"Formy ústní a písemné fixace qur´ánského textu: Přehled islámských a Západních perspektiv" Václava Tlili (prosinec 2020)

 

foto: Rukopis koránského textu datovaný 568 n.l. - 645 n.l., nalezený na Birminghamské univerzitě v roce 2015; patří mezi nejstarší dochované rukopisy Koránu. Arabský text zapsaný na (pravděpodobně velbloudí nebo ovčí) kůži je koránská súra (kapitola) č. 20. Dle islámské tradice bylo Boží slovo (Korán) sesláno proroku Muhammadovi (570 - 632) v letech 610-632 n.l. Korán byl uchováván orální tradicí, ale rovněž zapisován. Finální redakce koránského textu proběhla za vlády třetího chalífy Uthmána ibn Affána (576 – 656).  více informací @BBC News, 22.7.2015

"Formy ústní a písemné fixace qur´ánského textu: Přehled islámských a Západních perspektiv" Václava Tlili (prosinec 2020)

"Podle tradiční představy muslimů představuje Qur´án – základní posvátné Písmo stoupenců islámu – jedinou seslanou Knihu existující ve své původní podobě. Muslimové se přitom odkazují na boží slib uchovat zjevení ve svém autentickém znění a argumentují veršem Qur´ánu, kde Bůh ve významu řekl: „My zajisté Připomenutí jsme seslali a dobře jej umíme ochránit.“ Jsou přesvědčeni, že sám Bůh ubránil Qur´án před nechtěnými změnami, a za tímto účelem nechal Muḥammada učinit několik zásadních kroků. Patřilo k nim především přistoupení k zápisu zjeveného textu, ale také důraz na přenos jeho ústního podání. Především proto, že tehdejší společnost v drtivé většině písmo neovládala, se stala orální tradice důležitým prvkem arabské literární historie. Předkládaná studie si klade za cíl zpřehlednit události spjaté s vývojem Posvátného textu muslimů tak, jak jej představuje sama islámská věda a současně poukázat na dosavadní přístupy a výsledky některých.

Západních autorů, kteří do debaty o historicitě a autenticitě Qur´ánu významně vstupují. Bezpochyby se jedná o dvě velké výzkumné tradice, v jejichž rámci badatelé spolupracovali vždy jen výjimečně a sdílení jejich poznatků zůstalo velmi omezené. Příčiny této nespolupráce lze hledat nejen v historicky zakořeněné konfrontaci islámského a Západního křesťanského světa, ale nověji také v často nekritickém přijímání teologických dogmat na straně muslimů, či v mnohdy nedostatečně empatickém přístupu ke studiu Qur´ánu ze strany některých orientalistů. Tento příspěvek se zaměří na historický rozměr dosavadní diskuze o Qur´ánu a přiblíží některé přístupy k otázkám, které mají dodnes tendenci podněcovat k plodné debatě; jaký má Qur´án původ? Jakým způsobem byl text Qur´ánu zaznamenáván a předáván dalším generacím, zvláště během prvních let? Kdy, jak a na příkaz koho dostal svou finální podobu? Během studia Qur´ánu, jako oblasti vědeckého bádání, se těmto otázkám lze jen těžko vyhýbat. Příspěvek se tak pokusí zachytit postoje k nejdůležitějším etapám vývoje dnes možná nejčtenější knihy světa, a poukázat na důležité oblasti polemik, střetů či setkávání islámské a Západní tradice."

celý text v PDF "Formy ústní a písemné fixace qur´ánského textu: Přehled islámských a Západních perspektiv" Václava Tlili (prosinec 2020)

Súra číslo: 20, Název: Tá Há, verše 1.-5.

1. Tá há.

2. Neseslali jsme ti Korán, abys byl zoufalý,

3. nýbrž pouze jako připomenutí těm, kdož Boha se bojí,

4. a jako seslání, jež od toho, kdo zemi a nebesa vysoká stvořil, přichází.

4. Milosrdný - On na trůnu svém vznešeně sedí

Súra číslo: 20, Název: Tá Há, verše 17.-20.

17. Co to máš ve své pravici, Mojžíši?“

18. Odpověděl: „To je moje hůl, opírám se o ni a srážím s ní listí pro ovce své
a mám pro ni i jiné použití.“

19. I pravil mu: „Hoď ji na zem, Mojžíši!“

20. A hodil ji, a hle, stal se z ní had plazící se.