní, někdy při tom více vidí a pozoruje a snad i o něco uvážlivěji si povšimne všelijakých setkání. Občas se postaví, když se ta kratší noha malinko či více prohne; usedá třeba u příkopu, což je docela dobré místo k zastávce, neboť příkop je vždycky tak trochu příměr světa a života, nebo se posadí do stínu pod velikým stromem, jehož listí se třpytí a šepotá dolů k zemi, do šíra kraje u vzhůru k velkoduchovému blankytu, a zde tedy odpočívá, aby nespěl příliš kvapně, aby si pooddechl a při tom se porozhlédl. Tu, nabíraje na silách i na vděčné odevzdaném poklidu, nazírá úkazy veliké, jako je třeba pták nebo jen motýl. Takto tedy tou kr...

Kniha Josefa Čapka, nazvaná Dějiny zblízka shrnuje výběr politických kreseb, kterými malíř a básník satiricky glosoval v předválečných Lidových novinách současné události. Tyto řezavě ironické dokumenty doby vychází knižně poprvé. A jejich soubor dokládá, že v obsáhlém a rozmanitém díle Josefa Čapka mají místo velmi významné. V nich objevuješ pojítko mezi malířem tak silné a politické imaginace a myslivým básníkem, který ve svém Kulhavém poutníku a v zápisníku vydaném pod titulem Psáno do mraků vnesl do českého písemnictví zcela nový útvar literární.

Posledním únorovým dnem vrcholí oslavy Black History Month 2010 v USA a Kanadě, toto téma je nebo by mohlo být blízké nám všem bez rozdílu naší náboženské, politické nebo etnické příslušnosti. Ačkoliv se jedná o oslavy konkrétní etnické skupiny, jejich utrpení a perzekuce bylo v první řadě lidským selháním, tudíž jeho význam je univerzální a vzhledem k stále se opakujícím rasovým a xenofóbním útokům i v současné společnosti, považoval jsem toto téma za aktuální a zajímavé i zde v ČR. Otroctví, lynčování nebo segregace jsou záležitosti z daleké minulosti a jejich neustálé připomínání může vytvářet konstantní pocit viny na jedné straně a křivdu na druhé.